Od zápasu s poslední Příbramí si zelenobílá obec představovala povinné vítězství a také odstartování lepší série, jež by vedla k poklidné záchraně v první lize. K velkému rozčarování všech klokanů však k ničemu takovému nedošlo a první duben 2017 se tak do jejich paměti zapíše jako skutečně aprílový den…

Od samotného rána nám přeje počasí. První z nás se scházejí v Ďolíčku už krátce po druhé odpolední, aby se stihlo vše připravit k výjezdu. Přítomní strážníci zákona klasicky vyzvídají, jako vždy však bez úspěchu a pochopení. Ve tři čtvrtě na tři už panuje pod pergolou čilý ruch. Atmosféru však narušuje první fail celého dne, jelikož se nám ozývá dopravce se zprávou, že jeho autobus selhal po technické stránce a nebude tak schopný nás do Starkova dovézt. Nakonec se sice daří sehnat náhradu, čekáme na ní však pětačtyřicet minut a ještě se musíme ve voze silně mačkat, poněvadž je jeho kapacita o více jak deset míst menší. Valíme pak co nejrychleji směr jih, mnohým z toho navíc naskakují silné vrásky, jelikož si musíme odpustit čůrací pauzy na benzínkách, abychom dorazili k zápasu včas. Nebýt nezkušenosti řidiče (poprvé výjezd na fotbal), špatné navigace a dočasných dopravních úprav v okolí stadionu, určitě by se nám to podařilo. Takto však dorážíme s mírným zpožděním a do ochozů se dostáváme až po páté minutě utkání. V kotli se nás nakonec schází 355 z celkových 3128 diváků.

Prodleva však nikoho mrzet nemusela. Na hřišti se po celou první půli nic nedělo a na ostatních tribunách Stadionu u Litavky už vůbec ne. O atmosféru utkání se tak staráme pouze my, fanoušci za bránou, a to poměrně slušně. Nejlepšími momenty bylo bez pochyby vyvolávání přítomného Davida Bartka (který, jakožto správný zelenobílý srdcař, bude mít navždy naši důvěru, ať si trenér myslí cokoliv) či etuda na Jardu Starku, jeho rodinné příslušníky, rybičky, psy, kočky, koně, křečky či vozový park. Po vizuální stránce přidáváme aprílový vtípek ohledně prvoligové příslušnosti místního celku – s odstupem spíše velice hořký humor. Nebo snad smysl pro sebeironii?

Po pauze navazujeme na kvalitní závěr první půle a mohutně ženeme naše borce kupředu. Ohromnou vlnu pozitivní energie však postupně zabíjeli naši hráči mizerným výkonem a poslední hřebíček do rakve pak zatloukl domácí Pilík z přímého kopu. 1:0! Od té doby šel support výrazně dolu, čemuž úměrně rostla frustrace a nasranost. Jako by těch ponížení na příbramském stadionu už nebylo dost… Vlajky jsou staženy ještě před závěrečným hvizdem, po němž se u plotu srocuje rozčílený zelenobílý dav. Místo děkovačky si tak hráči musí vyslechnout řadu peprných slov plynoucích z čilého zoufalství. Hráči velmi dlouho váhají v prostoru malého vápna, nakonec však Pepa Jindříšek a Daniel Krch sbírají odvahu a vyráží do přímé konfrontace s fanoušky u plotu. Zbytek týmu je následuje a zachraňuje tak poslední zbytky respektu mezi fanoušky a hráči. Výměna názoru je sice důrazná, ale v rámci mezí slušná. Hráči slibují lepší hru a tak se jim nakonec dostává i krátké hecovačky do příštích zápasů. Je však nutné říct, že výkony z posledních kol jsou opravdu velmi bídné a porážka v Příbrami je zcela netolerovatelná. Pokud jsme před utkáním cítili sestupovou vodu v botách, tak teď už jsme v ní až po pás. Opět!

Hráči za tuto bídu dostali co proto u plotu. Trenéra Koubka si naopak vychutnali pisatelé na oficiálním fóru Virtuálního Ďolíčku. My bychom však chtěli přidat poslední dílek do skládanky špatných výkonů a tím je z našeho pohledu vedení klubu. Majitel není ochoten investovat víc než na pokrytí nezbytného chodu klubu. Nulové riziko jít do nákupu vlastního kvalitního hráče na důležité posty typu brankář/útočník a snaha o jeho další zhodnocení. Proto přicházejí hlavně hráči buď na hostování nebo pokud je nikdo jiný nechce a skončila jim smlouva. Na ligové scéně jsme tak jakýmsi lowcostovým klubem, chudým příbuzným ostatních celků. V čele klubu pak stojí člověk, který zřejmě dostal klub od tatínka na hraní, aniž by měl větší zkušenosti z vedení firmy či budování vlastního podniku. Mezi ostřílenými bafuňáři na českém fotbalovém rybníčku rozhodně nelehká úloha. Oba jsou navíc bez jakéhokoliv vztahu k fanouškům. Zaplať pánbůh, že alespoň ten experiment s „ekonomicky výhodným Edenem“ je za námi. Celá řada fanoušků tak začíná mít pocit, že vrcholní představitelé klubu se o fanoušky zajímají jen tehdy, pokud je potřeba něco udělat, zaplatit či se zúčastnit sbírky. Zbytek „klubu“ pak tvoří naprosté minimum lidí, kde každý dělá vše a na ty podstatné věci pak nemá prostor či (jak jinak) finance. Rozumíme ekonomické situaci klubu, chápeme souvislosti, ale z našeho pohledu se šetří na místech, kde by se rozhodně nemělo. Tedy pokud chceme hrát v lize dlouhodobě důstojnou roli. Výsledky tak nejsou bídné jen na hřišti, ale i v kancelářích. S takovou se zkrátka nedá uspět. Roky jsme se utěšovali, že po vyřešení stadionu a konkurzu se sponzoři jen poženou, realita je však jiná… Kdo by také investoval své těžce vydělané peníze do tak nestabilního prostředí? Leda blázen! Není to příjemné psaní, milí klokani, ale je třeba se podívat pravdě do tváře. Na vině zdaleka nejsou jen hráči či realizační tým… Jejich situace je naopak mnohem obtížnější. Jsou na očích a musí čelit kritickým fanouškům tváří v tvář. Na rozdíl od lidí v oblecích, jež po závěrečném hvizdu zmizí v útrobách stadionu.

Šancí na reprát už nebude moc. Tento týden rozhodne! Zejména pak zápas s Jihlavou. Pokud nezvítězíme a spadneme do nižší ligy, situace v klubu už bude irelevantní. Na Varnsdorf či Vlašim si vystačíme i s bandou amatérů… Před tím se však střetneme s Boleslaví ve hře o evropské poháry, tedy skutečnou profi ligu. My, fanoušci a zřejmě jediní Bohemáci, kteří se aktuálně mohou měřit se špičkou první ligy, nesmíme chybět. Šance předvést naše kvality v zahraničí je totiž větší, než kdykoliv jindy v posledních letech. A my tam chceme!

Bohemka do Evropy!