Nanananananana – ehm pardon, ale pořád nám to zní v hlavě! Dlouho očekávaný a po loňské sezóně oblíbený výjezd do Karviné zakončil fotbalový rok 2017 a načal zimní přestávku, jež bude jistě dlouhá a úmorná. Zápas na pomezí České republiky a Polska opět nedopadl ve prospěch té hezčí zelenobílé kombinace, přesto nemá cenu nad výsledkem smutnit. Party to byla pořádná a skvělých vzpomínek je tolik, že přetlučou i některé šedivé momenty výjezdu, včetně ztráty tří bodů.

Vzhledem k velké vzdálenosti a brzkému výkopu se scházíme již před osmou hodinou ranní na Hlavním nádraží, kde kupujeme celodenní jízdenky a dostatek zásob na cestu do slezské pustiny. Dvacet dva minut po osmé se vlak směr Žilina dává do pohybu a s ním i dva naše zvlášť přistavené vagóny, jež tentokrát bohatě stačily. Bezmála sto padesát klokanů cestujících vlakem do daleké Karviné je super počet, přesto jsme, obzvlášť po loňské sezóně, měli vyšší ambice. Cesta probíhá standardně – za kvalitního hudebního doprovodu s dostatečným pitným režimem. Kromě klasických vypalovaček se chodbičkou vagonu linou i tóny písničky „We like to Party!“ od Vengaboys, jež nenechávají nikoho v klidu a nový chorál se tak chytá na výbornou.

Po příjezdu na místo a několika dalších šílenství v rytmu nanananananana se vydáváme na dlouhou cestu k městskému stadionu. Někteří si z cesty pamatují více, jiní méně, tak jen pro objasnění – k občerstvení jsme se uchýlili ve dvou hospodách naproti sobě po cestě u hlavní silnice. Po solidním, více než hodinovém odpočinku jsme pak pokračovali dále, odpálili zelené a bílé dýmy a nějakou tu raci. Ta rovněž zahořela při společném focení části bandy u Slezské univerzity. Tato zdržení znamenala, že jsme k místnímu statku dorazili asi patnáct minut před výkopem. Bohužel zde dochází k velkému vystřízlivění, a to pod tlakem místní security. Ta tradičně nutí všechny přítomné odložit svá (i sebemenší) zavazadla, hlavně však odmítá pustit na stadion veškeré dámy a kohokoliv s vlajkou, dokud nebudou odbaveni všichni s penisem a bez vlajky. Jako jeden z těch, kdo si s vlajkou počkal až do dvacáté minuty utkání a vyslechl si od místní paramilitantní securitky vše od „dlouhých zobáků“ až po „pražské mrdky“, můžu drahé dámy konstatovat jen jedno: #metoo. Nakonec se antikonfliktnímu týmu daří vyjednat alespoň částečný ústupek pro dámy, přesto se jedná bezpochyby o nejhorší ochranku v letošním ročníku. Kdo by to byl býval řekl, že se dá překonat i liberecká koulovačka či jihlavští stormtroopeři…

V sektoru se nás nakonec i s automobilisty sešlo 178 z celkových 2752 diváků, včetně čtyř kamarádů ze švédského Hammarby, jež se po loňské pozitivní zkušenosti rozhodli s námi tento výjezd i letos zopakovat. Díky za podporu a další skvěle společně strávené dny a noci! Support byl velmi slušný a rozmanitý, prostor byl samozřejmě věnován i novince v repertoáru. I po několika hodinách zpívání ve vlaku a po cestě městem jsme si byli schopni vytvořit domácí atmosféru, a to se zkrátka musí ocenit! Domácí kotlík byl vesměs neslyšitelný. Ostatně jako zbytek tribun, jež o sobě dal znát jen krátce po vstřelené brance, na což jsme hbitě zareagovali pokřikem: „Fandíte, jen když vedete!“. Obecně se provokace vůči našemu kotli a fandění za příznivého stavu pro domácí blížila atmosféře z tribun na stadionu ve Štruncových sadech (vyjma kotle). Domácím jsme však stejně jako plzeňským tribunářům nezůstali nic dlužní. Vizuálně se žádný z táborů nijak neprezentoval. Na naší straně vyvěšené vlajky: Fanatics from Lety, Gang of Greens, U.R.E, Voznice, Greenhorns, Sektor1905, Berserk, Srdce pro Bohemku, Klokani z Grébovky a Söder Bröder Ultras Stockholm. Ještě jednou velký respekt všem výjezďákům! Samotný zápas asi nemá cenu hodnotit, náš výkon se podobal tomu karvinskému v závěru loňské sezóny… Uznání zaslouží Lukáš Budinský, který si evidentně stále pamatuje své kořeny a svou branku ponechal bez oslavy.

Po děkovačce (spíše za celý podzim, než za odehraný zápas) míříme domů. Od stadionu až do Prahy však cesta neprobíhá zcela hladce. Nejprve se rozpadáme na skupinky poté, kdy je několik Bohemáků vyprovokováno místními výrostky a jeden z nich dokonce zadržen, přestože má na místě malého syna. Nakonec se díky vytrvalému tlaku dalších klokanů daří dostat oba domů společně. Na cestě vlakem pak nabíráme zpoždění, a to nejprve rovnou v Karviné, následně v Bohumíně, kde čekáme na přípoj, a nakonec i po cestě kvůli popadaným trolejím za Pardubicemi. Čtyři a půl hodinky se tak protahují na šest a půl a domů se nakonec dostáváme až po půlnoci.

I přes porážku a některé peripetie to však byl opět pamětihodný výjezd. Nyní nás čeká pauza, vánoční čas pohody a klidu, tak si ho, klokani, pořádně užijte, odpočiňte si, ať jste svěží a fit na druhou půlku sezóny. Po výjezdové stránce to bude docela náročné a navíc máme stále, o co hrát. Tak ať máme energii a je nás co nejvíc, kurva!

MY JSME S NÍ VŠUDE!