Čekání na letošní první tři ligové body trvá dál, přesto byl další zápas na Julisce něčím výjimečným a unikátním. To platí zejména o emotivním závěru, jehož dějovou linku s prvotřídním vyvrcholením by nevymyslel žádný příznivec zelenobílých, včetně těch jedinců, kteří mají opravdu bujnou fantazii. Událo se toho vskutku hodně, tak si to pojďme shrnout!

Vzhledem k pokračujícímu a často až nesnesitelnému horku vítáme hrací čas ve večerních hodinách, jelikož je v tuto dobu již celkem příjemně a člověk se již netopí „ve vlastní šťávě“. Hodinku před výkopem docházíme k našemu sektoru a na řadu přichází prohlídka, která je oproti některým jiným destinacím celkem bezproblémová, a tak o pár minut později již visí velká zástava na plotě. U stánku na ochozu se točíme nejen díky regulérnímu alko pivu v nabídce, ale také kvůli sličné plavovlasé obsluze. Bohužel, v průběhu utkání to u stánku dost skřípe, takže fronta je nekonečná de facto po většinu času. To má za následek plno žíznivých zelenobílých fanatiků, kteří se však nenechávají vyvést z míry a o to víc zápalu a nadšení dávají do supportu.

I přes absenci bubnů, která jako by byla v zápasech na Julisce snad i tradicí, je support velmi dobrý a i díky skvělé práci speakera se daří držet delší chorály. Celý sektor zejména ze začátku zapojuje velmi aktivně ruce, což je obecně celkem problém. První poločas se tak nese ve znamení „staré anglie“, kdy jediným hnacím motorem chorálů a pokřiků jsou ruce. Nutno říci – i to má své kouzlo. Konec poločasu však přináší chyby klokanů na hřišti a tak poločasový výsledek 2-0 pro domácí přináší smíšené pocity v hledišti.

Začátek druhé půle se nese v dost ospalém rytmu. Po pár minutách se však dostáváme do tempa a zpouštíme neuvěřitelný fanatismus, jehož hlavním nástrojem je chorál gól-klokan-gól, který jedeme od nějaké 55. minuty neuvěřitelných 20 minut v kuse až do naší první vstřelené branky. Velkou pochvalu zaslouží „hecíři“ ve spodnější části kotle, kteří v jednu chvíli upadající nadšení opět probouzí a zasluhují se o udržení chorálu po tak dlouhou dobu! Po proměněné penaltě se dostává náš výkon do pomyslného vrchlolu a ženeme hráče za vyrovnáním. Skvěle funguje i zbytek tribuny mimo náš sektor, který je obsazen z velké většiny také příznivci Bohemians a ti se též aktivně zapojují do supportu. Odměna přichází v podobě dvou rohových kopů v nastaveném čase, na něž se vydává i Bobby Zlámal, toho času gólman Bohemians. Jak se stát ze strážce svatyně střelcem večera nám Bobby předvádí při druhém ze dvou zmíněných rohových kopů, kdy se nikým nehlídaný pokládá do centru Jiráska a nekompromisním trknutím posílá jeden dejvický bod do klokaní kapsy! V tu chvíli se emoční nával nejednoho přítomného klokana nedá popsat slovy. Fanatický náběh na plot a skandovačky Zdeňka Zlámala, bezpochyby největšího hrdiny zápasu, jsou jen přirozeným vyústěním takového sledu událostí.

V sektoru se nás schází na 200 hlav. Přítomné vlajky: Vládci Vršovic, Bohemians Praha, U. R. E., Nymburští pivaři, Voznice, Fanatics from Lety, Piš-Piš Klan, Buchta Genk. Mimo sektor přítomno dalších několik stovek klokanů. Aktivních domácích ve spodní části tribuny se schází okolo 40 kusů. Kromě vlajek a pár skandovaček se ničím dalším neprezentují. Celková ohlášená návštěva 5 067 diváků byla určitě nadhodnocená, přestože tribuna na Julisce je dost velká a snažit se odhadnout návštěvu může být dost zavádějící.

Po skončení oslav s hráči postupně opouštíme stadion. Někteří se snaží ještě občerstvit u stánku, bohužel securitas opět předvádí svou inteligenci a opravdu jen pár přítomných, kteří mají žízeň a již po zaplacení čekají na pivo, vyhání pryč. Cestou na metro paradoxně potkáváme v buse jednoho z „oranžových vest“, kteří nás ještě před pár minutami tlačili ze sektoru. Jaká ironie! Krásný večer zakončuje cesta metrem, kdy přichází na řadu poslední část dnešního fanatismu – plná souprava skákajících klokanů!

Co z toho všeho plyne? Není konec, dokud to opravdu neskončí. Věříme, že i tento skvělý zážitek přebije ty negativní z uplynulých dnů a budeme moci hnát Bohemku – jako jeden muž – jen výš, stále výš, až…a dál už to přece znáte. V sobotu nás čeká Příbram, která nebude lehký soupeř. Proto doražte všichni do Ďolíčku, přijede totiž i náš „oblíbenec – zabedněnec“ Bednář. Ale hlavně už to chce tři body. A pokud jsme dokázali dotlačit naše borce k vyrovnání na Julisce, pojďme je dotlařit i k vítězství nad Starkovýma ovečkama. BOHEMIANS!