Malé pražské derby se tentokrát odehrálo v pátek večer, který je zároveň i „televizním termínem“. Že by to byl ale „svátek fotbalu“, to se říct rozhodně nedá. Ale vše popořádku.

Scházíme se již v brzkých odpoledních hodinách u Ďolíčku, kde zaskočíme zakoupit lístky na fotbal a hurá do jedné z blízkých putyk, pořádně se naladit na večerní program. Zde se nás nečekaně schází poměrně dost, nálada je tedy více než dobrá. Okolo šesté hodiny jsme usoudili, že už je čas. Vyrážíme tedy v poměrně slušném počtu na tramvaj a vstříc (staro)novým zážitkům. No raději nevzpomínat. Buďme rádi a vděčni všem, kteří se zasloužili o to, že do Edenu snad už jen 1x za rok na derby s SKS.

Po příchodu na tribunu se mi naskytl opravdu „krásný“ pohled – skoro prázdný Prasečák. Dvacet minut do výkopu a nikde nikdo. To bude propadák, říkal jsem si. Pátek před prodlouženým víkendem, navíc v televizi, to smrdí. Nakonec se návštěvnost vyšplhala na 7842 diváků. Nebylo to tak zlé.

Co se týče fotbalu, byl jsem z toho lehce znechucen. A nejen já. Tolik nepřesností a zbytečných ztrát balónu se jen tak nevidí. Sakra chlapi, proti Slávii to musí být jízda!!! Ani sudí neměl úplně svůj den, ale na to se vymlouvat nedá. Vše to vyvrcholilo v 45. minutě první půle, kdy lehce tečovaná střela Juhara pronikla za záda Havroše. V druhé půli se na vyrovnání klokani nezmohli, a tak body zůstávají v Edenu. Nepomohlo tomu ani nasazení – skoro to vypadá „legendárního Moustaphy“. Pardon, ale nevím, proč jsou z něj téměř všichni tak na větvi. Až ten kluk něco předvede, tak mu taky zatleskám a vyvolám jeho jméno, ale zatím nepředvedl nic, čím by si to zasloužil. Hlavně, že se prodávaly trika s jeho jménem a všichni ho velebí, jak kdyby hrál za Bohemku 10 sezón. Mára Nikl, Dalibor Slezák, Lukáš Hartig – to jsou legendy poslední doby, na ně by se měla pět chvála! Ne na 19tiletýho kluka, který nedal za Bohemku ani gól…

Fandilo se v podstatě přímo úměrně dění na hřišti. Z mého pohledu takový náš průměr. Rozhodně máme na víc! Celkem si do našeho sektoru našlo cestu 822 klokanů, ale spoustu dalších bylo vidět na okolních tribunách. Jen škoda, že jsme s nimi nezkusili pokřik zelená-bílá, mohlo by to být zajímavé :)

Předvedli jsme se i slušně velkým choreem, několika zelenými bengály a i žlutými ohni na závěr. Jedině dobře! Pyro na fotbal prostě neoddiskutovatelně patří.

Nejde mi to přes pusu, ale musím smeknout před supportem sešívanejch. Jednotné a organizované fandění, nestane se, že by se rozeřvávaly dva chorály najednou a ještě k tomu slušný počet. Je vidět, co dokáže megafon. Proč to u nás jednou jde, podruhé zas ne ?? Sešívky se prezentovali také choreem na protest proti TV, které poté doplnili dýmovnicí. Musím uznat – slušný výkon.

Pár slov závěrem. Utrápený výkon na hřišti, tomu odpovídající fandění, zkrátka a dobře už jsme zažili hezčí fotbalové večery. Nedá se nic dělat, každý den není posvícení a je potřeba se soustředit na další zápas, který se odehraje v pondělí 4.11., kdy k nám zavítají hosté z Mladé Boleslavi. To vše opět před zraky televizních kamer. Ale nebuďte líní a doražte podpořit kluky přímo na stadion, od televizní obrazovky ničemu nepomůžete. Tentokrát musíme hráče hlasivkami doslova dokopat ke třem bodům!