Pohled na ligovou tabulku během nedělního rána nebyl pro příznivce klokanů příjemný. Navíc nás v brzký odpolední čas čekal úřadující mistr ligy. Přesto si každý musel vybavit pětigólové představení z jara tohoto roku, kdy jsme přejeli Plzeň v nádherné přestřelce 3:2. Ač je to pouhých pár měsíců, Radič už dávno válí v Bolce, Honza Moravec ve vysněné Karviné a Elvis vzal raději roli v severočeském trháku „živí-mrtví-u-půlící-čáry“, jak nám dokázal zápas v Teplicích.

Ale teď již k zpátky k této neděli. Některé plzeňské skupinky brouzdají Vršovicemi již pár minut po poledni, nutno však říci, že některé z nich svým průměrným věkem nepřekročily hranici zletilosti. Švestek tentokráte oproti některým jiným utkáním není v okolí příliš. V předstihu míříme do Ďolíčku, občerstvujeme se tradičním zlatavým mokem a klobásou, načež zdravíme Limberského a jeho družinu. Ďolíček se plní velmi slušně a optický dojem dává tušení, že by to z hlediska atmosféry mohlo stát za to.

Před začátkem utkání je oceněn za dlouholetou práci pro klub Ladislav Valášek. Se samotným úvodem zápasu je pak v kotli vytažena plachta „Bohemians ULTRAS since 2004“, která měla menší „šrámy“ díky silnějšímu větru, nicméně povedená práce. Po stažení této plachty je roztažen sektorový dres, doplněný dýmy. Celkový efekt této „dvojité“ prezentace byl velmi dobrý. Škoda jen, že fanoušci na stranách kotle nebyli ochotni zvednout připravené mávačky… Efekt by byl ještě lepší! Fandění se rozjíždí pozvolna a ani zdaleka se nepřibližuje supportu, který bychom si doma představovali. Pojďme si přiznat, že stál prostě za hovno… Nutno říci, že svou roli (i když by se to dít nemělo!) hraje i průběh utkání, kdy je Plzeň lepší a přehrává borce v zelenobílém, kteří hrají z našeho pohledu s přílišným respektem. Malá vsuvka k výkonu na hřišti – kluci se snažili, škoda těch pár šancí. Přeci jen rozhodla utkání pouhá jedna branka a to zamrzí. Mladíček Kostka se do hry příliš nedostal, Gajič na DMFku, stejně jako Jindřišek, zahráli dobře. Nejvíce se nám však tentokrát líbil Acosta.

V průběhu prvního poločasu je dále roztažen nápis „KLOKANE BOJUJ“ věnovaný Ludvovi. I my přejeme brzké uzdravení a návrat na ochozy Ďolíčku. Ke konci zápasu se alespoň trochu daří zlepšit support a my si těch posledních cca 10 minut užíváme. Daří se nám pěkně vyřvat Limberského na všechny možné variace přes klasické hovado až po konstatování, že „Limberský nemá řidičák“, který v jednu chvíli burácí Vršovicemi dost nahlas. Skvělý byl jako vždy Gól-klokan-Gól a pochopitelně musíme kvitovat nový chorál alá Celtic „Každej víkend na Bohemku“, který se chytil velmi dobře a bavíme se jím i po závěrečném hvizdu. Z posledních minut bychom si měli vzít příklad. Evidentně ten potenciál na kvalitní support v našem kotli je, stačí jen chtít.

Celková návštěva se vyšplhala na 5000 diváků. Hosté vyprodali svůj sektor (250 hlav), několik neaktivních Viktoriánů bylo i na hlavní tribuně a podle jejich zpráv se na asi 20 fanoušků nedostalo a museli zápas sledovat v hospodě. Nutno však podotknout, že poměr počet/support vyzněl lépe pro plzeňské. Kvalitativně překvapili a fandili po celý zápas konstantně a relativně hlučně. Vyvěsili své zástavy, ničím jiným se však neprezentovali. Jak je již tuto sezonu zvykem, sektor hostí je vypuštěn de facto ihned po zápase. Z tohoto hlediska to akorát zavání touhou PČR po konfliktu. Při cestě na pár kousků míjíme na rohu Vršovické a Sportovní skupinku plzeňských fans, z nichž všichni do jednoho mají problém s rovnováhou, a jeden obdaří posvátnou vršovickou půdu lehce natráveným obsahem svého žaludku.

Bilance 0-4-3 je již opravdu alarmující. Sedm kol bez výhry je špatná vizitka. Na druhou stranu, čtyři remízy z nás dělají „dosavadního remízového krále ligy“, ale že bychom z toho byli nějak odvaření, tak to fakt ne. Nyní nám los přisoudil dvě venkovní utkání v řadě. Věříme, že to kluci konečně prolomí. I když Slovácko i Liberec budou velký oříšek, pojeďme podpořit Bohemku v co největším počtu.

Každej víkend na Bohemku a nikdy nemám dost!