Plzeň je Plzeň, Brno je Brno, Příbram je Příbram?? Hráči nám opět dopřáli zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Nedůraz a odevzdanost, to jsou vlastnosti, které na začátku sezóny „zdobí“ Bohemku. Aktivita, napadání či bojovnost jsou asi nad limity našich čutálistů. Jestli tohle je ten moderní kombinační fotbal, tak to bychom raději viděli tu starou dobrou Bohemku, kde hráči „jezdili po prdeli“ a soupeři se báli, že ze hřiště neodejdou po svých. Teď se bojí maximálně toho, jestli stihnou dát těch obligátních 5 gólů do naší sítě nebo ne. Vraťme se však ještě k pondělnímu výjezdu, dělo se toho opravdu hodně.

Během týdne sondujeme mezi obvyklými výjezďáky, kdo v pondělí vyrazí do Brna a kdo ne. Většina odpovědí je záporných, a tak se rozhodujeme, že tentokrát nebudeme zveřejňovat informace k výjezdu, abychom měli po cestě klídek a jeli „bez dozoru“. Toto rozhodnutí se nám vyplácí a 12 fanatiků tak může nerušeně odcestovat do Brna. Bohužel vlak EC má velké zpoždění, a tak musíme změnit plán a nasedáme do jiného rychlíku. Do cílové stanice Brno-Židenice dorážíme kolem páté hodiny. Následuje přesun busem MHD ke stadionu, kvůli zácpě však trvá cesta mnohem déle, než jsme čekali a neskutečné horko je fakt za trest. K pokladně u vstupu do našeho sektoru se dostáváme přesně ve chvíli, kdy dáváme první gól a euforie je tak na místě. Všichni věříme, že teď už si minimálně bod nenecháme utéct. Bohužel jsme se hodně spletli.  Zkrat ve druhém poločase, čtyři inkasované branky a do Prahy opět odjíždíme s bůrem. V sektoru hostů se nás sešlo 65. V prvním poločase jsme fandili docela dobře, ve druhém poločase už jsme se pak spíše „soustředili“ na nejbližší ze tří brněnských kotlů a vzájemné přeřvávačky. Tohle je rarita, kterou stojí za to vidět. I když se hrálo v pondělí, tak náš počet je ostudný. Výjezdy na Moravu či Slezsko jsou opravdu hodně slabé. Po Čechách nás jezdí stovky, ale jakmile se jede trošku dál, tak vyrazí poslední dobou jen několik desítek fanoušků (viz. v loňském roce: Zlín 60, Opava 60, HFK 75, Karviná 30, Znojmo 90). Zamyslet by se měl každý, kdo volno měl, nebo si ho mohl zařídit, ale dal přednost pohodlí. Budeme mít ještě nějaké příležitosti na nápravu (Ostrava, Olomouc, Znojmo a Slovácko) a pevně doufáme, že se naše počty o dost zvednou.

Po zápase pochopitelně žádná děkovačka neprobíhá, přibližně 30 fanoušků se za pokřiku „hrajte fotbal“ nahrnulo k plotu a zvalo si hráče „na kus řeči“. Jediným!!! hráčem, který k nám přišel a ukázal charakter, byl Jirka Havránek, na kterém je vidět, že ho výsledky upřímně serou. Kdyby to všichni brali jako on, určitě by výkony byly diametrálně odlišné. Bohužel nás kluci zklamali během dne podruhé. Nejenže opět předvedli odevzdaný výkon a prohráli velkým rozdílem, ale nebyli ani schopní přijít se omluvit fanouškům, kteří neváhali ve všední den vzít si dovolenou a vyrazili je povzbudit. Respekt každému z nich.

Po debatě s Jirkou opouštíme sektor a na naší „vlakovou 12-ku“ čeká přistavený autobus, ve kterém už sedí 15 těžkooděnců s nachystanými gumovými projektily  – docela groteska :). Poslední vlak do Prahy odjíždí asi za 20 minut a tak za zvuku houkaček a s eskortou projíždíme Brnem. Během chvilky jsme na nádraží a nastupujeme do vlaku EuroCity, obsazujeme jídelní vůz, kde uděláme tržbu, na kterou dráhy jen tak nezapomenou :). Pan průvodčí nemá pro srandu moc pochopení a tak v Pardubicích nedobrovolně opouštíme poslední spoj do Prahy a nezbývá nám nic jiného, než si projít noční město. Máme krásné tři hodiny na volnočasové aktivity a tak vyrážíme do centra. Cestou jeden z nás nachází volně pohozené staré kolo bez duše, i tak ale nasedá na tuto starožitnost a může si vychutnat atmosféru Tour de Pardubice. V zeleném trikotu pro krále spurtérů vyhrává za bouřlivého aplausu 11-ti skvělých diváků zdejší etapu, bohužel místo diplomu pro vítěze si odváží paragraf… Nechápeme, že nikdo z představitelů zákona v dnešní době nemá smysl pro humor :). Do dalšího vlaku směr Praha zbývá ještě dost času a tak zavítáme do nonstopu. Po náročném sportovním výkonu máme opět žízeň a tak se patřičně občerstvujeme. Securitka místního casina má sympatický název a tak se cítíme jako doma :)

Kolem 2:00 se odebíráme směr nádraží a akorát přesně nám to vychází na náš spoj. Do Prahy se dostáváme kolem čtvrté hodiny. Někteří míří domů, ostatním se spát ještě nechce a tak míří bůhví kam. Dá se říct, že nebýt fotbalu, tak výjezd to byl parádní. Známá věta – „fotbal je jen záminka“ – nabírá dalšího významu.  Bude zase na co vzpomínat, jen ti hráči nám tu náladu bohužel kazí. To se musí změnit. A to hned teď v pátek proti Příbrami. Nebereme nic jiného než 3 body!

Vzkaz do kabiny: Vykašlete se na barevný kopačky, účesy a podobný nesmysly a hrajte fotbal, kdy po závěrečném hvizdu padnete v křečích na trávník. Ani v Plzni, ani v Brně jsme nic podobného neviděli. Vemte si příklad z těch bláznů, co v největších vedrech makali na brigádě, abyste v Ďolíčku mohli v pátek nastoupit. Chceme vidět výkony na hranici sebeobětování. Kdo toho není schopen, ten by neměl nosit zelenobílý dres. Sportovní úsek, zodpovědný za složení kádru, má nad čím přemýšlet – i nad sebou…