V pátém ligovém kole nás čekal Baník venku, a tak po dvou výjezdech po silnici konečně přišel na řadu výjezd vlakový. S dostatečným předstihem informuje klokany o společné cestě po kolejích, a i když nečekáme početně takový výjezd, jako na pohár do Vítkovic, tak přeci jen věříme ve slušnou bandu na srazu a v další z lepších výjezdů do Slezska. Vždyť zápas se koná v ideálním termínu (sobota od 15:00) s velmi dobrými spoji tam i nazpátek.

V den zápasu je sraz stanoven na Hlavním nádraží v 10:00, už tradičním záchytným bodem je pak místní Billa a prostor před ní. „Hlavák“ je natřískaný k prasknutí, ne však z důvodu dychtivých klokanů po výjezdu do Ostravy, jako tomu bylo pár měsíců zpět, nýbrž z důvodu pochodu menšin, který se ten den koná v Praze. V menšině, a to drtivé, jsme na „Hlaváku“ my a po příchodu posledních opozdilců se společně přesouváme na perón. Zde už na nás čeká vlak, v kterém máme pro sebe vyhrazeny 3 vagóny. Jaký to luxus, když si vezmeme, že se nás sešlo doposud 65 fanoušků. S trochou nadsázky se tak dá říct, že každé kupé bylo ten den pro max 3 klokany, kteří si mohli užívat krásného pohodlí a volnosti. Raději bychom ale byli, kdyby všechny vagóny byly narvané k prasknutí a v nich se mačkaly stovky klokanů, jako tomu bylo na již zmíněném výjezdu na pohár.

Samotná cesta probíhá v duchu permanentní zábavy. Jedinou kaňkou je absence aparatury, takže se musíme spokojit pouze s malou bedničkou, která je pro osazenstvo vlaku nedostatečná. Probíhají tak menší vnitřní boje, kde každou chvíli tahá někdo za kratší konec a jsou i tací, kteří se neštítí přistoupit k úplatkům majitelů hudebního aparátu. Po cestě se přidávají i další klokani, a tak výsledný stav na Svinově hodinu a půl před zápasem zní 80 fanatiků. Na ostravském nádraží už na nás čekají 2 připravené autobusy, které nás odvážejí směr stadion/hostující sektor. Zde potkáváme zbylé klokany, kteří vyrazili auty a přes bezproblémové kontroly pokračujeme na stadion.

Na něm se nás sešlo 109 kusů, což je pro nás jednoznačně zklamání. Nikdo nečekal 500 nažhavených klokanů v sektoru, ale přeci jen o 50-100 fanoušků nás být mohlo a mělo! Kdo mohl a nejel, ať se propadne hanbou do západního Německa! Už podruhé v tento den jsme tak v obrovské menšině, kdy proti nám stojí v tomto případě přes 8 tisíc chacharů, kterým nemůžeme ani zdaleka konkurovat. Přesto se snažíme fandit, a to poměrně vytrvale, ale není to objektivně z naší strany nic moc. Navíc několik jedinců/skupinek nechce přistoupit na společné stání v chumlu a dává přednost sezení v tichosti nad jádrem kotle. Takoví lidé v kotli prostě a jednoduše nemají co dělat. V kotli se stojí, fandí a kdo tohle nehodlá respektovat, nemá do kotle vůbec chodit. Tito jedinci/skupinky patří zkrátka na tribunu. Všem přítomným, kteří se snaží povzbuzovat svůj tým, akorát narušují morálku a snižují chuť do supportu.

Do Ostravy jsme tentokrát žádnou choreografii nepřivezli. Díky jednomu z klokanů však alespoň malou prezentaci máme, a to prostřednictvím vlajek na tyčích. Velmi dobrý nápad a dotyčnému tímto děkujeme za kompletní zajištění! Zároveň i náš plot je celkem slušně ovlajkován a jasně ukazuje, které skupiny nefandí jen na domácích zápasech, ale za Bohemkou jezdí i ven. Jsou to v zásadě takřka pořád ty samé…

Domácí si připravili efektní pyroshow v podobě dýmů a světlic. Zároveň také vytáhli 2 vzkazy. Jeden reagující právě na ožehavé téma okolo pyrotechniky, druhý směřoval kamarádovi do vězení. K celkové atmosféře zápasu snad jen, že ačkoliv měla určitě ligové parametry, tak jsme v Ostravě zažili už mnohem větší hukot a ani jedna ze stran nepředvedla nic extra.

Dění na hřišti asi nemá význam dlouze popisovat. Po Hronkově gólu jsem se dostali do vedení, z kterého jsme se nepochopitelně posrali a ještě do poločasu byl stav díky špatné obraně a chybě Valeše při gólu nególu otočený v náš neprospěch. Katastrofální defenzivní práce pokračovala i v druhé půli, a tak jsme i ve třetím venkovním zápase sezóny utrpěli porážku (4:2). Nutno dodat, že naprosto zaslouženou.

Po zápase si alespoň pro sebe zařveme „Navždy věrní“, hecujeme hráče směrem k následujícímu zápasu a ještě stačíme vyvolat Tomáše Fryštáka, který stále čeká na svojí šanci v základu. Ze sektoru míříme rovnou do autobusů…ehm tedy do jednoho autobusu. Během zápasu se asi místní domluvili, že 2 busy je na nás počet až přílišný komfort, proto jsme v 80ti kusech nahnáni do jednoho, který vlivem počasí a díky nadměrnému počtu osob znamená vydatnou saunu na závěr našeho výletu. Ten ještě okoření návštěva nádražní hospody plné chacharů při čekání na náš spoj. Až na menší nesrovnalosti je však klid, takřka hodinové čekání je co nevidět u konce a my se v klidu můžeme vydat na dalekou cestu zpět do matičky měst.

Co říct závěrem. Kluci si po minulé sezóně asi vzali k srdci, že je potřeba bodovat taky na domácím hřišti, což zatím příkladně plní. Jako by však ale zapomněli sbírat body venku, což se především pravidelným výjezďákům, kteří z lásky k Bohemce obětují víkendové dny, hrubě nelíbí. Teď nás čeká doma Olomouc. Ať tento nový trend vydrží, ale už pouze pro nadcházející zápas. Zápasy venku musíme zvládat, nebo nás nečekají ani trochu pěkné časy. Úkol pro následující 2 utkání tak zní jasně.

Porazit Olomouc a poté pro body do Edenu!

VŽDYCKY JSME S VÁMA!