Po pátečním domácím termínu nás čekal i páteční venkovní, a to na hřišti více než 300 km vzdáleného Zlína. Již s předstihem plánujeme způsob dopravy na toto utkání a po zavrhnutí možností nabízejících cestu po D1 (nechtěli jsme riskovat podobné dopravní trable jako do Jihlavy) nakonec padá volba na vlak i za cenu návratu až během sobotního rána. Chceme se alespoň vyhnout doprovodu, a tak o vlaku předem neinformujeme, jelikož dle našeho sondování jede dost aut i autobus. Nakonec se nás schází 15 + 1 slečna. Přeci jen však neunikáme pozornosti 4 hlídkujících švestek na peronu, které se k nám po telefonické konzultaci s nadřízenými přidávají. Nutno dodat, že doprovod byl tentokrát v klidu a hleděl si svého, stejně tak jako my – kvalitní vlaková zábava s hudebním doprovodem a přehršel pitelných zásob se postaraly o tu správnou náladu.

S příjezdem do Zlína už na nás čeká místní doprovod (kripo a 2 antony), nicméně pěší cesta na stadion probíhá bez problémů. Míříme do našeho sektoru, kde se již nachází několik klokanů a další postupně dochází. Celkem se nás v hostujícím sektoru schází 119 kousků, což je vzhledem k termínu a vzdálenosti solidní cifra. Support je s úvodem a vlastně po dobu celé první půle špatný. Nedaří se přítomné pořádně nahecovat a dostat do varu, aktivně fandí necelá polovina klokanů, ne-li ještě méně. Proto se někteří z nás rozmisťují po sektoru a snaží se hecovat lidi k větší aktivitě při fandění. Nepochopitelné, jak jsou někteří jedinci neochotní a téměř neotevřou pusu, nezapojí ruce. Ohromná škoda nevyužít ten potenciál, když na to máme, což skvěle potvrdilo fandění ve druhém poločase. Poločasová rošáda na trase speaker – bubny – plot pomohla a změnu k lepšímu startuje naše pyrotechnická vložka v 50. minutě.

Na melodii, kterou zpíváme po gólu (resp. po opakovačce) se přítomní chytli skvěle a daří se chorál držet hned několik minut v kuse. Kotel konečně vře a nastavenou laťku držíme až do konce zápasu. Vypíchnout musíme i gól-klokan-gól ze závěru utkání, který jsme předvedli přesně tak, jak nejlépe ho umíme. Pochopitelně pomohl i vyrovnávací gól Milana Havla, kterého navíc musíme pochválit za oslavu na plotě s fanoušky, za kterou dostal od hlavního sudího kartu. Debilní pravidlo! Celkově nás dostávaly některá rozhodnutí sudích do emoční nepříčetnosti, a to dost oprávněně. Na hřišti byli v prvním poločase lepší naši borci, ve druhém zase zlínští. Góly paradoxně padají v těch výkonnostně horších poločasech obou mužstev.

Domácí se prezentují choreografií doplněnou pyrem a několika zástavami. Jejich kotel čítá odhadem 250 hlav a předvádí kvalitní support, který po vyrovnávacím gólu znatelně upadá. Celková návštěva činila 3 248 diváků, což je na postavení domácího týmu na předních příčkách možná trochu málo i přes páteční termín. Opticky působil stadion zaplněn asi z poloviny, čemuž by návštěva odpovídala (kapacita zlínské Letné je 6 089 míst).

Přítomné vlajky: Hulk, Gang of Greens, Buchta Genk, U. R. E., Voznice, Berserk, Fanatics from Lety, Piš-Piš Klan.

Po závěrečném hvizdu přichází na řadu děkovačka, která je opět parádní. Po opakovačce následují „ruce“ i s hráči. Posléze vytleskáváme střelce gólu Milana Havla, gólmana Bůďu, Pepu Jindřiška a na závěr i kouče Míru Koubka, který nezklamal a tentokrát přišel vůbec poprvé sám ke kotli a dal s námi pumpovačku, načež ho opět vytleskáváme. Perfektní! Cenný bod z venku tedy musí všem přítomným zlepšit páteční náladu. Po děkovačce již pomalu míříme ze sektoru. Naší vlakovou posádku opouští slečna a jeden fanatik, který trochu víc přebral a nevydržel by další příjem tekutin a strávení dalších několika hodin na výjezdu. PČR se nezamlouvá náš zájem zůstat ve Zlíně až do rána, a tak nás přemlouvá k odjezdu jejími slovy poloprázdným Holabusem. Když tuto nabídku odmítáme, navrhují nám, že jsou schopni jen pro nás zařídit odvoz vlastním autobusem až do Prahy. Výsledek je takový, že ve 14 kusech míříme městem do těsné blízkosti nádraží, kde se nachází i námi vyhlédnutý podnik k příjemnému strávení času do odjezdu našeho ranního spoje na Prahu. Hned v blízkosti stadionu neunikáme pozornosti jak antonů, tak domácích, kteří nás při cestě přes most pochopitelně častují poznámkami. K ničemu však nedochází, navíc jsou domácí v těsném okolí své knajpy obklíčeni těžkooděnci. My však pokračujeme v naší cestě k diskotéce, zpovzdálí monitorování jedním antonem. Přímo u vchodu do klubu objevujeme místní „Hladové okno“ s opravdu pestrou nabídkou rychlého občerstvení, vše navíc okořeněno sličnou obsluhou. V klidu se občerstvíme a po zhruba půlhodinové předpůlnoční sváče míříme do útrob přilehlého podniku. Ten je kombinací baru/hospody a klasické diskotéky. Nutno dodat, že je celá tahle paráda obrovská, v diskotékové části jsou snad 4 bary, k sezení dostatek pohovek a i ceny jsou příznivé. Tedy až na to pivo, které navíc ani svou kvalitou (Staropramen, Ostravar) příliš neoslnilo. Pijeme tedy hlavně ve stylu koktejlů (zejména cuba libre) a nějakých těch panáčků.

Dva z nás využívají pobyt na diskotéce k menšímu odpočinku v podobě vydatného spánku. Neunikáme ani pozornosti podnikové security, nicméně vše probíhá v klidu a dokonce zjišťujeme, že jeden z nich žil několik let ve Vršovicích. Speciálně posíláme pozdrav na diskotéku pro „ČusBusa“ a „Potetovanou Maminu“. Obecně musíme přidat poznatek, že typickým znakem lokálního něžného pohlaví je výskyt nadměrné porce tzv. „kojeneckého tuku“ v tělesných propozicích, radost (nejen) pohledět! Nadějné taneční kreace předvedl hlavně nejstarší člen výpravy. Asi hodinu před odjezdem našeho spoje opouštíme podnik a ještě jednou navštěvujeme hladové okno, které tentokrát nezapomínáme ocenit nálepkou „Vláďa Hric doporučuje 3*“.

Po „snídani“ u okna míříme, teď již absolutně bez jakéhokoliv nežádoucího doprovodu, na nádraží. Holt jsme to ale s tím časem trochu přehnali, takže ještě dobrou půlhodinku do odjezdu máme. Po společné nepřipravené momentce… :)

….ještě část výpravy míří na jedno do nonstopu přímo u nádru. Po celou dobu pobytu očekáváme návštěvu zlínských, navíc, když jsme obsadili diskotéku, do které podle slov místních vyhazovačů pravidelně chodí. Nicméně po domácích není do našeho odjezdu vidu ani slechu. Čekání je u konce s příjezdem našeho spoje, v němž potkáváme ve vlaku kromě námi již při příjezdu vylepených stickerek i průvodčího, který s příchodem hned ukazuje na zmíněné nálepky. Místo nějakého hrocení ale žadoní o další nálepky pro dědu, který je prý věrným klokanem. Dáváme mu tedy poslední zbytky našich nálepek a po 2 přestupech již sedíme v IC směr Praha. V jednom námi obsazeném kupé se stihneme ještě poštěkat s jednou opravdu „příjemnou“ dámou s místenkou a postupně všichni upadáme do spánku. Do hlavního města přijíždíme po 7hod za světla sobotního rána.

Co dodat? Výjezd to byl parádní, navíc jsme přivezli bod z venku! V týdnu (středa, 18:00) nás čeká pohárové utkání v Ďolíčku proti třetiligovému Královu Dvoru a následující neděli přivítáme taktéž doma Slovan Liberec (15:30). Přijďte zelenobílé podpořit v obou utkáních! V 6. předkole EL se přiblížit pohárovému snu a v lize porazit Liberec, který je od nás na dostřel pouhých 2 bodů.

KAŽDEJ ZÁPAS NA BOHEMKU A NIKDY NEMÁM DOST!