V 10.kole jsme na svém hřišti přivítali mužstvo Vlašimi. Zápas dvou rozdílných poločasů nakonec dopadl ve prospěch hostů. Graffinu jsme i po závěrečném tlaku podlehli 2:3.

Snad všichni, kdo v neděli přišli na fotbal, věřili ve snadnou výhru a kvalitní představení fanoušků na tribunách. Jenže opak byl pravdou. Do Ďolíčku si podle hlasatele našlo cestu 3639 diváků. Osobně moc nechápu naše počty na domácích zápasech. V předešlých zápasech mi několikrát přišlo, že návštěva je větší než oficiálně nahlášená. Tentokrát, při pohledu na tribuny, jsem čekal mnohem nižší návštěvu, především hlavní tribuna mi přišla prořídlejší než kdy dříve. A najednou je z toho 2.nejvyšší návštěva doma. Jenže na atmosféře to ani v nejmenším nebylo znát.

Na začátek zápasu si ultras připravili jednoduché choreo v podobě zelených a bílých pásů s letopočtem 1905 uprostřed. Co se týče prezentace, tak to bylo od nás v prvním poločase vlastně všechno. Fandění naprosto tragické, chorály se zpívají jen krátce a „na půl huby“, ruce nezvedá téměř nikdo. Ani nový kousek našeho repertoáru „Kluci z Bohemky“ se nerozjíždí tak, jak bychom chtěli. Náš výkon vlastně koresponduje s tím, co předvádějí hráči na hřišti. Ti stíhají do poločasu třikrát inkasovat a tak do kabin odcházíme s velice nelichotivým skóre 0:3. Rozhodně nechci říct, že za všechny góly může Radek Sňozík, to určitě ne, ale už v druhém domácím zápase za sebou nás mírně řečeno nepodržel. Pane Weber, není na čase dát konečně šanci i Jirkovi Havránkovi ?

Nálada v kotli je na bodu mrazu. Trošku rozmrznout nám pomáhá poločasový program na hřišti, ve kterém se utkaly naše mladé naděje s těmi z Letné. Fandí se snad lépe, než v průběhu 1.poločasu :D. Naši hráči nakonec vítězí rozdílem třídy, a tak potlesk kotle a hlavní tribuny je naprosto zasloužený.

Druhý poločas je oproti prvnímu z našeho pohledu jako nebe a dudy. Velikou měrou tomu přispěla rychlá kontaktní branka Pavla Vyhnala na 1:3. Naději na dobrý výsledek vycítili všichni přítomní na stadionu, a tak support je o poznání lepší. Kotel se dostává do varu, v tu chvíli fandí snad všichni na 100%. Jaká to změna oproti prvnímu poločasu. Konečně začíná spolupracovat i hlavní tribuna, a tak atmosféra postupně graduje. V 78. minutě ji ještě o něco víc přiživuje Pepa Jindřišek, který prostřelil „sympaťáka“ v brance hostů – DÍRO. Odpalují se zelené dýmovnice a ženeme hráče za vyrovnáním. To se nám přes enormní snahu bohužel nedaří. Můžeme jen litovat tragického prvního poločasu. Hráči Vlašimi v čele s brankářem gestikulují směrem k našemu kotli – pro nás alespoň nějaké to povyražení, pro ně zážitek do konce života :)

Šanci zlepšit si reputaci mají naši kluci již tutu sobotu v Sezimově Ústí, kde se utkáme s hráči Táborska. Serie neporazitelnosti skončila, to ale neznamená, že nemůže začít další. Všichni si udělejte čas a vydejte se s námi na vlakový výjezd na Táborsko!