Připomínat veškeré události předcházející tomuto zápasu je asi zbytečné. Přejděme proto rovnou k samotnému utkání a jeho průběhu.

Okolo půl třetí se Ďolíček plní jako by se dnes mělo hrát na stadionu jediné pravé Bohemky ve Vršovicích. Rozdávají se barevné náramky, klaunovské nosy a většina se kochá pohledem na rekonstrukci trávníku, díky níž si příští rok zahrajeme PRVNÍ LIGU a to hezky doma v Ďolíčku. Po třetí hodině vyráží kolona pěti autobusů, řady aut a jako vždy i policejního doprovodu směr střední Čechy.

Nevíme jak v ostatních autobusech, ale v našem panuje dobrá nálada a zpívají se jak tradiční, tak i ty méně známé chorály či pokřiky :). Cesta probíhá v klidu a jelikož nikde nestavíme, tak během chvíle jsme v Příbrami. Již v Praze vydatně pršelo a ani u Litavky není zrovna nejvlídnější počasí. Stejně tak místní (no místní – spíš dovezená z Prahy) security nám nehodlá dát nic zadarmo. Na rozkaz z vyšších míst (Karel Kapr nemá čůráka!) je zakázán vstup s batohy, vlajkami, foťáky a dokonce i deštníky. Jaký to paradox, když vám durch promoklý zoufalec ve žluté vestě oznamuje, že žádný deštník zkrátka neprojde.

Lístek za 90,-, důkladná kontrola a vstup do sektoru za branku je volný. Ano, do nekrytého sektoru za branku. Karlíkovi a pořadatelům, kteří slibovali zpřístupnění kryté tribuny v případě velkých dešťů, asi během zápasu narostl pěkně dlouhý nos. My si však z vody nic neděláme a od počátku fandíme jak o život. I nějaké vlajky se do sektoru nakonec (alespoň na chvíli) dostaly.

Úvod zápasu není příliš v naší režii, přesto dáváme dva góly z dobře koplých standardek a do kabin hráči Bohemky odchází s dvoubrankovým vedením. My se alespoň na 15 minut jdeme ukrýt do útrob stadionu. Pár desítek fanoušků se pokouší dohodnout s pořadateli, aby je pustili na krytou tribunu a někteří jdou do busů pro náhradní oblečení, protože mají slíbeno, že se můžou poté vrátit zpět do našeho sektoru.

Druhý poločas je bohužel v opačném gardu. Bohemka tlačí, ale góly střílejí střížkovští potrati. Během tří minut třikrát inkasovat je opravdu umění. V druhé půli se od počátku nefandí tak dobře jako v té první. Velké množství fanoušků se totiž do kotle vrací asi až v 60. minutě po menší procházce po okolí a „přátelské“ výměně názorů s místní PČR a security, která i přes slib daný fanouškům, kteří si odskočili do busu, zabraňujeme těmto ve vstupu na stadion. Jediným důvodem je cílená provokace od Kaprovo hošanů, kteří dostali notičky, jak se mají chovat. Krom krátké potyčky u pokladen se ale nic vážnějšího neděje. PČR „bohatne“ o 1000 kč za pouhé přelezení plotu, ze solidárnosti se pak na pokutu v buse skládáme. I přes tu opravdu přehnanou buzeraci (větší blbci, než jsme doufali) naše chorály vytváří jedinou fotbalovou atmosféru na stadionu.

Celkem nás dorazilo cca 500, na hlavní tribuně pravděpodobně sedělo i pár místních příbramáků (zhruba padesátka, asi jako na klasický domácí zápas falešné Dukly). Fanoušci z Proseka žádní nedorazili (placený komparz se pochopitelně nepočítá).

Snad jen závěrem: Někteří hráči Bohemky si asi neuvědomují, za koho hrají. Ano, my jsme věrní, ano, my jezdíme po všech prdelích koukat se na většinou né příliš pohlednou kopanou, ano, dokážeme překousnout prohru, ale chceme vidět nasazení, skluzy, tvrdou hru. Přesně to, co včera bohužel předváděl jen soupeř. Co však nepřekousneme, je naprosto odevzdaný výkon a ztracený „vyhraný“ zápas. Prohra se Střížkovem je pro nás potupa největšího kalibru a hráči, kteří si tohle neuvědomují, by si měli „sbalit kufry“ a jít o dům dál. Nedá se teď už bohužel nic dělat, leda popřát Karlíkovi Kaprů a jeho rybníku hodně štěstí ve třetí lize a sami se soustředit na ligu PRVNÍ!

Ve středu nás ještě čeká výjezd do Sokolova a potom už Sparta, Baník, Slavie, Plzeň…zkrátka důstojní soupeři, což se o střížkovském mančaftu říct nedá!

Bohemka do toho! A v PRVNÍ LIZE obzvlášť!