Letošní výjezd do Brna se z dlouhodobého hlediska rozhodně zapíše mezi ty zajímavější. Ať už proto, že se utkání hrálo od čtvrt na devět a z Prahy jsme tak vyráželi až po čtvrté hodině odpolední nebo proto, že se toho během celého výjezdu protaženého do brzkých ranních hodin stalo hrozně moc.

Po předzápasové propagaci vlakového zájezdu se nás nakonec na Hlaváku schází 23 fanatiků. Klasicky je páteční spoj z Prahy totálně narvaný a tak celí zoufalí nastupujeme až do prvního vagónu, který se přeci jen zdá trochu volnější. Brzy však zjišťujeme, že je určen pro rodiny s dětmi. Od počátku tak nepanuje příliš dobrá atmosféra, jelikož nejsme vítáni a sami cítíme, že se nám nebude úplně moc chtít bouřit v blízkosti chlapečků, holčiček, plyšáků, pohádek a omalovánek. Přeci jen do Brna vyrazila vlakem ta neslušnější skupina našich fanoušků. :) Nakonec se větší část z nás přesouvá do volného prostoru za lokomotivou, kde sice nemá úplné pohodlí, pocit svobody je však o dost větší a atmosféra uvolněnější. Zbytek vysedává v dětské sekci a někteří dokonce navazují kontakty se sympatickými spolucestujícími (bezdětnými). Cesta tak nakonec proběhla lépe, než se v úvodních minutách zdálo.

Do Brna dorážíme okolo půl osmé a na perónu dáváme hned všem vědět, že dnes přijela Bohemka. U nádraží je pro nás připraven bus, kterým jedeme až ke stadionu. Doprovází nás eskorta, jak kdyby s námi přijel i čínský prezident. Před naším sektorem už čekají ostatní fanoušci zelenobílých dorazivší po vlastní ose. Kvůli odpornému počasí (asi brněnské monzunové období) si někteří navlékají pláštěnky, jež si objednali cestou vlakem u klokanů, kteří do Brna dorazili již během odpoledne. Díky moc za vyřízení, vážně přišly vhod!

Kontroly u vstupu jsou v pohodě a v sektoru hostí se nás nakonec schází okolo stovky srdcařů. Věšíme vlajky a spouštíme vytrvalý a kvalitní support. Krev do žil (a síly do hlasivek) nám dodává brzy vstřelená branka. Sice zanedlouho domácí gólově odpovídají, ale to pro nás není důvod přestat fandit a naopak ještě více ženeme naše hráče za další brankou. Support byl v první půli opravdu dobrý, místy až fanatický. Prim tentokrát hrály především úderné pokřiky, které jsou v sektorech podobných tomu na Srbské potřeba. Kolík byl tentokrát vzhledem k očekávanému počtu bez megafonu, což ale vůbec nevadilo, protože jsme se dokázali hecovat navzájem. Do konce poločasu už gól nepadl a mužstva tak do kabin odcházela za stavu 1:1.

Druhá půle se od nás nese v podobném duchu. Neutuchající support, kdy dobrou práci odvádí především náš speaker. Nemůžeme si však odpustit jednu poznámku. Kaňkou na výtečném dojmu jsou bohužel někteří na mol opilí fanoušci a jejich pokusy rozeřvávat chorály, které se v danou chvíli absolutně nehodí. Po několikátém nepodařeném „rozeřvání“ už to není pouze otravné, ale všechny okolo to vyloženě sere a dávají to dotyčným jasně najevo.  Podobné projevy prostě nemohou být tolerovány a nebudou. Tentokrát nám chybí klasičtí bubeníci, buben však máme a tak ho i přes nepřízeň počasí v průběhu 2. půle zapojujeme do hry. Prvnímu náhradnímu bubeníkovi se nedaří zachytit rytmus u složitějších chorálů a tak dojde na tomto postu k potřebné výměně, která nese své ovoce.

Po vizuální stránce jsme se v první poločase prezentovali nápisem „Tak jsme zase jednou venku, vyřvat plíce za Bohemku“. Část nápisu („Za Bohemku“) poté byla pověšena na zábradlí a zdobila naši tribunu až do konce utkání. V úvodu druhé půle předvádíme menší balonkiádu za chorálu „Lets Go Fucking Mentals“, ke kterému přímo vybízí typické britské počasí. Zkrátka se dobře bavíme a nekazí nám to ani déšť ani odporné pivo z místního stánku, které se po zředění deštěm dostává snad až na hranice zdravotní nezávadnosti. Hnus!

Přítomné flagy: U.R.E, Ultras Bus, Berserk, Bohemians Praha, Fanatics from Lety

Na hřišti je bohužel Patrik Schick neprávem zadržen při své cestě za gólem a následně střílí rozdílovou branku domácí Škoda, bratr velkého Slávisty. Jelikož už se stav do konce utkání nemění, prohrávají klokani 2:1. Pocity po závěrečnému hvizdu jsou smíšené. Hřeje nás pěkná hra a dobrý výkon řady klokanů (Tomáš Čížek předváděl neuvěřitelné věci!), na druhou stranu v nás hryže zklamání až nasranost za to, že nám bylo znemožněno jít do vedení. Na body jsme v Brně měli a určitě bychom si aspoň jeden zasloužili! Po zápase proto děkujeme hráčům za předvedenou hru, obzvlášť za takových podmínek, a loučíme se pokřikem „Derby je naše, klokani, derby je naše“! Následně už opouštíme sektor a prodojení na kost se vydáváme vstříc dobrodružství nočního Brna.

Na stadionu byla ohlášena návštěva 4022 diváků, číslo možná ne zcela odpovídající. Zatímco větší podélná tribuna fandila místy docela slušně, samotný kotel byl, jak je v posledních letech v Brně tradicí, zaplněn snad ještě méně než ten náš a fandil tragicky. Předvedl se aspoň po stránce vizuální. V průběhu zápasu nejprve vytáhl nápis na podporu svého kapitána, po skončení utkání pak plachtu s nápisem „Zbrojováci“ kterou podsvítil větším množstvím červených rací. Šlo o nejlepší moment z jejich strany, jinak však velká bída na druhé největší město v republice, navíc s tak malou konkurencí v oblasti fanouškovství.

Před sektorem už je pro nás opět připravena limuzína v podobě autobusu MHD. Loučíme se s klokany motoristy a začínáme postupně nasedat do busu. Neodpustíme si však dodatečný aprílový žertík na strážce zákona, kdy se zhruba v desetičlenné skupině, všichni oděni v černém, rozbíháme z parkoviště na bus a vydáváme se za domácí. Želvy s IQ 40 (možná 50) to samozřejmě zbaštili i s navijákem a místo očekávané vřavy vypuká salva smíchu. Nějaký čas ovšem trvalo, než je ostatní bohemáci přesvědčili, že jsme také zelenobílí. Do té doby bezproblémový výjezd kazí místní sekuritka, která v souladu s desaterem správného udavače nahlásila dva z nás. Vystupujeme tedy z busu, čekáme na zadržené a dožadujeme se vysvětlení. To však nepřichází a oba jsou po déle jak půl hodině beze slova propuštění. Šlo o klasickou buzeraci, za účelem vykázat nějakou činnost, která by odůvodnila vynaložené prostředky daňových poplatníků na jejich ochranu. To už jsme však doopravdy totálně durch a navíc hladoví. Rozkaz zní proto jasně – směr KFC! A řidič nám toto přání doopravdy plní a vyhazuje nás u oblíbeného fastfoodu před hlavním nádražím – asi měl zrovna narozeniny. :)   Probíhá další náběh, tentokrát však k pokladnám občerstvovacího zařízení. To už však neunikáme pozornosti místních zlobivců, kteří jsou přímo ve fast foodu a pomocí telefonů podávají info ostatním zbrojovákům. Ještě nepadne ani první kýbl a okolí už se hemží brněnskou bojůvkou. Je zde však i velké množství fízlů, a tak je zatím klid. Prach rozvíří až situace při odchodu z KFC, kdy se nám do cesty postaví mladí zbrojováci. Padnou nějaké rány, ale nejde o nic vážného neboť okamžitě zasahuje pčr a kripo. Dostáváme totiž echo od klokanů, kteří nezamířili do KFC, ale rovnou do nedaleké hospody, že se to tam začíná plnit příznivci Zbrojovky. Neváháme tedy, opouštíme fast food a míříme za našimi kolegy. Scházíme po schodech do zmíněného podniku a hned u vstupu jsme probodnuti několika páry očí. Přesouváme se ke stolu k našim, objednáváme si pivka, vyměňujeme si pohledy s brněnským osazenstvem a čekáme, co se bude dít. Vidíme několik typů, co žhaví dráty a čekáme přísun nových tváří. To se také potvrzuje a do 10 minut je restaurace a její přilehlé okolí zaplněno fanoušky a chuligány Zbrojovky. Ti prochází kolem našeho stolu sem a tam, my postáváme u sebe a atmosféra houstne. Do restaurace doráží i kripo, které celou situaci začíná monitorovat a tak se není čemu divit, že nepadne ani rána. Mladá generace brněnských opouští podnik, staří zůstávají a věnují se stejné činnosti jako my – popíjení piva. Jeden z nich dokonce vzpomíná na staré časy, kdy vztahy mezi Bohemkou a Brnem byly velmi dobré. Místní DJ rozjíždí svou show a tak máme na 2 hodiny o zábavu postaráno.

Krátce po jedné ranní se přesouváme z hospody na nádraží a nastupujeme do Euronightu z Budapešti do Berlína. K velkému překvapení však atmosféra příliš neupadá a ve vagóně se rozjíždí diskotéka v pořádném retro stylu. I ti největší pamětníci v našich řadách si tak přicházejí na své. Nechybí Maruška Rottrová, Goťák, Zagorka, Helenka, ale i Lunetici, Holki apod. Hitem se však pro tento výjezd stala pecka s názvem Hafanana od Dana Nekonečnýho. Jak vidíte, bylo to fakt velký. Celá party tak doopravdy končí až s příjezdem do Prahy, kde budíme ospalce, kteří by nejradši jeli až do Berlína, a rozcházíme se domů.

Výjezd to byl výborný. Uznání zaslouží všichni, kteří neváhali vyrazit podpořit náš klub. Zvláštní poděkování a respekt nám dovolte věnovat jednomu fanatikovi z Litoměřic, který musel po příjezdu vlaku do Prahy ještě čekat na svůj spoj do půl šesté a domů se tak dostává až přes osmou hodinou ranní!  Promokli jsme, promrzli jsme, ale rozhodně to stálo za to. Jediným šrámem na výborných dojmech je tak výsledek utkání. S body (bodem) by se nám domů jelo ještě o poznání lépe. Ale nevadí! Možnost nějaké vyválčit máme totiž již za týden se Spartou! Jak jsme dali vědět při děkovačce: derby je naše! A myslíme to vážně. Hrajeme doma, hrajeme dobře, soupeř má nabitý program a šance jsou tak větší něž obvykle. I proto si to nechcete nechat ujít! Kupujte lístky, ať zaplníme Ďolíček jen my sami, a přijďte fandit Bohemce! Bude to určitě stát za to! Bohemians nejlepší v Praze!