Sobotní den v Ďolíčku se nesl již od samého začátku v duchu „BDŽ“ (Bohemácký Den Žen), v souvislosti s nedělním MDŽ (Mezinárodním Dnem Žízně… tedy Žen… Kdo se v tom má vyznat :)). Na tribunách tak byla k vidění spousta krásných dívek, slečen a žen, které měly již tradičně na tento zápas volný vstup a navíc právě jim bylo věnováno i povedené choreo.

Věnujme se ale již fotbalu, protože na tribunách, kromě žen, a na hrací ploše toho bylo k vidění opravdu hodně. Hned při příchodu do kotle (tentokrát jsme si dali opravdu načas) na nás čeká už zcela naplněný sektor, ověšený vlajkami a ve vzduchu je cítit lehké napětí. Nic jiného než tři body nepřipadá v úvahu! To vědí však i hráči, a hned ze začátku utkání na soupeře vletí a jsou evidentně lepším a bojovnějším týmem. I díky tomu se hned ve 13. minutě ujímáme vedení, kdy ve vápně velmi důrazný Škerle dokáže po rohu propasírovat balón do branky. Nadšení stoupá a support se začíná rozjíždět. Obraz hry zůstává nadále stejný, jsme svědky vcelku vyrovnaného zápasu, i když naši borci přeci jen tahají za delší konec. I přesto ale v 35. minutě po – dá se říct „sparťanské spolupráci“ – Zeman vysílá Bednáře do úniku a ten zkušeně přehazuje Zlámala. Jeho oslavná gesta, kdy se snaží „utišit“ kotel a provokace směrem k hlavní tribuně jen podporují naše vzájemné „sympatie“ a nikdo v tu chvíli nejde pro sprostě slovo daleko. Holt jednou rudej – vždycky rudej. I když, nejde mi to přes pusu, i v této situaci Bednář prokazuje své fotbalové kvality a v celém utkání je rozhodně nejnebezpečnějším hráčem hostujícího celku. Můžeme ho nemít rádi, nadávat a proklínat jak chceme, ale i v sobotu prostě ukázal, že patří k top ligovým útočníkům. Zpátky ale k zápasu. Ke konci poločasu je dokonce Příbram velmi blízko otočení výsledku, kdy po divadle, které za hranicí vápna předvádí náš oblíbenec Bednář (to asi aby toho nebylo málo), nastřelují tyč a následně balón prolétá malým vápnem a je jen velké štěstí, že v tu chvíli nebyl v okolí nikdo z hostů, který by míč dorazil do naší sítě.

Hned v prvních minutách druhé půle se ocitá v šanci doposud velmi aktivní Matúš Mikuš, ale hlavou bohužel nedokáže usměrnit balón mezi tři tyče. Bohemka v tomto utkání vůbec má spoustu šancí především ze standardních situací a centrů, mezi silné stránky hostujícího gólmana totiž rozhodně nepatří výběhy a stahování centrů ze vzduchu a příbramští tak můžou být velmi rádi, že většinu rohů přečkají bez úhony a že naše centry (především z levé strany) bohužel nenacházejí adresáta v zelenobílém dresu. Nicméně v 49. minutě přichází okamžik, který do závěrečného hvizdu značně ovlivní celkový průběh utkání. Mikuše řítícího se na bránu zastavuje kapitán hostí Zápotočný až ve vápně a to navíc nedovoleně a nemůže tedy následovat nic jiného než vyloučení a penalta! Minule výjimečně neúspěšného Pepu Jindřiška střídá v exekuci pokutového kopu další zkušený borec, Marek Jarolím, jenže ten málem způsobí několika fanouškům za bránou infarkt, když balón posílá přesně do brankáře. Ani po obrovském závaru, který následuje v malém vápně, se Gajičovi nepodaří dotlačit balón do brány, a jen málokdo chápe, co se vlastně v poslední minutě stalo…

Tato akce však dokáže naplno rozpumpovat kotel, který mohutně žene klokany za výhrou. Bohemka je proti deseti hráčům více u balónu, má více ze hry a z toho vyplývá hned několik šancí. Okolo šedesáté minuty jsme dokonce svědky snad první střely zpoza velkého vápna, kterou dokázal Boháč ještě zkrotit. V 72. minutě již je všechno jinak, Jhon Mosquera doslova vymíchá u rohového praporku Bednáře, který evidentně doma zapomněl zástěru, balón se poté dostává k Jindřiškovi a ten přízemní pumelicí nedává brankářovi šanci a klokani jdou opět do vedení. Zavládá euforie a začínáme věřit, nebo lépe řečeno doufat ve tři body. Bohemka se totiž rozhodně nenechala zatlačit a dál se snaží útočit a kombinovat. Když pak v 83. minutě Mikuš svou ranou zpoza vápna navyšuje vedení o dvě branky, je de facto rozhodnuto. Do konce zápasu se už nic vážného neděje a utkání tak končí za výborného stavu 3:1 pro domácí.

Co se týče supportu, tak ten měl své lepší i horší chvilky. Optickému efektu jednoznačně prospěly nové zelenobílé mávačky od ultras, které vlály nad hlavami vlajkonošů při zpěvných chorálech. Opravdu pěkné! Zejména pak v druhé půli to zase po dlouhé době připomínalo ten starý dobrý a jednotný kotel, pro který jsme byli v minulých letech považování za ligovou špičku. Jednak KONEČNĚ při „Bohemians nejlepší v Praze“ zvedla ruce opravdu velká většina kotle (jen tak dál lidi!), ale hlavně, což mně osobně dlouho chybělo a nahnalo opět husí kůži na těle, k chorálu „Křičíme z plných plic“ se přidal snad každý, kdo v Ďolíčku byl, a tento chorál opět po dlouhé době ozvučil celé Vršovice. Hlasitě, unisono… prostě paráda! Příbramských dorazilo okolo dvaceti, sem tam se pokusili fandit, ale to snad ani nestálo za pozornost. Závěrečná děkovačka probíhá v kouřové cloně, nicméně s nadšením, které jsme již dlouho neokusili. Za týden nás čeká výjezd do Hradce, tak snad se podaří navázat na tento výkon a všechny tři body přivezeme do Prahy! I když to vzhledem k formě hradeckých rozhodně nebude jednoduchý úkol. Určitě zveřejníme v průběhu týdne informaci o společném vlakovém výjezdu, tak pozorně sledujte naše stránky a dorazte v neděli dopoledne na Hlavák. BUDE JAZDA!!!

PS: Po zápase s Jabloncem jsme jmenovitě kritizovali některé hráče, tak cítíme, že je po sobotě musíme i jmenovitě pochválit, protože máme neodkladný pocit, že to tady četli a chtěli nám mírně řečeno dokázat, že fotbalu nerozumíme :). Jakub Rada podal jednoznačně jeho nejlepší výkon jara a už nám připomínal toho z podzimní části, jen tak dál Kubo! Příjemně nás překvapil i Radek Šírl, který tentokrát příkladně bojoval a předvedl i několik dlouhých sprintů, jen tak dál Radku! Všichni hráči si však zaslouží pochvalu, ale vyzdvihli bychom ještě výkon Jhona, který podobně jako Jakub Rada předvedl svůj prozatím nejlepší jarní výkon a pak Matúš Mikuš, kterému jsme gól neskutečně přáli, jen malá rada: příště doběhni až k plotu se s námi radovat, měli jsme chuť bouřit :)

BOHEMKA DO TOHO !!!