Je po všem! Konečně! Před utkáním se Slezským FC jsme měli vše ve svých rukou. Všichni jsme však věděli, jak si klokani ve skupině o záchranu vedli, a tak panovalo spíše opatrné očekávání. Průběh a výsledek zápasu nakonec ukázaly, že oprávněně.

Vzhledem k výše zmíněným výkonům v závěru ligy jsme si dali do vlastní přípravy jasný cíl – vyhecovat hráče i fanoušky k poslednímu, avšak mocnému, představení. Úvodní choreografie tak obsahovala úderný vzkaz: BOJUJ KLOKANE! Nic takového se ovšem nekonalo. Zelenobílí byli sice v úvodní půli mírně lepší, jasnou převahu si však nevytvořili a první poločas skončil dle očekávání většiny z nás – 0:0. Kdo si myslel, že se k bezbrankovému výsledku a záchraně pronudíme i druhou půlí, se však pletl. Opavští přidali a v 67. minutě vstřelili branku. Ve stejnou dobu zároveň vyrovnala Příbram na svém domácím stadionu proti sestupující Dukle a většina přítomných začala nervózně žmoulat telefony v ruce. Starkův oddíl navíc velmi brzy přešel do vedení (z druhé penalty!!!) a oheň už byl na střeše. Co si budeme povídat, když se hráči v zelenobílé nebyli stále schopni herně prosadit, většina z nás se už začínala smiřovat s nechtěnou baráží. V poslední minutě nastavení však skóroval kapitán Pepa Jindříšek a Ďolíček explodoval nadšením! Legendo, děkujeme! Jsi bojovník, jsi kapitán, jsi muž na pravém místě! Tohle a to, jak vždycky dřeš za Bohemku do roztrhání těla, ti nezapomeneme, slibujeme! Ačkoliv byli všichni ještě před chvilkou vytočení do běla, vše se na moment zapomenulo. Pozápasová děkovačka pak mířila především k jednomu muži – vršovickému Gattusovi!

Jako shrnutí utkání by to stačilo. Určitě budeme na tento den a Pepův gól dlouho vzpomínat, nesmíme však pro stromy nevidět les. Les otřesných výkonů, ponižujících porážek, do nebe volajících mediálních prohlášení trenéra a naopak nulovou komunikaci vedení klubu, klesající návštěvnost a dalších nešvarů. Tato ligová sezóna, řekněme si to na rovinu, nebyla ani za mák úspěšná. V únoru jsme v prvním článku před jarní částí zveřejnili kritéria, podle kterých budeme letošní ročník hodnotit. Pojďme si je tedy projít.

Vítězství v Ďolíčku v co nejkratší době!

Ani nápad! V naší svatyni jsme ode dne vydání článku (9.2) doma vyhráli až v pohárovém utkání s Olomoucí, tedy 3.4. V ligovém utkání jsme v Ďolíčku vybojovali tři body dokonce až v předposledním kole základní části (21.4.) s Jabloncem. Naše dříve nedobytná pevnost je tedy pěkně děravá a domácí prostředí pro současný tým neznamená žádnou výhodu. V posledních letech se v Ďolíčku vystřídala řada trenérů, včetně řady slabších než je Martin Hašek senior. Každý byl však schopen doma trápit i ty nejsilnější protivníky a Ďolíček bylo místo, kam se soupeři obávali jezdit. To už bohužel neplatí. Čtyřgólový nášup od Příbrami je z tohoto pohledu tedy totální ponížení a o splnění tohoto cíle nemůže být řeč.

Úspěch v poháru!

Přes Olomouc jsme přešli díky vítězství 1:0 a postoupili tak do semifinále, které už samo o sobě lze považovat za úspěch. I vlakový speciál a skvělý počet výjezdníků nám udělal radost. Šmouhou na kráse je však to nejdůležitější – fotbalové představení našich borců v klíčovém zápase o postup do finále. Prohru bychom byli schopni odpustit, nedůstojný výkon (tedy spíše nevýkon) však nikoliv. Tento cíl i přesto však vnímáme jako splněný, ale rozhodně ne na sto procent. Mírná pachuť zůstává.

Lepší komunikace klubu s fanoušky!

Od zimní přestávky se toho po většinu jarní části sezóny moc nezměnilo. Komunikace ze strany vedení klubu byla vlažná. Kdo si proaktivně nezjišťoval informace (zejména skrze schůzky DFB), nedozvěděl se téměř nic kromě ohraného „Vstaňte, hraje Bohemka!“ na klubovém facebookovém profilu. Již zmíněná prohlášení trenéra Haška na veřejnost byla pak jen posledním hřebíčkem do rakve. V tuto chvíli jasný průser. Náznakem lepších zítřků zůstává nová tvář v managementu klubu, jež si prozatím vede dobře, ale až nadcházející měsíce ukážou.

Lepší komunikace DFB s fanoušky!

Zde můžeme být spokojeni. Osobní setkání i dvě svolané členské schůze/pergoly se zdají dostatečné. Nemluvě o organizaci vlakového speciálu do Ostravy či personálních přesunech z DFB do managementu klubu, které snad povedou ke zlepšení vzájemných vztahů i v této rovině. Zde asi jediné čisté pozitivum. Fanoušci fanouškům, tak to má být!

Lepší návštěvnost v Ďolíčku i na výjezdech!

Výjezd do Ostravy byl skvělý. Skvělý, ale ojedinělý. Průměrná návštěvnost doma i venku spíše klesá, o úterních zápasech nadstavby ani nemluvě. Nelze být tedy pozitivní. Hlavním důvodem je ovšem znovu předváděný výkon. Lepší catering či nové záchody do Ďolíčku zkrátka nikdy nepřivedou více lidí než pohledný fotbal s kýženými výsledky. Stejně tak jen důstojná hra namotivuje fanoušky k tomu, aby za Bohemkou vyjeli i mimo Prahu. V tuto chvíli jezdí stále ti stejní, mnozí už jen ze zvyku nebo kvůli dobré partě.

Pět kritérií, tři jasné mínusy, dva plusy, z nichž ten pohárový s výrazně odřenýma ušima, dělá v součtu jednoznačně záporný výsledek. Nemá cenu před tím zavírat oči nebo si nalhávat, že to tak ve skutečnosti není. To se možná trpí u Hašků, kdy jednou je málo pokropený trávník, jindy zase moc, někdy jsou hráči nedotrénovaní, pak zase přetrénovaní nebo, že na to zkrátka ani nemají, protože by jinak nehráli v Bohemce, byť si je z velké části vybral trenér sám. Jak říkáme, toto se možná trpí u Hašků, nikoliv však v zelenobílé, vršovické rodině. Nechceme alibismus! Priority pro příští sezónu jsou tedy jasné – výrazně lepší herní výkony (zejména na domácí půdě!), lepší komunikace s fanoušky a vyšší účast nás samotných v hledišti! Jelikož je poslední kritérium závislé zejména na těch předchozích dvou, leží tak největší nároky na bedrech vedení klubu a realizačního týmu. Bohemka už dávno není klubem, jejímž fanouškům v dřívějších letech stačilo pouze to, že existuje a může hrát zápasy v Ďolíčku. Je plná fanoušků, kteří chtějí silnou a úspěšnou Bohemku, což je jedině dobře! A kteří si to, aby z ní měli radost, což se teď takřka vůbec neděje, za neutuchající roky podpory, skutečně zaslouží. Všem takovým slibujeme, že budeme na veškerý vývoj důkladně dohlížet, případně upozorňovat na zásadní pochybení a také podle toho jednat. Paběrkování bez velkého hmatatelného úspěchu už musí skončit! Přes pauzu chceme vidět jasné kroky, které povedou k lepším zelenobílým zítřkům!

Ať žije Bohemka a především její věrní, jedineční fanoušci!

A na závěr ještě jednou – Pepo, děkujeme!