Vítězné vršovické derby jistě namlsalo příznivce klokanů, realita dalšího ligového kola však byla taková, že ze severu opět odjíždíme s prázdnou. Průběh prvního jarního výjezdu si pojďme zrekapitulovat v následujících řádcích.

Sobotní den začíná pro několik automobilových posádek již od brzkého rána, kdy (jak se říká) spojují příjemné s užitečným. Po menší zajížďce totiž absolvují hned několik turistických a gastronomických zážitků. Posléze pokračují do cílové destinace s vidinou toho, že v Liberci klokani konečně naplno bodují a prolomí výsledkovou mizérii na místním stadionu.

Počasí je tentokrát celkem příznivé. Kontroly u vchodu do sektoru připomínají místy spíše intimní masáž ve stoje. To však není jediný „exces“ securitky pro tento den. V sektoru se schází na 178 zelenobílých příznivců (na stadionu hlášená nadsazená návštěva 3999 diváků), kteří předvádí z počátku velmi kvalitní doping. Zápas však pro nás nezačíná dobře a hned zkraje přichází faul Le Gianga na Kuchtu v pokutovém území a následnou penaltu domácí proměňují. Klokani stíhají odpovědět pohotovou brankou Kuby Nečase. Hned po pár minutách však peláší sám na naši branku Kuchta, praporek pomezního zůstává dole??? a liberečtí díky tomu vedou 2:1. Třetí gól přichází chvíli po poločase, jak jinak než po další individuální chybě. Klokani se sice snaží, dokonce snižují na 3:2, ale gól není uznán pro nebezpečnou hru vysokou nohou. Vůbec výkon sudích byl přinejmenším podivný. Mimo to že nasadili dvojí metr na rozdávání žlutých karet, odpustili Liberci penaltu za jasnou hru rukou ve vápně, a i další hraniční situace posoudili ve prospěch domácích. K tomu všemu se pak člověk ze zápisu od komise rozhodčích dozví, že veškerá rozhodnutí sudích byla správná…

Samotný support s průběhem zápasu přechází u některých až k úplné rezignaci. Jako celek jsme si ale až do konce zachovali tvář, a i když tomu místy chyběla šťáva a převládala frustrace z dění na hřišti, odfandili jsme zápas v Liberci se ctí a vytvořili našim borcům domácí prostředí.

Velmi dobře se jevil výkon staronové posily Jhona Mosquery, kterého při příchodu na plac patřičně vítáme, a který i za těch pár minut na hrací ploše předvádí, že ze svého fotbalového umu nic neztratil. Po zápase i přes výsledek hráčům děkujeme, výkon byl bojovný a ani za stavu 3:1 pro domácí kluci nesložili zbraně a vytvořili si další šance, za což je tým třeba pochválit. Co ale zaslouží kritiku, tak to jsou individuální chyby, které nám zcela zbytečně prohrály zápas.

Na závěr nechybí ani odchodová kočkovaná se securitkou, kdy si vytahují jednoho z nás za údajné poškození zázemí stadionu. Po několikaminutové scéně, kdy se supervisor chvástá slovy „My jsme výkonná moc“, míříme i s propuštěným k vozidlům a dále směr Praha.

V dalším kole nás čeká veledůležitá bitva s Karvinou. Hráči i my fanoušci musíme udělat maximum pro to, aby tři body zůstaly v Ďolíčku a my se tak přiblížili našemu cíli, kterým i nadále nemůže zůstat nic jiného než prostřední skupina!

Proto všichni v neděli na tribuny a dokázat to, co po zápase U Nisy znělo stadionem.

PORAZIT KARVINOU!