Je tomu už 5 týdnů, co jsem opustil Českou republiku a vyrazil na půlroční studia do Švédska. A je tomu ještě déle, co jsem naposledy viděl naši milovanou Bohemku v akci. A protože mi fotbal zkrátka chyběl, využil jsem situace a vyrazil do nedalekého Kristianstadu na utkání místního celku se „švédskou Bohemkou“ – Hammarby IF.

Toto přirovnání je na místě. Hammarby je totiž malý klub z hlavního města, kde mu konkurují dva větší a úspěšnější celky – AIK Stockholm a  Djurgårdens IF. V loňském roce se navíc Hammarby podařilo po čtyřech letech opět postoupit do nejvyšší soutěže Allsvenskan, která se nanovo rozběhne o první dubnovém víkendu (švédská liga se hraje systémem jaro – podzim). Hammarby stejně jako klokani z Vršovic také hájí zelenobílé barvy. Největší podobnost je však v rozsáhlé a věrné fanouškovské základně napříč celou zemí. „Bajen“ (přezdívka podporovatelů HIF) patří dlouhodobě ke špičce švédské scény (přesvědčit se můžete zde), momentálně si prožívají velkou euforii, na domácí utkání jich pravidelně chodí přes dvacet tisíc (v srpnu dokonce vytvořili rekordní návštěvu druhé švédské ligy, kdy na zápas s Ljungskile dorazilo 31 522 diváků), na výjezdy vyráží ve stovkách (někdy i tisících), jejich chorea a pyrotechnika se tradičně dostává do různých kompilací švédské ultras scény, firmy jako KGB či Orphans jsou uznávanými pojmy mezi švédskými chuligány… Zkrátka jen málokdo Bajen ve Švédsku nezná, stejně jako Klokany z Vršovic u nás. Donedávna navíc oba kluby pojil i starý, ale tradiční stadion s pravou fotbalovou atmosférou – Söderstadion a Ďolíček. To už ovšem neplatí. Bajen se totiž v loňském roce přestěhovali do nové moderní arény, kterou sdílí s městským rivalem – Djurgårdenem. Nabízí se určitá paralela s bohemáckou zkušeností v Edenu, ta však není zcela správná. Fanoušci HIF totiž vnímají „Nya Söderstadion“ (Nový Söderstadion) jako jejich vlastní halu (nachází se totiž v tradiční Bajen čtvrti Södermalm, zhruba 500 metrů od původního svatostánku) a stěhování jim tolik nevadilo. Djurgården je naopak vnímán jako (nevítaný) host.

A nyní už k samotnému výjezdu. Nějaký ten týden předem jsem navázal přes internet kontakt s místním fanklubem – Skåne Bajarna. Od nich se dozvídám, že se plánuje vlakový výjezd a že veškeré info brzy zveřejní. Asi týden před samotným utkáním se tak dovídám, jakým vlakem se pojede, kde se dá přistoupit a jak je to se vstupenkami. Ty šlo zakoupit na místě nebo přes internet. Na radu místních jsem se ji obstaral online. Musel jsem vyplnit jméno a emailovou adresu, což by mohlo být pro někoho nepřijatelné, na druhou stranu to nikdo neověřoval, bylo možné zadat cokoliv a jediné, o co šlo, bylo, že mi na daný email následně dorazil PDF soubor s lístkem, který jsem si vytisknul. Cena? Sto švédských korun (cca 300 CZK) a 20 korun poplatek. Na naše poměry samozřejmě raketa dát 360 CZK za lupen na fotbal. Pokud ovšem zohledníme kupní sílu Švédska, je to, jako kdyby stál u nás lístek kilo, takže pro Švédy fair cena a já se prohnul. :)

V den zápasu si dávám ranní várku youtube videí, abych se dostal do nálady a pochytil nějaké ty chorály. Počasí je typicky anglické (zataženo a leje) a tak beru své zelenobílé propriety (šálu, kulicha, rukavice), abych nezmrznul. Jedu přeci na Hammarby a tam nikdo nebude mít problém se zelenou a bílou. :) Před nádražím už se shromažďují skupinky místních fans, kupuji lístek a k jedné se připojuji. Následně přijíždí vlak, jehož přední část už je kompletně zaplněná fanoušky Hammarby, kteří vyrazili z Malmö. Musíme tak stát, což nám ovšem nevadí. Hodinka cesty není moc a s plechovkami piva a lahví Kiru (taková finská třináctiprocentní limonáda z vinných bobulí, brusinek a vanilky, která je údajně tradičním Bajen drinkem) nám to poměrně rychle utíká. Spolucestující jsou milí, nikdo s námi nemá problém, po chodbičce pobíhá zhruba dvouletá holčička a její maminka si evidentně nemyslí, že bychom ji mohli sníst… Průvodčí, která zjistila, že si jeden z mých kolegů omylem koupil duo lístek místo single jízdenky, mu dokonce píše potvrzení, po jehož předložení mu vrátí část peněz. Připadám jak si jak na Marsu a to ještě není vše…

V Kristianstadu na nás totiž čeká místní policie. V porovnání s ČR je to však nic. Žádné antony, jen dvě tři dodávky. Žádné štíty, obušky, gumové projektily… Jen dvacítka strážníků, mezi nimiž se nacházelo i několik žen. Nutno podotknout, že docela pohledných. :) Vyrážíme na náměstí, které už zdálky vypovídá o tom, že dnes tu hrají Bajen. Dvě hospody v rohu jsou ověšeny vlajkami, na chodníku postávají fandové v zelenobílém a vzduchem se nesou první pokřiky.

Jako správný „turista“ jsem se oddělil od skupiny, abych si prošel město a udělal pár fotek. Naštěstí je Kristianstad opravdu malinký a není zde toho moc k vidění. Celou dobu mě to totiž táhlo zpátky na náměstí. Po hodinové procházce se tak vracím a v jedné knajpě nacházím i partu, se kterou jsem přijel. Těch 90 minut byl asi nejlepší čas na celém dni. Ta atmosféra byla neuvěřitelná – typická fotbalová hospoda v „anglickém stylu“, cihlové zdi, stěny pokryté vlajkami, dresy apod., na obrazovkách sestřihy z dřívějších zápasů Hammarby, hrají se tradiční Bajen písničky, vzduchem se nesou chorály a pivo teče proudem – nutno podotknout, že místní jsou tak nadšení z přítomnosti cizince, že jsem ani jedno pivo (Staropramen :D do půllitru za 40 SEK, tedy asi 120 CZK – na místní poměry velmi dobrá cena za pivo!) neplatil. Na oplátku tak klukům rozdávám aspoň bohemácké nálepky a s jedním měním náramek.

Na stadion vyrážíme krátce před utkáním. Jak jsem psal, Kristianstad je malé město, a protože jsme všichni měli lístek předem, není důvod vyrážet s předstihem. Kontroly u vchodu sice jsou, ale nikdo se vám zběsile nepřehrabuje v batohu, nemusíte všechno vyndávat a „šacovačka“ také probíhá civilizovaným způsobem. Ne jako např. v Liberci, kde vám div neprovedou preventivní kolonoskopii. Stadion je v Kristianstadu opravdu malinký, jedná se vlastně jen o jednu menší krytou tribunu na sezení a nekryté „terasy“ na protější straně ke stání. Trochu mi to připomínalo stadion v Ústí nad Labem nebo Sezimově Ústí. Občerstvení zajišťuje velmi improvizovaný stánek, jenž nabízí pivo (Carlsberg 0,5 v plastové lahvi za 40 SEK) klobásy a hamburgery (nezkoušel jsem a cenu jsem také nezjišťoval). Security je tvořena skupinkou mladých brigádníků, na něž dohlíží dva policisté. Vzhledem k tomu, že nebyl důvod k zásahu, drží se tato parta po celý zápas stranou a nechává fandy žít.

K fotbalu. Kristianstad hraje Divison 1 Södra, tedy takovou českou třetí ligu, která je však ve Švédsku rozdělena na dvě skupiny, jižní a severní. Hammarby, jak už jsem zmínil, loni postoupilo do první ligy. Dala se tedy čekat určitá převaha a jasné vítězství zelenobílých barev. Utkání však skončilo „pouze“ 1-0 pro Bajen. Zelenobílí měli sice po většinu zápasu jasnou převahu a celou řadu nadějných šancí, jež ovšem (až na jednu výjimku) nedokázali využít. Pětiminutový sestřih ke shlédnutí zde. Nutno podotknout, že aktivita, kreativita a kombinace HIF mě velice překvapily. Kéž by si to takto ťukali i naši kluci. Ačkoliv uznávám, že soupeř nebyl úplně rovnocenný.
Celková návštěva činila 1866 diváků. V sektoru pro hosty se sešly zhruba čtyři stovky fanoušků, kromě lidí ze Skåne a Kalmaru dorazil i autobus ze Stockholmu – údajně vyráželi v pět ráno. Výjezdy tu holt nabývají jiných rozměrů, když má Švédsko na „délku“ téměř 2000 km. :) Support byl podle mě hlavně z počátku velmi dobrý. Buben byl jen jeden, zato asi tak dvakrát větší než největší na Bohemce. Bubeník byl zdatný, jenom do toho tupě netloukl, ale držel i určitý rytmus. Překvapilo mě, že se na pozici speakra vystřídalo hned několik lidí (od starého chuligána po pár mladých cucáků), žádný mi však nepřipadal, že by to byl ten jeden, který je za support odpovědný. Možná to nebylo třeba, protože fandili všichni a nikdo se neulejval! I já jsem se snažil zužitkovat své elementární znalosti švédštiny. :) U fotbalových chorálů ten jazyk přeci jenom není zas tak komplikovaný.

Po zápase vyrážíme zpět na nádraží. Akorát nám jel vlak, takže jsme se nijak zvlášť nezdržovali. Cesta probíhá, jako i u nás, v trochu ospalé atmosféře. Po návratu dáváme ještě jedno v místním sportbaru – všichni tu pijí českého Herolda :D, což mi připadá divné a tak si objednám radši švédské Norrlands Guld – a rozcházíme se do svých domovů.

Pro mě osobně to byl skvělý fotbalový zážitek. Ostatní mě sice už ráno varovali, že jsem si nevybral dobře, že je to první letošní zápas, úvodní fáze poháru, který nikoho moc nezajímá (co mi to jen připomíná? :)), navíc s neatraktivním soupeřem. A po zápase to hodnotili také tak. Já byl ovšem nadšený a rozhodně to pro mě nebyl poslední zápas Hammarby. Už mám vytipované mistráky s Malmö a Helsinborgem a snad mi vyjde i nějaký ten domácí mač, tak pište do komentů, zda si přejete i další reporty.

 A pořádně doma fanděte!