Během zimní přestávky byl na schůzce skupin určen jako „výjezd jara“ zápas se Sigmou Olomouc. Nadšení, příprava a propagace proto byly větší než obvykle. Bohužel, celá neděle byla až na pár výjimek velkým zklamáním…

Na nádraží se scházíme krátce po desáté, přesně tak, jak bylo s velkým předstihem naplánováno. Pohled na prázdnou halu i park před nádražím je však zdrcující. Místo očekávaného zelenobílého mumraje jsou všude patrné jen černé kombinézy policistů a místy dokonce rudé barvy fanoušků z Letné mířících na Slovácko….

Nakupujeme zásoby, lístky a naivně doufáme, že se nás nakonec u vlaku sejde více. Situace na nástupišti je však ještě horší, počet ACABů se skoro rovná tomu našemu a tak radši rychle mizíme z dohledu a hledáme volná kupéčka. Opravdu nepochopitelné! Je otázkou, zda má cenu ještě pro ostatní něco pořádat a organizovat. Na výjezdy jezdí prakticky titíž lidé, kteří se dobře znají, mají na sebe kontakty a stačilo by jim si zavolat večer před výjezdem a domluvit se. Pokud si chceme zachovat alespoň fanouškovskou prvoligovou příslušnost, měli bychom se nad sebou zamyslet!!!

Cesta probíhá rychle a zásoby mizí ještě rychleji, což alespoň lehce jitří naši pochmurnou náladu. Do Olomouce přijíždíme krátce před druhou hodinou. Před halou už na nás čeká řádný (početně zcela neúměrný) doprovod. I tak se daří některým skupinkám v tichosti zmizet. Zbytek pokračuje v kordonu do předem určené hospody. Ačkoliv jsou policajti i antikonfliktní tým vcelku v pohodě, neodpustí si několik zcela zbytečných pokut za „přestupek na veřejnosti“ (lidově řečeno za chcaní u stromu). Vybraná putyka již zdáli odpuzuje část přítomných cedulí „Starobrno“ a tak se dělíme zhruba na dvě poloviny – jednu, co zůstává, druhou, která hodlá dojít až ke stadionu a občerstvit se v tamní hospodě. V té už nějakou dobu sedí i řada těch, kteří se odpojili na nádraží a tak se zde schází vcelku početná banda. Čas plyne velmi rychle, pivo teče proudem, jedou chorály…zkrátka správná předzápasová nálada. Za zmínku stojí i uvítání našeho týmu při příjezdu ke stadionu. V tu chvíli je nám ještě do zpěvu… Následuje přesun na stadion, kde se nás sejde nakonec zhruba sto (předem určeným vlakovým spojem nás jelo tak padesát, zbytek dorazil jinými spoji či autem).

K fotbalu nemá snad ani cenu něco dodávat. Jako obvykle hrajeme holomajznu, nejsme schopni vystřelit na bránu a gól v první půli neinkasujeme jen proto, že jsou Hanáci stejně neschopní. V druhé půli však dokázali modrobílí zabojovat, přidat na fotbalovosti a tak po pěkné individuální akci vstřelil z dálky gól Pospíšil. Čtvrt hodiny na to si Daniel Krch šoupnul ukázkového vlastňáka a všem bylo jasné, že z Hané body nepovezeme. Náš gól v nastaveném čase byl už tak pouhou fackou do tváře nás fanoušků, jelikož jsme jasně věděli, že čas se již navršil. A taky že ano, sudí ihned po rozehrávce utkání ukončil. Po závěrečném hvizdu se hráči opravdu jen velmi pomalu šourají k našemu kotli. Ten se k nim staví zády a skandováním „My chceme Bohemku“ dává jasně najevo, co si o jejich výkonu myslí. Jediný Ivan Lietava se snaží vše vyřešit z očí do očí, zbytek už se asi nemůže dočkat sprchy, postává v dostatečné vzdálenosti od plotu a když zjistí, že nic nebude, odchází bez jediného slova (alespoň omluvy) pryč. Na cestu jim proto ještě přidáváme „My jsme Bohemka, vy nejste nic!“, aby si dobře uvědomili, že na nich klub a jeho tradice rozhodně nestojí.

Co se týče dění na tribuně, jednalo se asi o jediné pozitivum. Se supportem jsme začali již řádnou chvíli před výkopem, nepolevovali jsme, chorál střídal chorál a vše vyvrcholilo v úvodu druhého poločas desetiminutovým „Gól, klokan gól“. Bohužel, v tom nejlepším vše utnul první gól domácích. Žádnou vizuální prezentací jsme nepředvedli, akorát během druhé půle a na konci utkání jsem odpálili pár ohňů a jeden dým. Oficiální návštěva činila 5690 diváků, což se zdálo i reálné. Kotel domácích fandil aktivně, odpálil jednu dýmovnici, roztáhl větší plachtu s choreem, a vše doplnil o množství vlajek v klubových barvách. Za zmínku stojí i místní security, jež nám od počátku dává najevo své „sympatie“, prakticky se nesnaží zakrývat klubovou a chuligánskou symboliku na svém oblečení a s železnou pravidelností dávkuje do prostoru oddělující sektor hostí od zbytku podélné tribuny pepřák. Vrcholem provokací je pak odchod ze stadionu, kdy na obou stranách padne i nějaká ta rána, ale nic většího se neděje.

Cesta na nádraží probíhá opět pod přísným dohledem PČR, ale také místních bojůvek, jež nás sledují různými bočními uličkami. Možnost kontaktu je však vzhledem k množství želváků minimální. Chuť našemu radikálnějšímu křídlu tak alespoň spravuje velice kuriózní férovka jeden na jednoho před nádražní halou a to dokonce pod přísným dohledem policie! :) Nutno dodat, že nikdo nebyl pobodán :D

Cesta vlakem odpovídá celodenní únavě a zkažené náladě, většina pospává a všichni se těší domů. Je otázka, zda se těší i na příští zápas, jenž se odehraje v pátek od čtvrt na devět v Ďolíčku. Ze severu Čech totiž přijedou Teplice, tedy o dost silnější soupeř než Olomouc. Hráči by měli radikálně změnit svůj přístup ke hře, klubu a fanouškům, kteří je jezdí pravidelně podporovat. Takle se o záchranu nebojuje!