Zlost, vztek, zklamání… Naschvál jsem se rozhodl napsat tento report ihned po odehraném utkání na Žižkově, jelikož další den už bych jako vždy vychladl a byl tak až příliš mírný a smířlivý k celému zážitku.

To, co dnes předvedli hráči na hřišti, navíc před kamerami České televize, byla ostuda. Takhle se bojuje za Bohemku? Jak nás může porazit tým pohybující se v tabulce daleko za námi? Jak nás může tým zmítající se interními problémy předčít v bojovnosti? Jak mohou být hráči, kteří nedostávají pravidelně výplatu, namotivovaní víc, než ti hrající o prvenství a postup? Prohra 2:0 s takovýmto soupeřem je zkrátka hanba! A za vše si můžeme sami. Někteří naši borci zkrátka odmítají udělat rychlejší krok, zabojovat o míč, i když už je zřejmě ztracen, nebo si snad naběhnout na centr. Prostě bída.

Jediný hráč, který na první ligu má a který si ji doopravdy zaslouží, je ten dvanáctý. Alespoň v hledišti se nám totiž podařilo žižkováky zcela ponížit. Z celkové návštěvy 3482 diváků vyznávala minimálně polovina zelenobílé barvy.  Sektor pro hosty byl téměř vyprodán, na okolních tribunách bylo také plno bohemáků, navíc na hlavní tribuně byly vyvěšeny zelenobílé vlajky.

Ačkoliv support v první půli pochopitelně pokulhával, jelikož byla většina zelenobílých zdrcena vývojem na hřišti, po přestávce se vše změnilo. Fandilo se neskutečně fanaticky a vytrvale. Několikaminutový chorál „Gól klokan Gól“ zní Žižkovem snad ještě teď. Hostující kotlík neměl žádnou šanci. Dokonce i hlavní a protější tribuna odpovídala jako bychom hráli doma v Ďolíčku. V průběhu utkání jsme se prezentovali dvěma chorey (zrýmovanou scénou fotbalové Prahy: „Fotbalová Praha je Klokan, Sparta, Slavie… K tomu Dukla, Žižkov, ale NIKDY Střížkoff“, tak trochu předznamenávají naše další venkovní útkání).

Dále jsme si choreem připomněli naši společnou legendu – Jirku Steinbrocha.

V našem kotli také v průběhu druhé půle hořelo několik ohňů. Domácí si připravili jedno choreo na úvod a poté na závěr zápasu k oslavě 110 let, pár vlajek a po závěrečném hvizdu jeden bengál. Rozhodně se od domácích čekalo víc. Fanoušci Bohemky navíc zvítězili i nad místní sekuritkou a podařilo se jim zachránit jednoho zadrženého fanouška.

Po ukončení utkání si ještě oprsklí hráči Žižkova na našem kotli pohonili svá malá ega a odešli. Obzvlášť u jednoho, který u nás byl nedávno na testech a tvrdil jak mu Bohemka přirostla k srdci, to minimálně překvapilo. Doufáme, že se mu do Bohemky dveře nadobro zavřely, my určitě nezapomeneme. Ačkoliv z naší strany proběhla děkovačka, řada lidí se do ní tentokrát nezapojila. Fanouškům totiž nevadí ztráta bodů, pokud je na hřišti vidět totální nasazení, vůle po gólu a chuť zvítězit. Dnešní střet s Viktorkou však nic takového nenabídl.

O víkendu nás čeká poslední domácí zápas. Do Vršovic přijede HFK Olomouc, tým výsledkově srovnatelný s Žižkovem. Naši hráči tak mají možnost na reparát. Pokud Sokolov zratí body s Opavou, můžeme už v neděli slavit postup! Celý tým si to musí uvědomit, sáhnout si na dno a přesvědčit nás, fanoušky, že jim Bohemka není lhostejná a chtějí za ni bojovat.