Po tragickém výsledku s Hradcem z předchozího domácí se v týdnu snažíme hecovat fanoušky Bohemians k početnému výjezdu do Plzně, i když víme, že to bude nesmírně náročný boj. Den zápasu, čas, vlakový výjezd i počasí nám hrají do karet, na druhé straně ČT2, olympiáda, dovolené a hlavně již zmíněný propadák ze startu sezóny nám velmi komplikují plány na náš rekordní počet v Doosan Aréně (318+).

Po setkání v ranních hodinách míříme na Vršovické nádraží, odkud se dostáváme courákem na Hlavák. Do oficiálního srazu zbývá ještě necelá půlhodinka a tak nakupujeme proviant, míříme před halu a postupně se objevují další klokani. Oproti jarnímu výjezdu se Sigmou je už v tuto chvíli jasné, že nás bude mnohem méně, rozhodně méně než jsme sami čekali. Netruchlíme však, vybíráme mezi sebou peníze a kupujeme skupinový lístek. Následně už míříme na peron, kde nás švestky navádějí do dvou vozů ihned za lokomotivou. Strážců zákona je tentokrát poměrně dost, což je vzhledem k našemu počtu zarážející. Navíc další želvy přistupují na Smíchově. Vzájemné počty se tak zdají téměř vyrovnané (zhruba šedesát na šedesát). I přesto se bavíme a cesta tak dává vzniknout nejednomu novému popěvku či pokřiku. Po příjezdu do Plzně míříme Na Spilku, kde se usazujeme u venkovního sezení s výčepem. Přítomní domácí chvíli nechápavě civí, nicméně my zůstáváme v klidu a až na pár narážek na Pivarníka si šetříme hlasivky na stadion. Zpestření pobytu v areálu plzeňského pivovaru však přichází v podobě hecování německých důchodců, viz „eine kleine kokaine laine“, nebo „auf wiedersehen“. Po tomto krátkém občerstvení už však míříme do našeho sektoru na stadionu. Důkladná prohlídka vlajek a chorea (jejíž následkem bylo menší potrhání) od místních securitas nakonec dopadá dobře a tak můžeme v klidu očekávat blížící se úvodní hvizd utkání.

V sektoru hostí se nás schází podle údajů z pokladny rovných 250, číslo, jež ani zdaleka nenaplnilo naše ambiciózní plány. Kvantita však byla nahrazena kvalitou. Už půl hodiny před výkopem o sobě dáváme nahlas vědět, poprvé prezentujeme svůj názor na Viktorku jako celek, na trenéra Pivarníka a jeho „přestup“ a klasicky i na celou sestavu domácích. Prezentaci zelenobílého manchaftu naopak doplňujeme potleskem. I náš sektor však v úvodu utkání na minutu utichá, aby prokázal slušnost a respekt vůči domácím, kteří ctí památku dvou zesnulých ze svých (fotbalových i ultras) řad.

Poté už ovšem vypuká vše na plno. Na plot se s megafonem opět staví Kolík a rozeřvává první chorály. Ty se vcelku obstojně chytají a poté, co domácí v desáté minutě skórují, jdou s hlasitostí a intenzitou paradoxně ještě nahoru. Velmi dlouhý Gól, klokan, gól! či vyhecované Horto Magiko patří k tomu nejlepšímu. Kolíkovi se navíc daří rozkřičet i nový pokřik/opakovačku Navždy věrní, jemuž se, zdá se, podaří uchytit v našem repertoáru dlouhodobě. Dobrá práce! Je skvělé, že nepolevujeme a i v této, na chorály poměrně plodné době, přicházíme s dalšími novinkami, na které náš kotel slyší a výborně spolupracuje! Ještě před pár roky nevídaná věc. Po vizuální stránce se v úvodních minutách prezentujeme plachtou s nápisem „Pohádka o princezně koloběžce aneb pro pár špinavých zlaťáků, pro falešnou slávu…“ doplněnou o několik zelených dýmů. Komu toto choreo patřilo, není třeba zdůrazňovat…

První půle končí za stavu 1:1 díky nádhernému lobu Martina Haška. Do druhé poloviny tak nastupujeme v ještě větší euforii a daří se nám na sebe často upozorňovat. Vrcholem je nejspíše reakce na plzeňský chorál Vi-ktor-ka, který velice umně napodobujeme včetně vytleskávání, akorát jeho slova nahrazujeme prozaičtějším čů-rá-ci. Fans v okolních sektorech v tento moment nevěří svým uším, jelikož se nám daří (alespoň v této části stadionu) zcela přehlušit domácí kotel. Závěr utkání je napjatý, Plzeň tlačí, Bohemka si i přesto vytváří pár akcí a brejků, jeden z nich mohl skončit vítězným gólem v tomto zápase velmi dobrého Haška, škoda. Hlavní arbitr pak zcela zbytečně natahuje závěrečný hvizd, ale nakonec vše dopadá pro naše barvy dobře a my si z města piva vezeme cenný bod! Dle některých dokonce „pouze“ bod. Je proto nutné za nečekaný výsledek našim hráčům důkladně poděkovat. Zatímco většina plzeňských patriotů okamžitě po závěrečném hvizdu opouští svá místa i stadion, my setrváváme v sektoru a čekáme na naše hráče. Při děkovačce se opět velmi dobře chytá nová opakovačka Navždy věrní (že by nová tradice?).

Vyvoláváno je i jméno nového gólmana Budinského či vzkaz vůči nadcházejícímu kolu (derby je naše!). Poté už bez problému odcházíme na nádraží a opět s důkladným policejním doprovodem vyrážíme domů. Stejně jako při cestě z Brna loni na jaře nechybí ani tentokrát pořádná pěvecká country vložka. Výjezdy vlakem jsou prostě bezkonkurenční!

Celková návštěva činila 10 890 diváků. Support domácích byl z našeho pohledu velmi chabý vzhledem k tomu, že jejich sektor za bránou byl téměř zcela zaplněn. Opticky se prezentovali plachtou k uctění památky výše zmíněného zesnulého kamaráda z kotle  a několika nápisy.

V zelenobílém kotli měly své zastoupení tyto vlajky: Fanatics from Lety, U.R.E., Coommandos of Trutnov, Nymburští pivaři, AFK, Klokani z Grébovky, Gang of Greens, Buchta Genk, Bohemians Praha, Berserk, Hulk, Chomutov, Ultrasbus.

Nutno říct, že se jednalo o vydařený výjezd. Po herní stránce klokani odčinili propadák s Hradcem, vybojovali nečekaný bod a řada mladíků se prezentovala velmi slušným výkonem. Jmenovitě např. Martin Hašek, Jan Kuchta či Viktor Budinský. Jako klíč k úspěchu se pak ukázal velmi bojovný Michal Švec ve středu hřiště. Pochvalu zaslouží i strategie trenéra Koubka. Bohemka poctivě bránila a v útoku se jí naopak dařilo hrozit z nebezpečných brejků. Snad našim borcům tyto výkony a nadšení vydrží! Po fanouškovské stránce jsme sice nedorazili ve vysokém počtu, na druhou stranu jsme ze sebe vydali vše a bylo to znát! Skvělá atmosféra, nečekaný bod, pyro, nový chorál… Co víc si přát? No přeci domácí vítězství proti Spartě! Tak za týden všichni a na 100%!

DERBY JE NAŠE!