V minulých týdnech jsme v reportech klokany chválili za dobré výkony v jednotlivých zápasech a lehce si zoufali nad jejich střeleckou potencí. Od zápasu s Duklou jsme tak měli velká očekávání a těšili se na zvrat! A ten přišel tak rychle, jak jen to šlo. Miroslav Markovič vsítil již po třiceti sekundách na hřišti branku a celý Ďolíček se v tu chvíli těšil na střeleckou hitparádu. Bohužel obrat přišel i v kvalitě předvedené hry. Zhruba po půlhodině utkání totiž přestali naši borci úplně hrát a nechali žoldáky diktovat vývoj zápasu. Ti nabídnuté možnosti využili a zápas otočili. Všem Bohemákům tak opět zůstala hořkost v ústech a nutno říci, že tentokráte bylo rozhořčení o něco silnější než v předchozích zápasech. Fanoušci Bohemky jsou totiž ochotní pochopit, že se nedaří, rozhodně však nehodlají tolerovat slabé a odevzdané výkony, kterým bohužel museli přihlížet po většinu utkání proti Dukle.

Na závěr anglického týdne přišlo i skutečné anglické počasí. Kvůli drobnému mrholení se tak tribuny nejhezčího stadionu na světě plní až těsně před výkopem. Počítadlo návštěvnosti se nakonec zastavilo na 4202 fanoušcích, což není nejhorší, naše ambice by však měly být vyšší. Choreo tým Sektoru 1905 se rozhodl uctít výročí našeho svatostánku a tak s příchodem hráčům na hřiště míří i plachta nad hlavy všech kotelníků. Vše doplněné o zeleno-bílo-černé pásy, dvě svíčky v podobě světlic a několik zelených a bílých dýmů.

Oslavy pak dokonali sami hráči, jež obdarovali svůj domovský stadion rychlou vstřelenou brankou. V tu chvíli byla nálada skutečně pozitivní. Bohužel se však příliš netransformovala do euforie a následné fandění mohlo být výrazně lepší, než ve skutečnosti bylo. Škoda, jelikož další představení na hřišti už fanoušky dále nemotivovalo. Klokani tahali za kratší konec, což se promítlo i do našeho supportu. Jediným pozitivem tak bylo oživení hlavní tribuny, která se znovu začala zapojovat a reagovat na výzvy kotle. Po závěrečném hvizdu proběhla spíše z povinnosti krátká děkovačka, opět vyzývající naše hochy k boji!

Fans hostí dorazilo okolo 50, ve svém sektoru roztáhli jednu větší vlajku a menší dres. Po akustické stránce přispěli k atmosféře spíše chrastěním řehtaček, než svými hlasivkami. Klasika.

Co říct na závěr? Skvěle rozjetý zápas byl nakonec propadákem a zelenobílé fandy spíše rozladil. Nyní mají hráči i my dva týdny volna, abychom si celý zážitek v hlavě zpracovali a vyvodili z něj patřičné závěry. Postavení v tabulce stále není kritické, ale Bohemka už by měla přestat živořit a každý rok počítat bod po bodu. Naším cílem musí být horní půlka tabulky a povinná vítězství nad týmy jako je třeba Dukla nebo Příbram – náš příští soupeř! Výsledek proti aspirantovi na sestup bude klíčový. Nechceme připustit žádné drama a je třeba to našim borcům připomenout. Čím víc nás proto v Příbrami bude, tím bude tato zpráva jasnější!

Hoši bojovat! Chceme vítězství!