Další utkání, které nás mohlo posunout k tížené záchraně v první lize, nás zavedlo na sever Čech, proti libereckému Slovanu. Liberec se v tabulce nacházel pouhopouhé tři body za Bohemkou, hrálo se tedy vlastně o „šest bodů“. Nakonec jsme však rádi alespoň za ten jeden…

Pod Ještěd, jak je našim dlouholetým zvykem, vyrážíme opět auty. Cesta utíká, z rádia nám jede jedna pecka za druhou a ze stylové síťovky mizí plechovky piva až závratnou rychlostí. V dobrém rozmaru tedy dorážíme až ke stadionu, kde potkáváme několik postarších občanů ověšené v modrobílém, kteří s výrazem typu: „Áá, pražáci přijeli.“ dělají, jakože neexistují. My jim naopak s dobrou náladou chválíme, že na tom venkově je vlastně taky docela hezky, balíme věci z auta a vydáváme se ke stadionu.

Očekávání dlouhých front u vchodu se překvapivě nenaplnilo a celkem svižně procházíme do sektoru. Samozřejmě děkujeme místní security za tradiční kontrolu našich rozkroků a jiných zákoutí a doufáme, že případné zjištěné zdravotní nesrovnalosti řádně nahlásí, ideálně klubovému lékaři nebo na náš kontaktní email. Děkujeme!

V sektoru věšíme vlajku a čekáme. Stále čekáme, marně čekáme, ale kotel se ne a ne zaplnit. S úvodním hvizdem je nás v kotli zhruba k sedmdesáti, bez bubnů, bez Kolíka. Nedá se nic dělat, začínáme fandit, trošku takový anglický styl (čemuž dopomáhá „anglické pivo“ – desítka až po okraj bez pěny, ale lepší než drátem do oka), pokřiky se ozývají různě z pléna, ale připojuje se celý kotel a tak i několik prvních popěvků má v rámci možností úroveň. Po několika minutách se však zpráva, že Kolík je na cestě potvrzuje, dorazí i bubeníci a rozjíždíme poměrně slušný support. Těsně před začátkem utkání zjišťujeme, že proti nám opět hrála známá rodina čurá*ů, kterou místní hlasatel snáší jen nelibě, což nám vykouzlilo úsměvy na rtech a pokračujeme v naší show dál.

Zde si neodpustím jednu výtku naším směrem. Opět se projevil nešvar, který naše výjezdy provází již několik zápasů, troufnu si říct i sezón. I přes ne příliš velký počet stojíme roztahaní přes celý sektor po malých skupinkách, a veškerá optická i zvuková prezentace stojí za starou bačkoru. Slyšet jsme tedy zrovna byli, bylo znát, že přijeli lidi, kteří mají zájem fandit a podporovat naše borce. Ale nestálo by za to, abychom si všichni stoupli blíž, pospolu a vypadali jako jeden, jednotný (!) kotel..? Určitě je to škoda, pojďme to zlepšit, rozhodně by to byl zase další krok kupředu.

Na hřišti se odehrává vcelku vyrovnané utkání, naši borci mohli jako první rozvlnit síť domácí branky, ale ani Mikuš, ani Škerle po několika závarech nedokázali procpat míč za záda gólmana.

Na druhé straně měl poté také dost práce Zdenda Zlámal, který nejprve ukázkově „sklapl betony“ po střele z úhlu a poté dokázal i krásně prodat zákrok proti ostré střele Šurala z přímého kopu. O několik minut později se však již domácí radovali, po rohovém kopu balón propadl až na zadní tyč, kde důrazný Delarge uklidil balón do brány. (Že by nějaký potomek vězně 6655321, nebo podobnost čisté náhodná ?? J)

V druhé půli jsme svědky podobného fotbalu, Liberec dokázal zahrozit jako první, Bakoš naštěstí svou technickou střelu jen těsně nedokázal vměstnat do brány. Klokani dokázali svého soupeře několikrát pořádně zatlačit, Liberec tedy hrozil především z protiútoků. Za zmínku stojí především únik opět Delarge, který si dokázal už i obhodit vybíhajícího Zlámala, naštěstí praporek postranního vyletěl vzhůru k nebi. No, po shlédnutí sestřihu utkání si udělejte názor sami. My se protestů rozhodně zdržíme.

V 75. minutě nabil ostrými David Bartek, ale i domácí gólman Hroššo ukázal své kvality. V podobném duchu utkání pokračuje, až pak v nastaveném čase po sérii soubojů ve vápně se Jakub Rada kácí k zemi a sudí nekompromisně ukazuje k penaltovému puntíku. Propadáme lehké euforii, stejně tak si ale dost dobře vzpomínáme na tři neproměněné penalty v řadě. Rada odmítá pravidlo „faulovaný hráč nekope“, a i když Hroššo dokázal vystihnout stranu, proti dobře umístěné ráně neměl nejmenší šanci. Nemožné se stalo skutečností, zvládnutá penalta v nastaveném čase a z Liberce si odvážíme velmi cenný bod!

V sektoru se nás sešlo nakonec okolo 110 kusů. Do nepříliš vzdáleného Liberce je to až TRAGÉDIE! Opět se musel projevit prodloužený víkend, protože necelých 120km po dálnici, poslední kolo doma výhra a důležité utkání o záchranu, co víc chtít?! I v tomto počtu však předvádíme velmi solidní support po celých 90 minut a zápas se celkově odehrává ve slušné atmosféře. Domácí dva kotle předvádí také svou klasiku, v druhé půli se i ozývá ze všech přítomných kotlů společné „Pelta ven!“

Na závěr ještě několik poznámek, při střídání Matúše kotel vytrvale vyvolává jeho jméno a slovenský hroťák nám až z lavičky stejně neúnavně mává. To ceníme a moje dušička má poněkud pokoj J. Trošku však zamrzel moment, když Kuba Rada při oslavách gólu běžel přesně na druhou stranu od kotle, ještě navíc když se vše odehrávalo na „naší polovině“, společné oslavy na plotě se přímo vybízely. Ale s denním odstupem chápu, že první se euforie sdílí se spoluhráči. A navíc, při našem počtu, co bychom také chtěli…

Výjezd tedy zdařilý, opět jsme podstatně blíže záchraně a marně vzpomínáme, kdy jsme v první lize měli ještě několik kol před koncem třicet bodů. Za týden do Ďolíčku dorazí Mladá Boleslav, která dokázala potrápit i Viktorku Plzeň, dá se tedy očekávat další atraktivní utkání. Takže za týden všichni ve Vršovicích!!!

Fotogalerie ze záapsu ZDE!