První jarní zápas je vždy očekáván s velkým napětím, jelikož se začátkem nového roku na všech pravověrných fanaticích začínají podepisovat abstinenční příznaky. Negativní důsledky na fanouškově zdraví jsou pak ještě o to silnější, pokud ho na úvod druhé půlky sezóny čeká venkovní zápas na Letné. A ani u klokanů tomu nebylo jinak. Derby se Spartou proto předcházela dlouhá kampaň a ještě delší plánování. Výsledek nebyl stoprocentní (bez tří bodů zkrátka 100% být nikdy nemůže), přesto však můžeme být spokojeni.

Na avizovaný sraz na Náměstí Míru se scházíme po třetí hodině. Počasí nám přeje, a tak se před tamním svatostánkem hned od počátku shromažďují zcela boží fanoušci v božích barvách. Kromě svěcené vody různých značek kolují mezi fanoušky i nové sektorácké suvenýry. Zájem byl vskutku enormní a my vám za něj mnohokrát děkujeme! Veškerý sortiment (nové nálepky, odznáčky, klíčenky i klasické šály, kulichy a kukly) je stále k mání a to hned příští víkend při domácím utkání se Slováckem. Zaběhněte proto do trafačky, udělejte si radost a podpořte naše ultra aktivity. A možná se dočkáte i další novinky, jež stojí doopravdy za to!

S blížícím se odchodem o sobě dáváme čím dál tím více vědět a to akusticky i vizuálně (odpáleno pár hirošim). Speaker nezahálí, hecuje k dobrým výkonům, a tak mají spolucestující v metru o zábavu postaráno. První vlak necháváme se slovy „koukej mazat“ odjet a čekáme, až se všichni seskupíme, abychom odjeli všichni naráz. Cesta podzemkou pak sice probíhá lehce netradičně, přesto však bez jakýchkoliv excesů. Doufáme, že jste si toto zpestření užili. Pozitivní reakce jsme zaznamenali už na místě, a proto jsme přesvědčení, že sázka na zelenou linku byla sázkou výherní! Osobně z toho máme lepší pocit, než po posledních pochodech z Náměstí Republiky a vyšší počet pochodujících klokanů tento dojem jen umocňuje.

K dalšímu vyčkávání na opozdilce dochází na zastávce Hradčanská. Zpočátku vše probíhá jak se sluší a patří – civilisté jsou propuštěni na svobodu, zoufalé manželky hledají ztracené manžely a fandí se ve vší slušnosti. :) Pohodová atmosféra je však přerušena hysterickou reakcí policie na odpálený dým, bohužel zcela po právu. Pyro v metru bylo zbytečné. Nechť si dotyčný sáhne do svědomí, zda mu to za to stálo…

Eskalátory na Hradčanské následně dostávají zabrat a ti méně šťastní z nás si musí cestu na povrch nakonec vyšlápnout po svých. Tam se formujeme, opět čekáme na zbytek, jež uvázl v díře, a nakonec se bočními ulicemi přes diplomatickou čtvrť vydáváme k pevnosti soupeře. Kontroly u vchodu probíhají překvapivě svižně a bezproblémově, a tak má náš ultra předvoj spoustu času rozvěsit vlajky a připravit choreo a všichni ostatní pak doplnit tekutiny a pořádně rozcvičit hlasivky. Další velké poděkování si na tomto místě zaslouží ti, kteří neváhali sáhnout do peněženky a podpořili naše nadcházející aktivity. Vzhledem k tomu, že se takových našlo opravdu mnoho, vnímáme to, jako uznání dosavadního vývoje a slibujeme, že si na vavřínech neusteleme a i na jaře se budeme zdokonalovat a tvrdě na prezentaci fanoušků Bohemians makat!

Stadion vypadá dlouho poměrně prázdně, nakonec si však cestu na Letnou našlo 11 390 diváků, přičemž do našeho kotle to bylo rovných 1006 zelenobílých srdcařů. Opět vám, klokani, patří velký dík! Nejen, že jsme o více jak tři sta kusů překonali čísla z posledních let, ale hlavně jsme dosáhli vytyčeného čtyřciferného cíle a dokázali, že naše počty letos půjdou nahoru i v jarní části soutěže! Ještě jednou kuklu dolů přede všemi!

Po fotbalové stránce je třeba si postesknout. Za prvé nad tím, že se poměry v českém fotbalovém prostředí stále nemění (žlutá zimnice v poli a na čáře pod hlavní tribunou bohužel zavirovala veškeré snahy klokanů o solidní výsledek) a za druhé proto, že se nám nejen nepodařilo zvítězit, ale ani skórovat proti zcela marným domácím. Tímto stylem Křéťova jedenáctka titul nezíská, ani kdyby vzala na milost Laviho… Z našeho pohledu tak bohužel jasná ztráta bodů. Naši borci se ovšem snažili a za to jim patří dík.

Snaha nám nechyběla ani na tribuně. Nejlepší moment přichází v samotném úvodu, kdy připomínáme nedávné smutné výročí našeho zesnulého kamaráda a velkého klokana. K našemu překvapení v sobě velkou míru uznání a respektu našla i celá řada fanoušků soupeře, kteří naši tichou pietu podporují potleskem, mnozí dokonce ve stoje. Za gesto lidskosti tak tentokrát putuje dík i na Letnou, minimálně všem slušným Sparťanům, jež nezapomněli na Lukášovy služby pro jejich klub. Po zbytek večera jsme se pak soustředili výhradně na support. Mezi pozitiva lze bez pochyby zařadit slušný výkon na úvod či solidní pokusy rozezpívat nový chorál (Ať žije Bohemka naše). Na druhou stranu umíme na Spartě fanatizovat o dost lépe, o čemž jsme se přesvědčili například loni (zejména po zápase). I přesto, že jsme nepřevedli v hledišti TOP výkon, tak to na domácí kotlík hravě stačilo. Rudí si kromě pár bannerů sympatizujících s všeobecně oblíbeným africkým záložníkem připravili také jednu větší prezentaci a po vstřelené brance odpálil menší červený dým.

Po závěrečném hvizdu a zcela zasloužené děkovačce našim borcům se všichni pomalu rozcházíme, i tentokrát bez zbytečných provokací a potíží. Na závěr tedy nelze jinak, než první jarní zápas ohodnotit pozitivně. Ano, nevyhráli jsme, ale to je tak asi jediné, co by nám mohlo vyloženě kazit náladu. Celá řada věcí se podařila, a tak nemá cenu smutnit. Osobně si nevzpomínám, kdy jsem v jednom reportu napsal tolikrát slova: „děkujeme“, „poděkovat“, „díky“ atd. A jelikož je opakování matka moudrosti, tak si to dáme ještě jednou: „Díky, klokani, za skvělou neděli! Už teď se nemůžeme dočkat soboty a doufáme, že vy také ne! Tak neváhejte a dorazte do toho nejhezčího svatostánku za (doufejme) prvními letošními body!“

Ať žije Bohemka!