Po reprezentační přestávce nás čekal výjezd do Olomouce, kde jsme se měli v rámci 3. kola utkat s domácí Sigmou. Syrečkáři už v týdnu před utkáním poslali do Prahy 100 vstupenek, a tak ve vzduchu visela otázka, zda se nám po Brnu podaří vykoupit všechny lístky i na Andrův stadion. Ačkoliv páteční termín nám příliš nenahrával, aktivní výjezďáci Bohemku nenechali ve štychu a povolenou kapacitu vyprodali. Po hříchu to ale byla jediná potěšující zpráva, kterou jsme si ze zápasu s Hanáky mohli odnést.

Po zjištění, že se náš zápas v Olomouci uskuteční v pátek od 18:00, upouštíme od záměru zorganizovat společný vlakový výjezd a vyhlašujeme cestu po vlastní ose se srazem v sektoru. Pár dní před utkáním dáváme dohromady autoposádky, a i když to kvůli nevhodnému termínu nejde úplně zlehka, v den konání se v solidní sestavě vydáváme na strastiplnou cestu do metropole Hané. Ta nakonec vzhledem k situaci na českých silnicích trvá bez pauzy! více než 4 hodiny, a tak do sektoru dorážíme na etapy s několikaminutovými zpožděními. Většina klokanů už je na místě, a tak tým má podporu na stadionu od prvních minut. S příchodem posledních opozdilců se finální cifra našeho počtu v kotli zastavuje na číslovce 101, kdy podle vlajek lze snadno usoudit, že opět vyjela klasická výjezdová sestava.

Z pracovních důvodů chybí tentokrát speaker i bubeníci a podle toho také bohužel vypadá náš support – neslaný, nemastný. Snahu nám upřít nelze, ale organizace je na bodu mrazu a k pořádnému fanatismu, který umíme vytvořit, to má zatraceně daleko. Chorály i pokřiky se rozjíždí z různých míst sektoru a často nemají dlouhého trvání. Nepomáhají nám ani hráči, kteří předvádí ještě horší výkon než my v kotli, když za celý zápas nejsou schopni vystřelit na bránu a v kolonce celkového počtu střel trčí smutná jednička zásluhou střely Hronka z úvodu zápasu. Domácí jsou jasně lepší a 3 minuty před koncem půle se díky gólu Housky ujímají vedení. To vzbudí vzrušené emoce v našem sektoru, neboť už od začátku akce jsme přesvědčeni, že si Hanáci v zárodku celé situace pomohli rukou. Komise rozhodčích nám dodatečně dává za pravdu, ale co je nám to platné, když v ten nejdůležitější moment pomezní akci nezastavuje a VAR danou situaci dokonce posvěcuje jako regulérní. Jaká náhoda, že u videa zrovna sedí náš starý známý z Budějovic Ondřej Ginzel…

Branka z konce poločasu jako by definitivně určila ráz utkání, a i po změně stran sledujeme snahu domácích o přidání dalších gólů do naší sítě, kdy naši borci jsou totálně mimo a nikde ani stéblo, kterého by se tonoucí klokani mohli chytit. V druhé půli je naše fandění o něco lepší, pořád ale nic, o čem bychom s pýchou psali domů. Čas plyne a po několika šancích Olomouce, kdy nám pomáhá i tyčka, Hůlka nedovoleně ve vápně zastavuje Zifčáka a je z toho penalta pro domácí. Tu bezpečně proměňuje střelec první branky Houska, dává tak svůj druhý gól v zápase a rozhoduje o vítězství domácích. Hřebíček do rakvičky přidává v nastavení Chytil a do Prahy tak pojedeme s výpraskem.

Zatímco domácí fans, kteří před i v průběhu zápasu vzpomínají na zesnulého kamaráda a choreem slaví 80. výročí Androva stadionu, si pochopitelně užívají zaslouženou děkovačku s hráči, naše „děkovačka“ s týmem je stejně chladná, jako zelenobílé výkony na hřišti i v hledišti. Po pár pokřicích balíme vlajky a jako zpráskaní psi opouštíme sektor. Před odjezdem do Prahy ještě domlouváme větší sraz posádek. Ten se však stejně jako při cestě do Olomouce ani na zpáteční cestě nekoná, neboť vršovičtí zlobivci narychlo mění plány a dělají si odbočku do Brna, aby srovnali účty za předchozí zápas, kdy si zbrojováci vyskakovali na fanoušky Bohemky. Víc než nějaká menší kočkovaná a získané suvenýry družební Austrie Vídeň z toho nejsou.

Na tenhle výjezd na Hanou musíme my i hráči co nejdříve zapomenout a soustředit se na následující zápasy. Zítra musíme splnit povinnost a postoupit v poháru přes Velvary. V sobotu pak do Ďolíčku přijede plzeňská Viktorka (kdo nemá permici, tak volný prodej dnes od 10:00, kapacita zvýšena na 3350 fanoušků) a nás tak po dvou venkovních nezdarech čeká nesmírně důležitý zápas, který nás buď může vrátit zpět do sedla nebo nás odsunout do míst, kde rozhodně nechceme být. V sobotu to tak musí být od všech klokanů na hřišti i na tribunách úplně jiná písnička!

PORAZIT VIKTORKU!