Utkání s městským rivalem mají vždy velký náboj. Spartu už jsme léta neporazili, přesto jsme i tentokrát věřili, že by to konečně mohlo klapnout. Letenští mají momentálně dost nabitý program, klokani předvádějí v poslední době slušné výkony a navíc se hrálo doma v Ďolíčku – zkrátka ideální konstelace. A skutečně! Bohemka byla velmi blízko!

Předzápasové nadšení mírně kazí zpráva, že se den před utkáním podařilo rudým zničit a ukrást „podstatnou část připravené choreografie“. Velmi rychle jsou však v rámci našeho tábora věci uvedeny na správnou míru a z „podstatné části“ se nakonec vyklube jen pár bílých a zelených igelitů. Z velkého vítězství je tak spíše jen póza internetových honičů ega a ostuda. Všichni, kdo byli na místě či se k nim dostal nějaký fotoreport, museli vidět, že chorea z naší strany bylo požehnaně. Na rozdíl od Sparťanů…

Pár hodin před výkopem tak vyrážíme na cestu do Vršovic v nezkažené náladě. Prší a všem se tak vybavuje výjezd do Brna, kde všichni do jednoho durch promokli. Naštěstí se počasí umoudřuje a my tak můžeme vyrazit na stadion s předstihem a v klidu vyvěsit vlajku. Dáváme se také do prodeje suvenýrů, který doopravdy odsýpá, za což vám, klokani, velmi děkujeme! Kulichy a nálepky nám ještě nějaké zbývají, šály však už definitivně došly. Již nyní vám však můžeme slíbit, že brzy přijdeme s další propracovanou novinkou!

Krátce před výkopem je za roky práce pro zelenou a bílou uveden do síně slávy Marek Nikl, kterému tímto gratulujeme. Zcela oprávněné ocenění! Bohužel kotel tuto radostnou událost vidí jen na chvíli, jelikož na plotě postupně roste první plachta – „Každé město má svůj symbol“. Moc hezké a pravdivé! Za černým igelitem se ovšem nelení, ale fandí, odpaluje pyrotechnika (bílé a zelené dýmy) a hlavně vytahují již jednou zmínění zelenobílé igelity (ano, bylo jich i tak dost) a plachta s logem Ďolíčku. O jaký symbol se jedná, je tak okamžitě jasné po spuštění plachty. Opravdu velmi velmi povedené! Zároveň spouštíme ohromný support – tak dobrý, že si jen obtížně vzpomínáme, kdy se tak doma naposledy fandilo. Bezpochyby k tomu přispívá i rivalita, vyprodané ochozy, nabuzená hlavní tribuna (v čele s Ivanem Trojanem, který opět bouřil) a hlavně atraktivní hra, skvělé individuální výkony (Tomáš Čížek!) a brzké vedení našich borců. Osvědčil se i pomocný speaker, který korigoval kraj kotle u hlavní tribuny. Nešvarem však stále zůstává velké ego některých jednotlivců v davu, jež mají tu drzost spouštět vlastní chorály, které v drtivé většině případů nemají dlouhého žití a absolutně se v danou chvíli nehodí… Výborný je i hudební doprovod v podobě bubnů, jejichž opření o plastovou popelnici zajišťuje i nějaké ty basy navíc. Výborně, klokani!

Sparta sice do poločasu srovnává (Lafato, ty si hovado! A za ty provokace zcela oprávněně!), přesto však u všech klokanů přetrvává optimismus, který by snad mohl zkazit jen otřesný výkon sudího Příhody – minimálně Konaté byl aspoň tak na pět žlutých karet! Všichni fanoušci se přesto o pauze dobře baví střeleckou exhibicí (u níž je vyvoláváno jméno trenéra Hoftycha a vítěze celé soutěže Máry Nikla) a zápasem mladých nadějí obou týmů.

S hvizdem rozhodčích přichází na řadu i druhé choreo („Vejsado, ty jsi tak blbej, že musíš bejt Sparťan“) podsvícené červenými světlicemi. Finální výsledek je nakonec dobrý, ačkoliv se nejprve bojuje s technickými potížemi. Po vizuální stránce ale opět moc hezké! Jen by si mohli hlavní paliči uvědomit, že svou přítomností v blízkosti vlajek mohou způsobit nejen majetkové, ale hlavně emocionální škody na vyvěšených vlajkách. Už jednou se to v Ďolíčku stalo a není smutnějšího pohledu…

Euforii všech přítomných fanoušků přiživuje hned v 50. minutě Michal Šmíd zvyšující na 2-1. Bohužel krátce na to srovnává Dočkal. Úpadek dopingu však nenastává. Již dvakrát jsme nad rudými vedli, zvládneme to i po třetí! Šancí bylo habaděj. Nejblíže byl asi Číža svou ranou do tyče a střídající Prošek, který si v samotném závěru mohl zajistit věčnou slávu a vděčnost všech fanoušků Bohemians. Nestalo se. Nastává tak lehké zklamání, ale kdo z nás by před utkáním bod nebral? Rozhodně to není důvod truchlit. Naopak! Slaví se pořádně, zpívá se, odpalují se červené a zelené bengály, žluté ohně, několik kouřů, vzývají se jednotliví hráči a pro svoji individuální děkovačku si nakonec opět přichází i trenér Pivarník. Hoši, opravdu báječná práce! Takto se bojuje za Bohemku! Vyzdvihnout zaslouží zejména nesmrtelný Číža, neúnavný Jhon (i za to, že se nenechal vyprovokovat od Kokotého), Rafa Acosta a Zdeněk Zlámal, jenž opět uhasil několik ošemetných situací a při jehož zákroku v osmnácté minutě se slavilo pomalu stejně, jako by klokani vstřelili branku!

Hostů dorazilo 250 (vyprodaný sektor hostí), plus pár desítek i na hlavní tribuně. Po vyčerpávající akci z předchozího dne byli někteří sparťané asi tak unavení, že v sektoru nepředvedli skoro nic. Hoši z Letné prostě neměli den ani na hřišti, ani v hledišti. Po zápase se tradičně klokani přesouvají do svých hospod a před jednou z nich dochází k typicky britské potyčce. Vzduchem letí nějaký ten půllitr, mihne se popelnice, a padnou i nějaké ty rány. Holt stará dobrá škola! I v tomto případě Bohemka rozhodně netahá za kratší konec provazu. Bohužel si tato pozápasová zábava vyžádala několik zadržených na obou stranách.

Ač už jsme zmínili mírné zklamání z promarněné šance konečně zas porazit Spartu, není k němu důvod. Viděli jsme nádherný fotbal, vyválčili bod, přiblížili se záchraně, zkazili Spartě mistrovské choutky (!), vyprodali náš milovaný stadion, skvěle fandili, odpálili spoustu pyra a prezentovali se nádhernými choreografiemi. Opravdu povedený večer!

Měli bychom tak naše borce odměnit a v sobotu vyrazit ve velkém počtu do Jihlavy. Obvykle to bývá zápas o ničem – blbý sektor, neatraktivní soupeř, ultradementní security služba. Po nedělní podívané ale nesmí být prostor pro výmluvy. Čekáme na zprávu od dopravce, jestli bude mít volný bus (případně 2) na tento víkend. Budeme vás informovat. Každopádně bez ohledu na výsledek těchto „námluv“:

VŠICHNI DO JIHLAVY!