Po utkání na Letné přišel zápas o bytí a nebytí. Výhra nad Jihlavou nám mohla dát alespoň šanci na zvrat, prohra by naopak s nejvyšší pravděpodobností znamenala propad a nakonec i sestup. Katastrofický scénář se naštěstí nekoná, Bohemka žije, přesto bychom se neměli radovat předčasně. Ono totiž zatím není kvůli čemu…

Fanatický support po závěrečném hvizdu na Spartě se poznamenal na našich hlasivkách a tak je tentokrát šetříme až do odpoledne a scházíme se krátce přes utkáním. Zaženeme žízeň jedním točeným, spočítáme nálepky (už jich moc nezbývá, tak neváhejte s nákupem!) a vyrážíme na stadion. Ten se zdá obzvláště prázdný a není ani problém pověsit na plot vlajku. Nakonec se však celková návštěva přehoupla přes čtyři tisíce (4161) a tak to žádný propadák, jak se v úvodu zdálo, není. Toto publikum pak minutou ticha uctilo památku Vládi Suchého.

Na začátku zápasu se kotel halí do zelenobílé a rozjíždí úvodní doping. Nutno dodat, že takto kvalitních patnáct minut doma jsme již dlouho neměli. Zbytky kotle v kotli z utkání s Brnem i euforie z Letné se zřejmě přenesly i do poslední říjnové soboty. Bohužel, nastolená laťka je tak vysoko, že zákonitě přichází pád. Zbytek první půle se totiž fandí dost mizerně, na čemž mají vinu jak hráči, tak my sami. Předváděné výkony na hřišti totiž nejsou příliš motivující a obdržená branka vše jenom pečetí. Na tribuně jsme si pak soupeřem sami sobě, když se nesmyslně přeřváváme navzájem. Chápu, že chorál „Každej víkend na Bohemku“ se doma ještě zcela neetabloval, a tudíž se mohou někteří (zejména ti, kdo nejezdí na výjezdy) chvíli nudit. Neměli by však kazit zábavu ostatním rozeřváváním čehokoliv jiného a úplně ideálně by se měli nový chorál sami naučit a investovat svou energii do něj. Hned by to vypadalo jinak. Nový chorál není ani dlouhý, ani složitý a užijete si u něj větší zábavu než u současných výkonů borců v zelenobílých dresech.

Během první půle byla také vytažena plachta s fotografií „pražského démona“ Vládi Suchého jako poslední sbohem tomuto velkému Bohemákovi a našemu kamarádovi. Vláďo, nikdy na tebe nezapomeneme a pozdravuj tam nahoře další velké klokany! Celé choreo doplnily tři bengálské ohně – jeden však bohužel zůstal ukrytý za plachtou. Logika tohoto počinu mi zůstává neznámá…

Ve druhé půli se na hřišti děly věci. Jedna penalta, dvě červené karty, několik šancí na obou stranách – nepochopitelně však i u dvojnásobně oslabených Ježků z Vysočiny. Nakonec klokani tři body uválčili, herní projev byl však otřesný a proto není žádný důvod k oslavám. S takovou nás Slavie, Boleslav i Jablonec přejedou a s Baníkem nám to při troše štěstí vystačí na remízu. A to je sakra málo za podzim, musíme zamakat! Hoši bojovat a neposrat se z toho!!!

Support se po penaltě zvednul, po Acostově brance šel ještě více nahoru, celkově se však jednalo už jen o náš průměr. Vyčnívala jen závěrečná „vítězná písnička“ při děkovačce s hráči. Snad onu sílu cítili, uvědomí si, že bez boje to nepůjde a v Edenu ze sebe vydají všechno. Vtipným momentem byla i písnička „Zelenobílí“, jež zazněla ochozy po závěrečném hvizdu. Bylo fajn si zazpívat jeden z opomíjených zelenobílých songů. Klidně bych ho uvítal po každém vítězném utkání. Po vizuální stránce obohacujeme atmosféru o závěrečné zelené dýmy a několik bengálů a stroboskopů. Z Jihlavy dorazila cca třicítka fanoušků, nijak výrazně o sobě ale vědět nedala.

Na závěr bychom chtěli vyjádřit respekt Petru Neradovi. Po vstřelené brance se zachoval šlechetně a s úctou ke všem přítomným fanouškům. Za toto gesto byl proto dostatečně oceněn po svém odchodu ze hřiště. Petře, jsi dobrej kluk, ať se ti i nadále daří! Ale už ne proti Bohemce, jasný? :)

Utekli jsme hrobníkovi z kopačky. Hrozba sestupu nad námi však pořád visí. Snad využijeme nashromážděné euforie a energie a využijeme ji za týden jak na hřišti, tak v hledišti. Slavisté nebudou lehkým soupeřem, ale při troše úsilí a bojovnosti můžeme udělat v Edenu peklo a vybojovat i nějaký ten bod!

Bohemians nejlepší v Praze!