Po relativně úspěšném výjezdu do Jablonce přišel na řadu očekávaný souboj s pražskou Spartou. Letenské jsme v Ďolíčku neporazili dlouhých 20 let, o to větší chuť jsme měli tuhle hrozivou sérii ukončit a pomoct našim borcům zvítězit. Zpočátku vše vypadalo nadějně, ale jak už se začíná u nás stávat zvykem, po solidně odehraném prvním poločase přichází útlum, který i tentokrát skončil vyrovnávacím gólem v naší síti. Utkání tak skončilo stejně jako minulý týden na Střelnici remízou, nicméně i tentokrát je třeba říct, že klokani na hřišti ani v hledišti se za své sobotní vystoupení stydět nemusí.

Jak už to při velkých zápasech bývá, nechybí v Ďolíčku choreografie pro zpestření celkové atmosféry. Mladí sektoráci přebírající v tomto ohledu postupně iniciativu se scházejí několik hodin před výkopem, aby zkompletovali připravené choreo. Velikost prezentace a časová tíseň dávají natolik zabrat, že už to chvilkami vypadá, že se na plachtě bude pracovat i při rozcvičce hráčů na hřišti. Nakonec se však všechno těsně stíhá, a tak počáteční spěch střídá uvolnění a těšení se na začátek derby.

To začíná právě zmíněnou choreografií, která se tentokrát nese v duchu poděkování všem zelenobílým otcům za to, že nás přivedli na Bohemku. Po vcelku zdlouhavém a složitém vytažení se choreo podsvicuje hirošimami a můžeme se dát do fandění. Hned úvodní opakovačka má takové grády, že nejednomu fanouškovi z toho doslova musela spadnout brada. Nastolený fanatismus se daří držet dobře v podstatě celý první poločas, a to i díky oboustranně atraktivnímu dění na hřišti. Po úvodní šanci Sáčka se hra přesouvá před náš kotel, kdy klokani mají několik příležitostí na otevření skóre. Sektor pod hodinami v tu chvíli burácí a strhává k fandění i jinak klidnější části tribun. Když už to vypadá, že po několika gólóvkách na obou stranách půjdou týmy do kabin za bezbrankového stavu, rozjíždí David Puškáč hrající v životní formě akci, na jejímž konci perfektně přihrává balón kapitánovi Dostymu, který už nemá problém doklepnout míč do prázdné brány. Stadion propuká v euforii a jestli někdo do té doby nevěřil, že dnes je ten den D, kdy doma konečně porazíme Spartu, tak teď už určitě věří. Navíc když máme v bráně bravurně chytající Patrika Le Gianga, jasného muže zápasu z naší strany.

Bohužel stejně jako v předchozích zápasech ale přebírá po poločase iniciativu soupeř, jenž z rohového kopu zásluhou Pavelky srovnává stav na 1:1. Neubíhají ani 2 minuty a Sparta málem otáčí zápas, když Hložkova dělovka otřásá břevnem. Otřesení jsou v ten moment všichni klokani u Botiče, kdy nejen hráčům ale i nám chvíli trvá, než se opět vracíme kvalitním dopingem do zápasu. Kdo se naopak trochu probouzí, tak to je kotel hostí, který je až na menší pyro vložku celý zápas mrtvý. Znovu se tak opakuje situace, kdy k objektivně nevyhovujícímu sektoru k fandění, kterým náš hostující sektor bezesporu je, se z větších táborů umí nejhůře postavit rudá cháska.

Poté se až na obětavost rovněž skvěle hrající Dana Köstla, který zastavuje svým tělem nebezpečnou střelu Sáčka, už nic extra zajímavého na hřišti neděje, a tak se oba soupeři před kulisou čítající 3905 diváků rozchází smírně 1:1. Vzhledem k tomu, že v prvním poločase jsme byli lepší my a v tom druhém Sparta, je bod spravedlivý. Mírné zklamání z toho, že Sparta v Ďolíčku zase nepadla, alespoň částečně vynahrazuje povedená děkovačka s týmem, kterou okořeňují zelené světlice. Hezký moment.

Závěrem je třeba pochválit všechny klokany, kteří zase můžou a chodí na zápasy podporovat Bohemku. Po dlouhé korona pauze byly obavy z toho, jak to bude na našich zápasech se všemi současnými omezeními vlastně vypadat. Teď máme za sebou 2 domácí a 2 venkovní zápasy, a i přes menší počty v našem svatostánku byl na všech utkáních support z naší strany na velmi vysoké úrovni. Musíme v tom však vytrvat, a tak kupujte vstupenky na sobotní zápas s Pardubicemi. Mezi oběma kluby panují velmi dobré vztahy. Ač jsou formálně domácím klubem naši nájemníci, tak sektor pod hodinami kompletně přenechali nám a svůj kotel budou mít na hlavní tribuně, konkrétně na A5. Tímto také připomínáme domluvená pravidla, kdy se oba tábory zdrží veškerých urážek na adresu toho druhého (včetně tradičního „posery“ z naší strany při výkopu soupeřova brankáře!). Pardubáci jsou vítáni v našem kotli a stejně tak klokani v sektoru Pardubic!

Na trávníku si ale nic nedarujeme, klokan musí žrát první!

NA VIDĚNOU OPĚT V SOBOTU VE VRŠOVICÍCH!