V mrazivý den nás všechny hřála představa nadcházejícího zápasu s týmem dočasně (ač je to tomu už 70 let) sídlícím v naší čtvrti. Klokani bohužel zápas nezvládli, přestože měli několikrát našlápnuto nejen k vyrovnání, a prohráli 1:0.

K pochodu se scházíme ve čtyři hodiny na náměstíčku v Ďolíčku. Někteří pochopitelně obsadili strategické posty v okolí již dříve. Nutno podotknout, že v sousedství stadionu slídí i pár zástupců protistrany, jež při překotném ústupu (úprku) následně srovnávají autem jednu z dopravních značek se zemí. Maminka nebo tatínek z toho promáčklého nárazníku asi nebude skákat radostí. Na srazu se zahříváme chorály, zkoušíme i novinku „A my jsme Bohemians“, jež se pomalu dostává pod klokaní kůži, a před pátou vyrážíme v počtu něco mezi 300-400 ks směr východní Vršovice. Doprovod máme veliký, avšak jen zlehka vybavený a poměrně bezkonfliktní. Hned se člověk k člověku chová jinak, když se neschovává za kuklou, neprůhledným hledím a obuškem.

Za zastávkou Bohemians roztahujeme transparent „Banda od Botiče“, jež je spolu s novými šálami součástí konceptu dne. Po cestě fandíme, přičemž se vše stupňuje s blížícím se obchodním centrem. Na křižovatce dáváme jasně najevo, co si o nezvané vršovické návštěvě myslíme a v blízkosti mostu to doplňujeme pyrotechnickou vložkou.

Následně už zatáčíme ke vchodu do sektoru hostí, kde procházíme zcela bezproblémovou kontrolou, usazujeme se v sektoru a podporujeme naše rozehřívající se borce na ploše. Náš celkový počet v kleci činil 658 klokanů, což je bez ohledu na počasí bída a naše nejhorší návštěva v historii novodobé slávistické arény. Škoda, že se mnoho klokanů usadilo radši na sousedních tribunách namísto společného supportu v sektoru hostí.

S šestou hodinou se napětí stupňuje, jelikož na plochu vchází oba týmy. Náplavy z Letné v ten samý moment vytahují nápis „Naše Vršovice“ doplněný o několik červených rací a pár římských svící. I po herní stránce nastupují nejprve domácí. Škoda v deváté minutě dostává míč do sítě a jak už má proti Bohemce ve zvyku, slaví, jakoby to byl jeho první gól v životě… Nakonec jsme to ovšem my, kdo se směje naposledy, jelikož Škodův gól po krátké video inspekci neplatí a ten odchází s kyselým ksichtem na svou polovinu – za tři kila tato podívaná rozhodně stála! V té chvíli se zároveň prezentuje i náš kotel. Jediným povoleným choreem byla plachta „Banda od Botiče“ s motivy potoka, stadionu a klubu, který do Vršovic tradičně patří. Vše podsvítilo několik zelených ohňů a stroboskopů. Po akustické stránce se naštěstí nízký počet ani bídný výkon klokanů na našem supportu nijak neodrazily a doping byl vskutku nadstandardní. Když už to vypadá, že první půle skončí bezbrankovým výsledkem, napřahuje z dálky Hušbauer a posílá sešívané do vedení. Klokani byli bohužel celou první půli zcela pasivní a o branku si otevřeně říkali.

Druhá půle se odehrává v opačném gardu. Naši borci si vytváří solidní počet šancí, Barťasova (gratulujeme k dvoustému zápasu, Davide!) střela se odráží od obou tyček zpět do hřiště a Žeňa Kabajev z úhlu přestřeluje zcela odkrytou branku. Soustavnému tlaku zelenobílých brání jen do nebe volající výkon pánů ve žlutých dresech. Hlavní sudí Proske si za tuto „službičku“ musel od Jardy Tvrdíka vysloužit alespoň vilku v provincii S’-čchuan. Zápas nakonec skončil 1:0 a nemá cenu se na nic vymlouvat. Prohráli jsme si ho marným výkonem v první půli sami. Přesto jsme hráčům poděkovali a po krátkém zdržení v sektoru se vydali domů. Žádný z fanouškovských táborů se po přestávce už ničím významným nepředvedl. Náš support zůstal na velmi dobré úrovni, vzhledem k tlaku našeho mužstva se však s blížícím se koncem zápasu křičely spíše kratší a údernější pokřiky namísto delších, zpěvnějších chorálů.

Na stadion si našlo cestu 9648 fanoušků (48 % kapacity stadionu), což je vzhledem k atraktivitě a vyhecovanosti vršovického derby jednoznačně zklamání. Holt mrazivé počasí a přímý přenos přikovaly sváteční diváky k obrazovkám, a tak na stadion dorazili jen zarytí fanoušci z obou stran. K pozápasovému dění v krátkosti: Kdo má vědět, tak ví. Kdo neví, ať čte internetové diskuze. Jistě v nich nalezne zaručenou pravdu. :)

Celkově tedy první letošní derby nedopadlo úplně podle představ. Čekali jsme rozhodně více – větší počet pochodujících, vyšší návštěvnost celkově i v našem sektoru, více povolených choreografií pro hostující fans, více stupňů Celsia a samozřejmě nějaké góly v síti soupeře. Ambice a cíle máme totiž vysoké, a proto se musíme vrátit k jejich řádnému naplňování! Již dnes odehrajeme mistrák na domácím hřišti s nevyzpytatelnou Duklou Praha a zima nás už nesmí zastavit. Musíme být na svých místech, musíme fandit, co to dá, a samozřejmě – musíme zvítězit!

Jen výš, klokani, jen výš!