Předposlední výjezd sezóny zanesl naše kopačky do severočeských Teplic. Na Stínadlech máme dlouhodobě spíše negativní bilanci, což v kombinaci s naší dosavadní výkonností nedávalo příliš nadějí na úspěch. Na druhou stranu jsme po výsledcích ve Zlíně a Hradci body opravdu potřebovali, a tak všichni tajně doufali v bod, ideálně tři. Teplický zázrak se však nekonal…

Na venkovní utkání jsme tentokrát vyráželi nezvykle pozdě (v neděli v půl čtvrté odpoledne) a nebyla to jediná netradiční věc, jež nás na cestě potkala. U pokladen se totiž dozvídáme, že vlak jedoucí do Chebu výjimečně nevyráží z Hlavního nádraží, ale z Holešovic, a tak se trochu neochotně vydáváme na metro. Vtipným momentem je, že se tuto informaci dozvídají fanoušci dříve, než přítomní orgáni, kteří tak při našich přesunech vypadají značně zmateně. Komičnost celé situace dokresluje fakt, že se o naši pětadvacetičlennou skupinku stará mnohem početnější skupina těžkooděnců, jejichž pokyny si k srdci bere i řada nic nevědoucích kolemjdoucích civilistů.

Na nádraží v Holešovicích čekáme dalších dvacet minut na soupravu, jež nakonec z Prahy vyráží s půlhodinovým zpožděním. Cesta ubíhá velmi, velmi poklidně a pohodlně, jelikož máme celý vagón pro sebe, ačkoliv by nám stačily čtyři kupéčka. Do cílové stanice přijíždíme hodinu před utkáním, času na občerstvení tak už příliš není a my mažeme rovnou na stadion, kde nakupujeme vstupenky, hladce procházíme skrz kontroly a ihned se řadíme do fronty na vyhlášenou teplickou „kolu za pade“. Dáma za okýnkem si opět zaslouží naše poděkování! Zklamáním ovšem je, že se po naší loňské návštěvě nepoučila a opět zcela zásadně podcenila zásoby… Snad příště! Uznání si zaslouží i za místní klobásku – dobrých 8 z 10!

S blížícím se výkopem se postupně sektor pro hosty plní zelenobílými barvami. Držíme se všichni hezky pohromadě v horní části tribuny, což se nám později oplácí efektivnějším supportem – skvělý přístup, díky všem! Celkově nás dorazilo 157. Od počátku vydatně fandíme a po většinu času vytváříme atmosféru Na Stínadlech, kde bylo nakonec ohlášeno 4585 diváků. Velkou motivací pro nás je i aktivní výkon našich hráčů a celá řada šancí, jež bohužel nekončí brankou. Tu naopak krátce před pauzou střílí domácí, což na nás však nezanechává žádné stopy a v druhé půli support ještě stupňujeme. Nový chorál „Ať žije Bohemka naše“ měl skutečně pořádnou „šťávičku“ a zapojování rukou bylo UKÁZKOVÉ!

Přítomné vlajky: Chomutov, Sektor 1905, Greenhorns, U.R.E, Hulk, Fanatics from Lety, Kenguru team a Srdce pro Bohemku.

I přes celou řadu dalších šancí však stále nejsme schopni zakončit a domácí tak vítězí 1:0. Opravdu škoda, jelikož jsme na body v Teplicích měli. Závěrečná děkovačka je tak spíše na padesát procent. Oceňujeme snahu, zároveň se však už neutěšujeme slibným výkonem. Dokud nebudeme dávat góly a sbírat body, nemá cenu hru chválit. Minimálně v naší pozici ne. Radši udřené tři body než prohra po epesním výkonu. Teď se chceme „kochat“ pohledem na tabulku, nikoliv na předváděnou hru! Tak to zkrátka aktuálně je! Na závěr byly odpáleny dvě pochodně a pak už jen sundáváme vlajky a míříme domů, někdo autem, jiní vlakem. Cesta Českými dráhami probíhá ospale a na hlaváku se všichni rychle rozchází.

Těžko hodnotit. Situace je složitá a my musíme řádně zamakat v příštím kole proti Karviné, která hraje momentálně velmi dobře. Snad Jožka s Bůďou překonají veškeré náznaky ukřivděnosti, Zip si nostalgicky zavzpomíná a společně trochu povolí, když už jim o nic nejde. Bohemka je totiž pojem, který nesmí v lize chybět a uznat by to měli i její nepřátelé či (možná) lehce zapšklí bývalí představitelé klubu. My sami se na Zipa a spol. zpátky v Ďolíčku těšíme.

Ať tak či tak, my v tom Bohemku rozhodně nenecháme a v sobotu v pět budeme na značkách! Klokaní fanoušci se nevzdávají a vždy bojují až do konce!

Věrní zůstanem!