„Anglický týden“ byl zakončen třetím výjezdem v řadě, tentokrát na sever Čech do Liberce. Po předchozích „výkonech“ se na výjezd do města, kde obvykle nebodujeme, zřejmě nikomu nijak zvlášť nechtělo. Přesto se parta klokaních fanatiků vyhecovala (někteří opravdu potřetí během sedmi dnů) a vyrazila podpořit zelenobílé barvy.
Místo a čas utkání poměrně jasně určily formu dopravy – auto. Přes několik málo úprav na dálnici probíhá cesta plynule a tak po krátkém bloudění parkujeme zhruba s dvouhodinovým náskokem před známou restaurací poblíž stadionu. Na zahrádce už sedí několik nám podobných nedočkavců. Hospoda se rychle plní, přidává se k nám posádka druhého auta, padají piva i rumy a všichni se dobře baví. Předzápasová atmosféra je tedy nad očekávání dobrá. Nekazí jí ani nákup vstupenek a kontrola u vchodu. Klasická liberecká „koulovačka“ sice probíhá, jinak však hoši našeho starého známého z místní securitky nedělají žádné problémy. Ani u stánku tentokrát nejsou takové fronty, což oceňujeme okamžitým nákupem a také drobnou výzdobou tamního interiéru. V sektoru se nás schází okolo stovky, mezi vyvěšenými vlajkami se nachází AFK, Tornado boys, Nymburští pivaři, Buchta Gang, U.R.E. a Gang of Greens. Vlajek dost, ale návštěva spíše slabší. Co také čekat po událostech posledních dnů a týdnů…
Po herní stránce není ani moc co hodnotit. Opět jsme prohráli, několikrát inkasovali, gól sice dali, ale až v situaci, kdy každý věděl, že už se jedná pouze o kosmetickou změnu výsledku. Z našeho pohledu sice naši hoši nic úchvatného nepředvedli, alespoň však bojovali a běhali, zkrátka se na to nevysrali. I proto víceméně kašleme na výsledek a fandíme si po svém. Obzvláště v druhé půli se kotel srocuje více k sobě a aktivní jádro u plotu fanaticky hecuje ostatní. To se podle nás velmi dobře daří. Jede se několikrát nový chorál „Každej víkend na Bohemku“, ale i staré osvědčené klasiky. V některých momentech vytváříme našim borcům až domácí atmosféru. Škoda, že opět (!) chyběl buben či zástupci skupin, jež by měli atmosféru v kotli vytvářet primárně. Kdo nebyl, prohloupil. Sice se prohrálo, dle našeho názoru se však jednalo o jeden z nejlepších výjezdů do Liberce a po stránce supportu zřejmě i nejlepší venkovní utkání z dosavadních kol letošního ročníku Synot ligy. Toto mínění nekazí ani některé kritické komentáře na fóru virtuálního Ďolíčku. Vážně mě udivuje, že má někdo žaludek na to, aby nadával na obsah či styl fandění, když sám sedí doma u monitoru…no comment!
Celková návštěva činila 4875 diváků, což bylo reálné, zároveň však poměrně překvapivé. Čekali jsme větší euforii po nedávné výhře na Olympiquem Marseille v Evropské lize. I kotel domácích byl jen řídce zaplněn a nijak zvlášť se neprezentoval jak akusticky, tak vizuálně.
Po závěrečném hvizdu míří řada fanoušků k plotu. Tentokrát však není cílem promluvit hráčům do duše, ale naopak pozitivní motivace a snaha ocenit změnu přístupu ve srovnání s pohárovým utkáním v Hradci Králové. Hráči, očekávající spíše spršku kritiky, se zdají lehce překvapení a na oplátku tleskají nám za to, že jsme opět dorazili a opět je podporovali, co to šlo. Následně klasicky čekáme, až liberečtí hoši odemknou klec a vydáváme se ke svým vozům. Před cestou však ještě zapíjíme žal (ale vlastně i spokojenost z dobře odvedené práce) v již zmíněné putyce a poté už po dálnici svištíme domů.
Situace je zoufalá. Nacházíme se na dně tabulky a nic nenaznačuje tomu, že bychom se z něj mohli v nejbližší době vyhrabat. Mužstvo má teď čtrnáct dní na to, aby se fyzicky, psychicky i takticky připravilo na nadcházející domácí mač s Brnem. Jestli ani tentokrát naplno nezabodujeme, můžeme se pomalu připravit na další prima výjezdy do Karviné či Vlašimi…
Snad se to nestane. Je pro to třeba udělat maximum. Tedy i to, abyste všichni za dva týdny dorazili a vydali ze sebe na tribunách vše. Snad to podobné udělají i hráči na hřišti…
Bohemians forever!
batoh: absolutní souhlas.