Po veledůležité „akci Magistrát“ a schválení odkupu Ďolíčku Prahou přišel na řadu zase fotbal (rozuměj zápas) – dorazil totiž čtvrtý Liberec. Někteří z nás si dobře pamatovali na poslední vzájemný střet obou klubů v Ďolíčku, který se rozjel ve slušnou přestřelku a skončil nakonec 2:4 z pohledu klokanů.

Před zápasem míříme do Ďolíčku v dostatečném předstihu. Doslova nádherné počasí nám totiž umožňuje užít si naplno krásy budoucího městského stadionu, takže se kocháme a probíráme mnoho vzpomínek spojených s bohemáckým svatostánkem. Pochopitelně nesmí chybět tradiční občerstvení, které k Ďolíčku neodmyslitelně patří stejně jako barvy zelená a bílá.

S úvodním hvizdem je vytažena plachta s nápisem „CHOREO NEBUDE, POŘÁD SLAVÍME“, kterou doplňuje láhev, která je efektivně „otevřena“ za zvuku petardy. Vše je doplněno zelenými a bílými dýmy.

Support ze začátku vypadá slibně, hodně tomu napomáhá i aktivní hra našich borců na hřišti, kdy jsme svědky mnoha závarů před brankou Koubka, 100% šancích i zvuků břeven a tyček. Tradiční chorály jsou střídány spontánními pokřiky, častokrát zazní „My chceme gól“ při našich rozích apod. Bohužel se ani jednu z šancí nedaří proměnit a i náš support se s přibývajícími minutami zhoršuje. V této sezoně by se ve srovnání se sobotním utkáním každopádně našly domácí zápasy jak s lepším, tak ale i horším fanděním. Bohužel opět nebyl využit potenciál zaplněného kotle a jen se potvrzuje to, že častokrát platí „méně je někdy více“. Holt někteří chodí do kotle vyloženě kvůli levnějšímu vstupu, jiní zas na vyprodané zápasy nemají už jinou možnost, kam si lístek pořídit. Proto se v sektoru pod hodinami schází jak fanatici, tak ti, kteří se jdou jen podívat na fotbal a nehodlají 90 minut intenzivně fandit a někteří z nich si dokonce i v kotli sednou viz. pravá část kotle z pohledu speakra.

Zaregistrovali jsme některé tendence o rozjetí pokřiku na oslavu Ďolíčku (nad rámec tradičních Ďolíček – nedáme apod.) v souvislosti se čtvrtečním schválením odkupu Zastupitelstvem hl. m. Prahy. Ve druhém poločase se po poločasové domluvě tento „nový pokřik“ nakonec snaží rozjet i Kolík, odezva ze strany kotle však byla téměř nulová. Dokazuje to několik věcí: Ad. 1 – Improvizace se prostě ne vždycky podaří, zvlášť na Bohemce je prosazení čehokoliv nového téměř nadlidský úkol. Ad. 2 – Ono „schválení“ rozhodně nezaručuje, že Ďolíček je odteď náš a spousta lidí v kotli to tak i vnímá. Ad. 3 – Rádi bychom podotkli, že je pro nás nepřípustné, aby se kecalo speakrovi do toho, co má rozeřvávat. Tedy abychom to upřesnili, je tím myšleno dohadování se v průběhu zápasu. Tím jde akorát celý support do prdele… Samozřejmě, že rozebírání supportu probíhá téměř neustále a další diskuze „jak ho zlepšit“ je vítána. Každý, kdo má jakýkoliv podnět k tomu, aby se support zlepšil, ať dorazí osobně před zápasem, o pauze, nebo po zápase dolu ke speakrovi a možnosti se proberou. Pochopitelně to ale musí být diskuze věcná. A rozhodně se nic nezmění ze dne na den – je potřeba práce a úsilí, kterou do toho všichni vložíme a která se nám vrátí ve formě skvělého pocitu z parádního supportu, který umíme (viz. výjezd do Plzně). S tím souvisí i náš apel – začněte každý sám od sebe. Dlouhodobě je rozdíl ve fandění doma a venku markantní… ale to bychom se už po několikáté opakovali, že? Ono je pro ty fandící jedince dost frustrující, když se snaží dát do podpory maximum po celý zápas a lidé v jejich blízkosti v lepším případě kecají s kámošema, v horším případě píší statusík, fotí selfiečka nebo jen zběsile scrollují na chytrém telefonu… Jedinou šancí je chodit na zápasy včas, obsadit střed a přilehlé okolí kotle fandícími jedinci a nakazit další příchozí fanoušky/diváky fanatismem. Někdy se to daří lépe, někdy hůře, ale věříme ve správně nastavený směr.

Dění na hřišti je možná trochu překvapivé. Hra ve středu hřiště je vcelku vyrovnaná, šancí však mají více borci v zelenobílém. Za celý zápas trefují 2x břevno a 2x tyč. Škoda inkasovaného gólu „do šatny.“ Jinak měl ale fotbal „šťávu“ a z naší strany bavil. Klokani rozhodně předvedli mnohem více než liberečtí a ani v nejmenším si nezasloužili prohrát. Hosté zahráli zejména skvělá herecká představení, činili se hlavně Hovorka a Vůch. Druhý jmenovaný si neodpustil arogantní potlesk a zamávání při střídání ve stylu Potočného, za což by zasloužil v součtu se simulováním minimálně sáňky od Pavla Lukáše.

Hosté dojeli v počtu něco málo přes stovku fanoušků. Support byl však bídný vzhledem k jejich počtu. Tomu „napomohla“ jistojistě i nejednotnost. Navíc asi čtvrtina z nich po většinu zápasu sedí. Hlavní skupina není slyšet takřka vůbec. Levá část z našeho pohledu (pravděpodobně Chaotix), která je méně početná, je naopak slyšet více. Kromě několika vlajek nepředvedli žádnou další prezentaci.

Po zápase probíhá děkovačka, kterou poctí svou účastí i Vláďa Hric – Ládinos bojuj! Díky tomu si plno klokanů prodlužuje pozápasový pobyt v Ďolíčku a děkovačka tak spíše vypadá, jako kdyby zůstaly 3 body ve Vršovicích. Škoda jen, že se nepodařilo sjednotit oslavné chorály na Vláďovu počest, protože každý pochopitelně sledoval našeho legendárního maséra a nesledoval pokyny speakra. Ale byla to prostě spontánní reakce na tuto překvapivou událost a tak se to dá pochopit. Kotel opět vyvolává i jméno Romana Pivarníka, pod jehož vedením se na ten náš fotbal prostě dá většinou i koukat. Ten, jak se po posledních zápasech stává tradicí, jde ještě jednou sólo pozdravit kotel a vzájemně si děkujeme.

Ďolíček se tentokrát naplnil téměř až po střechu. Utkání sledovalo 4923 diváků. Jedinou kaňkou sobotního podvečera mohl být výsledek, jinak tentokráte nemohl odcházet nikdo vyloženě zklamán. Borci v zelenobílém hráli pohledný fotbal (chyběly jen góly), dorazil Vláďa Hric, fotbal v Ďolíčku je (doufejme) zachráněn. Letos zbývá snad jen jediné – zachránit se co nejdříve v lize. Další možnost k zisku ligových bodů budou mít klokani již v páteční předehrávce 24. kola, kdy se od 20:15 představí v Brně proti tamější Zbrojovce. O tomto venkovním utkání přineseme již brzy podrobné info. Zároveň v úterý startuje předprodej pro permanentkáře na následující domácí zápas s ACS. Neváhejte a kupujte včas lístky známým, kteří permici nemají! Víme, jak to většinou chodí, plno rudých na hlavní tribuně, kde nechybí provokace a v krajních případech i potyčky. Pojďme vyprodat Ďolíček již v předprodeji!

BOHEMKA DO TOHO!