Doufat v domácí vítězství už je asi projev nejvyšší marnosti či naivity. Přesto jsme v něj po posledním domácím zápase s Jabloncem věřili. Kde jinde, než v naší dříve nedobytné pevnosti. Kdy jindy, než proti soupeřům ze samého dna tabulky. Ne! Nula vstřelených gólů a pouhá remíza, v důsledku čehož se sami pomalu potápíme na sestupové dno.

Ačkoliv jsme měli v rukávu choreografii, sešli jsme se tentokrát jen hodinku před otevřením bran všem fanouškům. Přípravy neměly být dlouhé, znepříjemňoval nám je však protivný déšť – a to jsme ještě netušili, co si na nás příroda chystá. Ti důmyslnější z nás si našli práci v zázemí tribuny nebo v trafačce, kam dorazily i nové šály a trika. Chuť doplnit šatník byla u fanoušků klokanů opět veliká, za což je choreo tým moc vděčný.

Odměnou budiž „Argentina“ v úvodu utkání, doplněná o několik zelených dýmů. Tahle klasika se nikdy neokouká! Díky všem za spolupráci. Zdá se to jako jednoduchá prezentace, předběžné přípravy jsou minimální, distribuce kotoučků mezi co největší počet fans je ovšem o to náročnější. Velmi povedeně se překvapivě představili i fanoušci Slovácka, kteří v průběhu první půle roztáhli malovanou plachtu s nápisem „Bojovat!“. Nezaujatý fanda měl na co koukat.

Horší představení však probíhalo na hřišti. K popisu takových výkonů už nám opravdu došly přídavná jména a neradi bychom se opakovali. Prostě letošní domácí klasika, která snad nemohla dopadnout jinak než nejnudnějším možným výsledkem. Už ani nasazení Yusufa nebo bojovnost Barťase nepomáhá.

Hlavní atrakce tak i v druhém poločase probíhala hlavně mimo zelený pažit. Nad Ďolíčkem se totiž sevřela mračna a kolem šedesáté minuty přišel skutečný Mordor. Takový déšť nás zastihl snad jen loni v Edenu, kde jsme však zůstali přikrytí střechou. Její absence v Ďolíčku postupně vyhnala prakticky všechny kotelníky, včetně bubnů a speakra, na tribunu. Support v tu chvíli nabral díky ozvěně o stupeň větší grády, bohužel se k němu však nepřipojili tradiční obyvatelé „áčka“. Měli jsme možnost to rozjet ještě lépe. Škoda.

I kotel hostí se snažil fandit. Provazce vody jim navíc nemusely vadit, jelikož se během druhé půle vybavili modrými pláštěnkami. Opravdu sympatický výkon této zhruba padesátky fans, jež do Prahy z Moravy dorazila. Celková návštěva činila 3812 diváků.

V tabulce hrůzy jsme stále na místě zaručujícím prvoligovou příslušnost i pro příští sezónu, máme však pouhé dva body náskok na barážovou příčku, kterou momentálně okupuje náš příští soupeř Příbram. Toto utkání hrajeme již dnes odpoledne v Ďolíčku a další „domácí“ výkon, ani další „domácí“ výsledek už nesmíme dopustit! Je čas proměnit zelenobílý trávník na obávané místo, tak jak tomu vždycky bylo. Zatím si k nám soupeři jezdí spíše zatrénovat, což je nepřijatelné!

Hoši, kurva, bojovat! Ani vy přeci nechcete jezdit na fotbal do Varnsdorfu nebo do Vlašimi. My vám v tom pomůžeme, ale musí hořet tráva! Všichni do Ďolíčku fandit z plných plic!

Chceme vítězství!