Deset zápasů, devět gólů, pět bodů… Tak vypadá tabulka po střetnutí s Brnem, které nepředvedlo prakticky nic, dokázalo však zužitkovat snad jedinou šanci a odvézt si tak cenný bod domů do moravské metropole. Všem fanouškům Bohemians tak opět zbyl jen pocit zoufalství a zklamání.

Před samotným utkáním to však tak bídně nevypadalo. Počasí sice nebylo ideální, ve srovnání s průběhem pracovního týdne však bylo luxusní. V Ďolíčku se navíc hned od samotného otevření bran formuje ve středu kotle aktivní skupina v reakci na naši výzvu. Nejprve se pouze popíjí pivko, diskutuje a tipuje konečný výsledek. Postupem času se však jádro rozrůstá a s příchodem rozcvičujících se hráčů soupeře se Vršovicemi rozeznívají i první pokřiky. V Kotli v kotli se objevuje i řada tváří, jež v této oblasti obvykle není k vidění, což nám dává víru v dobrý support. Bohužel s jednou tváří se již v kotli vídat nebudeme, nikdy na ni však nezapomeneme! Odpočívej v pokoji Lišáku.

Celková návštěva nakonec činí 4093, přičemž z Moravy doráží cca 70 Brněnských, kteří se nijak výrazně neprezentují a jejich představení je celkově o dost slabší než v loňské sezóně.

Před úvodním hvizdem je na hřišti obdarován Radek Sňozík. Přes vytažené choreo však není vidět, a proto touto cestou Radkovi dodatečně přejeme hodně zdraví a co nejvíce chycených taxíků. Již zmíněná plachta, doplněná o dva dýmy, hecuje hráče k fotbalovému výkonu – pěkná práce! Pod taktovkou Kolíka se však ke svým výkonům rozjíždí i fanoušci pod hodinami. Prvních pětadvacet minut bylo doopravdy nadstandardních a kdyby se takto fandilo normálně, mohli bychom být na sebe opět pyšní. Obzvláště Gól klokan gól se dařilo držet dlouho na vysoké úrovni. Už dlouho jsem nezažil ten pocit, kdy se vám chorály ozvěnou vrací od okolních vršovických budov. V druhé části úvodní půle pak nadšení trochu opadá, zřejmě i v reakci na nemohoucnost našich borců, přesto se stále jedná o to lepší, co dokážeme v domácím prostředí vyprodukovat.

Do druhého poločasu vstupujeme zhruba ve stejné formě, v jaké jsme skončili ten první. Zhruba od šedesáté minuty se však opět dostáváme do varu a ženeme hráče v zelenobílých dresech do útoku. To se daří, klokani se dostávají do šancí, Jhon Mosquera a Michal Hubínek předvádí výborné osobní výkony, k brance to však nevede a gól naopak střílí hosté. V tu chvílí přichází krátký propad v našem supportu, jenž naštěstí netrvá dlouho. Michal Hubínek totiž tři minuty po brněnské brance srovnává na 1-1 a fanatismus se opět rozjíždí naplno. Nutno však podotknout, že je s blížícím se závěrem utkání poněkud nervózní a tak nedosahuje takových kvalit jako v úvodních minutách celého zápasu. Oslavy vyrovnávacího gólu doplňuje jeden zelený dým.

Bohužel žádný gól i přes velké šance už klokani nepřidali a zůstávají tak stále v sestupových vodách, přičemž nejbližší adepti na sestup se nám pomalu vzdalují. Osobně si myslím, že tým potřebuje nový impulz. Při vší ústě k trenérovi Pivarníkovi, deset kol je poměrně velký luxus k obhájení své pozice. Teď už však klokanům teče do kopaček a na lítost není čas ani prostor.

Rozlučka (poněkud vlažná) je doplněna zelenými bengály a plachtou vyzývající všechny Bohemáky k pochodu na Letnou. K této výzvě se přidáváme i my. Přijďte na pochod, přijďte ukázat, že umíme stát za svým týmem, i když se zrovna nedaří!

Na závěr si ještě dovolím krátké zhodnocení celé akce Kotel v kotli. Dle mého mínění měla pozitivní dopad. Celkové vyznění bylo podle nás (v kotli) i podle některých ohlasů z hlavní tribuny lepší než v dřívějších kolech. Navíc je třeba, vedle hlučnosti, vzít v potaz i určitý efekt na nás samotné. Při vzájemném hecování, pořádné ozvěně a týmovém duchu je support zkrátka zábavnější, než když se snažíte do prázdna rozkřičet skupinku „diváků“ na okraji sektoru. Samozřejmě vím, že to nebylo úplně ideální. Stále se najde spousta lidí, která přijde do středu sektoru a za celých devadesát minut neotevře pusu. Bohužel v tomto případě nepomohli ani naše výzvy. Nechceme nikomu upírat právo chodit na fotbal, ale pokud se chce pouze kouknout, případně si pochutnat na grilovaných uzeninách, měl by zvolit tribunu na sezení nebo alespoň neokounět v samotném centru kotle. Je to neúcta a provokace vůči těm, kdo se snaží s atmosférou něco udělat.

Poslední poznámka patří k novému chorálu Každej víkend na Bohemku. Ten se sice nerozjel v takové míře jako Gól klokan gól, přesto ho hodnotím pozitivně. Za dobu své měsíční (!) existence se v domácím prostředí uchytil velmi dobře, o výjezdech ani nemluvě. Troufám si říct, že takto rychlý start neměl ani Gól klokan gól či Jdem na fotbal. Tento chorál má budoucnost. Po zápase byl slyšet jak v Kozlovně, tak U Pepíčka a garantuji vám, že za týden bude znít i celou Letnou.

A proto všichni na pochod a smrt Spartě!