Na první zápas do Ďolíčku měla v neděli přijet Viktoria Plzeň, která ve čtvrtek v Jerevanu slavila postup do dalšího kola Evropské konferenční ligy. Právě odvetný zápas s běloruským Brestem spojený s náročným cestováním měl být jedním z důvodů, proč se už před samotným utkáním zvyšovala naše šance na vítězství. Tím dalším pak byla rozsáhlá marodka Západočeského klubu, která před naším vzájemným zápasem dosahovala dvojciferného počtu hráčů. Bohužel nic z toho nestačilo na to, aby klokani stále ještě ze startu soutěže vyválčili důležité body do tabulky. Všechny tři si za výhru 2:1 odvezli Viktoriáni, ale pojďme celý nedělní večer zmapovat pěkně popořádku.

Na premiérové domácí vystoupení vyrážíme s předstihem, abychom stihli připravit veškerou nezbytnou agendu, která je vždy součástí domácího zápasu. Část se věnuje úklidu vnitřních i vnějších prostor kotelníků, další chystá trafačku, která se ten den otevírá téměř po roce! a poslední připravuje choreo, které je tentokrát kompletně v gesci mladé generace Sektoru. S otevřením bran stadionu je vše připraveno, a tak se můžeme začít vítat a zdravit s kamarády klokany. Celou řadu z nich jsme vinou korona pauzy pěknou porci měsíců neviděli. Konečně začíná mít člověk pocit, že se vše začíná pomalu vracet do normálu a návštěvy v našem svatostánku, ale i na všech ostatních stadionech, budou už jen stoupat. Tedy doufejme…

Chvilku před výkopem Ďolíček aplauduje Luďkovi Provazníkovi, který před nedávnou dobou skončil po úctyhodné době 10 let ve funkci předsedy DFB (Ludvo, děkujeme za odvedenou práci pro Bohemku!) a můžeme jít na to. Hráči obou mužstev nastupují na hrací plochu, odtajňuje se připravená prezentace, která jakoby předpověděla, ze pískání bude opět jedním z hlavních pozápasových témat a kotel zahaluje dým v těch nejlepších barvách na světě.

S úvodním hvizdem poté spouštíme support, který nelze označit jinak než za skvělý. Chorály střídají pokřiky a naopak, neúnavný speaker a bubeníci udávají rytmus, dobře se daří zapojit i hlavní tribunu a Ďolíček hučí zase tak, jak to máme nejradši. Supportu pochopitelně napomáhá i fakt, že se už v 15. minutě dostáváme zásluhou proměněné penalty (Ano, čtete správně!) Puškáče do vedení 1:0. Ten tak střílí svoji druhou branku v druhém zápase a my tak můžeme i vzhledem ke stabilně dobrým Davidovým výkonům oprávněně věřit, že jsme po hodně sezonách našli střelce, který je schopen dát o dost víc než ubohých 5 gólů za celou sezónu, což byl takový „standard“ našich útočníků posledních let. Natěšenost bohemáků fanatiků na fandění v našem svatostánku dokládá rovněž fakt, že téměř celý první poločas jsou v kotli k vidění mávací vlajky nad hlavami zelenobílých příznivců.

V druhém poločase už to taková hitparáda není, a to na hřišti ani v hledišti. Velký vliv na dění na trávníku má objektivně dobré střídání trenéra hostí, kdy bídného Mosqueru, který to schytává od klokanů ze všech stran stadionu, nahrazuje Beauguel a Viktorka stejně jako my jde do hry se dvěma útočníky. Právě francouzský útočník ve službách FCVP po penaltě, o které ať si každý udělá obrázek sám, vyrovnává na 1:1 a Plzeň začíná přebírat iniciativu. Ačkoliv jak bylo řečeno, ani support už není takový, tak naštěstí stále v tomto ohledu dominuje v Ďolíčku náš kotel. Ultras Plzně vyhlásili bojkot zápasů A-týmu do doby, než bude fotbal bez veškerých omezení, a tak kotlík normálů nemá šanci jakkoliv konkurovat domácímu sektoru pod hodinami.

Klíčový moment zápasu přichází v 72. minutě, kdy po několika diskutabilních momentech přidává druhý gól hostů Káčer. Domácí publikum přesto stále věří minimálně v bod, a tak se chorál „gól klokan gól“ famózně nese stadionem až téměř do konce zápasu. V něm klokani buší na branku Aleše Hrušky, který zachraňuje hosty chycením velkých šancí Hronka a Koubka z nastavení zápasu. Po něm pak probíhá hořkosladká děkovačka, kdy radost z domácího návratu na tribuny kalí smutek z výsledku. Pro někoho smolného, pro další nezaslouženého, pro jiného zcela zbytečného. Nejspíš ani jeden není daleko od pravdy. Po pumpovačce se skleslými hráči, která je po prohraném zápase podle mnohých navíc, ale po takové době zároveň omluvitelná z euforie návštěvy našeho domova, je v plánu ještě menší oslava 9 let Sektoru, kdy výročí vychází přesně na den zápasu. Ta se z jistých preventivních důvodů odkládá a popravdě na ní není ani příliš nálada. Většina z 3584 diváků tak zklamaně opouští stadion a vrátí se zase za 2 týdny na derby se Spartou. Předtím se ale ještě výjezďáci vidíme v neděli v Jablonci!

AT ŽIJE BOHEMKA NAŠE! SEKTOR1905 ON TOUR!