V „tradičním“ prvoligovém čase, tedy v pátek od čtvrt na devět, jsme v Ďolíčku uvítali soupeře z Julisky. Hrálo se o poslední kousky naděje, ale abychom byli upřímní, ti soudnější z nás už toho příliš mnoho neočekávali.

Kromě televizního termínu nám do karet nehrál ani prodloužený víkend a střet se zápasem české hokejové reprezentace. Ochozy tak byly ještě krátce před úvodním hvizdem značně prořídlé. Nakonec si cestu na Bohemku našlo 3459 diváků, což je náš ligový podprůměr. Ani lístky pro něžné pohlaví zdarma evidentně příliš nezafungovaly. Škoda, jelikož nepřítomní přišli o vydařený zážitek.

Začátek utkání se nesl v duchu počátečního oťukávání, klokani sice drželi balón, žádnou výraznou šanci si však vypracovat nedokázali. Ve dvaadvacáté minutě se však z ničeho nic (po velmi nenápadném centru) prosadil hlavou Michal Šmíd a Ďolíček si tak mohl poprvé zakřičet „gól“. O to větší pak byla radost o sedm minut později, kdy Pepa Jindřišek poslal míč od břevna za brankovou čáru a pro jistotu ho ještě do brány dorazil. 2-0! Euforie vyvrcholila ve 41. minutě. Petr Nerad si vybojoval míč a z dálky poslal Bohemku již do třígólového vedení. Gólman hostí po tomto gólu asi neměl příliš čisté svědomí. Tribunám to však vůbec nevadí a poprvé během utkání se dožadují „bůra“.

Obraz hry se však po přestávce výrazně změnil. Domácí zřejmě ukolébal příznivý výsledek, kdežto hosté dostali v šatně asi pěkně za uši. Zbyněk Pospěch tak v 59. minutě dokázal Berkyho prostřelit a krátce na to se prosadil i Juroška. V tu chvíli všem klokanům pěkně zamrazilo a mnohým se vybavil nedávný zápas Liverpoolu s Crystal Palace. Stejný scénář se však ve Vršovicích naštěstí nekonal a domácí si dokázali tři body pohlídat. Byl to ovšem boj a Dukla byla velmi blízko vyrovnání, zejména v 81. minutě, kdy Hanousek trefil tyč.

Support byl po celý zápas velmi dobrý, po vstřelených gólech šel nahoru a dokázal si udržet úroveň až do konce. Přesto se na něm podepsala již zmíněná nižší účast, a proto jsme nedokázali vytvořit onu elektrizující atmosféru, kterou ve vrcholných momentech euforie umíme. Jako podnět pro Kolíka (ale i pro ostatní v kotli) si proto neodpustím poznámku, že by příště stálo za to se v sektoru více semknout a netvořit mezi sebou takové mezery jako byla např. ta za brankovou tyčkou směrem k hlavní tribuně – našemu fandění by to rozhodně prospělo! Nechyběly samozřejmě ani choreografie. Úvodní „dobývání Dukelského průsmyku“ velmi originálně reagovalo na naše postavení v tabulce, ale i našeho soupeře. Po přestávce pak byla vytažena plachta reagující na „Bohemácký den žen“. V této choreografii se navíc skryl i malinký vzkaz pro pana předsedu FAČR, kterému jsme své sympatie několikrát vyjadřovali i během utkání, a to i za příznivého stavu pro nás – nejvíce asi krátce před pauzou, tedy za stavu 3-0. Sudí však k přerušení hry nepřikročil.

V kotli se také objevila další velká mávačka, tentokrát od party „All in“. Ať slouží! Na závěr nemohlo chybět pyro (několik bengálů a stroboskopů) a pochopitelně zasloužená děkovačka. Bohužel hráči opět nepřišli k plotu, plácnout si s fandy, kteří na ně čekali. Škoda, myslím si totiž, že by taková drobnost mohla obnovit vzájemnou důvěru a povzbudit fanoušky, aby na klub nezanevřeli ať už se bude příští rok hrát jakákoliv liga. Hostů dorazilo okolo 30, nijak se neprojevovali – dokonce i gól slavili v sedě. Hrůza, když si člověk uvědomí, kolik nadějných fanouškovských táborů se pohybuje v nižší soutěžích…

Na závěr musím poděkovat hráčům za jejich výkon (hlavně v první půli!) a všem těm, kteří obětovali chaty, výlety apod. a našli si čas na Bohemku. Troufám si říct, že nemohou litovat.

Na nějakou velkou euforii je ovšem ještě čas. Klokani včera vybojovali naději a potencionální záchrana není zcela bez šancí. Je však potřeba v obou nadcházejících kolech bodovat. Vzhledem k soupeřům (Jablonec, Plzeň) to nebude vůbec lehké. Měli bychom proto našim borcům i my pomoci a za čtrnáct dní (!) se za nimi vydat do Jablonce. Kluci si to po pátku určitě zaslouží!

P.s.: My tu ligu stejně vyhrajem! :)