Po utkání s Plzní nás čekala série dvou venkovních ligových utkání v řadě. První z nich bylo Uherské Hradiště, kde se sice pěknou řádku let neudělal ani bod, přesto hypotetická emoční odměna za první výhru této ligové sezony byla silnější. A tak se před jedenáctou schází pět fanatiků a vyráží směr Slovácko.

Někteří z nás ještě vstřebávají důsledek rozmanitých aktivit uplynulé páteční noci, po pár minutách cesty se ale naše pozornost naplno stáčí na fotbalové utkání v Hradišti. D1 překvapivě v klidu, stojíme „pouze“ asi půl hodiny na 122. kilometru. Po většinu cesty (stejně jako minulou sezonu při cestě na Slovácko) nesmí chybět tradiční hudební doprovod v podobě Dády Patrasové, takže dálnicí zní AHA AHA, hlásí se vám PRAHA nebo VZHŮRU, RUCE VZHŮRU. Při pauze za Brnem potkáváme kromě mnoha Poláků i další dvě auta klokanů. Jedna posádka nás informovala o promluvě do duše hráčům na tréninku v týdnu před zápasem. Posledních 80 kilometrů do Hradiště jsme tedy v ještě lepší náladě a věříme, že se hráčí patřičně namotivují a podají co nejlepší výkon a hlavně urvou tři body. Po ukázkové navigaci posádky parkujeme přímo u sektoru hostí 40 minut před výkopem.

Kontrola u vstupu je důkladná, nutno však říci, že bez zbytečných keců. Snad jen samolepky se daří pronést až po krátké diskuzi. Míříme ke stánku s občerstvením a ihned testujeme klobásku. Počáteční smíšené pocity, kdy vidíme že se klobása negriluje, nýbrž se jen ohřívá, přebíjí její výsledná kvalita a reálná empirie. Chuťově výborná, masitá…snad jen mohla být větší, i přesto však zasytila. Osm z deseti si zaslouží určitě. Ti co si nedali, prohloupili. Sektor se postupně plní a nakonec se dostáváme na 52 hlav + dalších pár klokanů v sousedství sektoru. Neodpustím si chválu na místní sektor hostí a vlastně i celý stadion. Žádné ostré hroty na plotě, žádná síť, divák je téměř v kontaktu s hráči na hrací ploše. Podobnost s Ďolíčkem je na místě.

Celý stadion se plní velmi pomalu, obzvláště potom kotel domácích. 10 minut před výkopem čítá pouze pár desítek hlav, a tak při ohlašování sestav můžeme převzít pomyslné otěže tribun. Aplaudujeme naší sestavě a poté přichází na řadu vrchol předzápasové ´show´. Díky poloprázdným ochozům se naše „vyčůrákovaní“ domácí sestavy line zřejmě hodně nahlas, jelikož si hlasatel u posledních tři hráčů odpovídá příjmení sám. :) Se začátkem utkání se rozjíždí náš support, který byl vzhledem k výkonu i výsledku a absenci bubnu velmi dobrý a skvěle pomohl ke zvýšení pocitové tělesné teploty při panujícím ´britském´ počasí. Výborně se vyvedl úvod a místy i ve druhém poločase se fanatizovalo na náš počet hodně dobře. Bezpochyby musíme pochválit všechny přítomné, kteří neváhali a vyjeli podpořit svůj milovaný klub. Speciálně musíme vyzdvihnout účast zástupců z našeho nejvzdálenějšího fanklubu ze Slavičína, kterým se podařilo do kotle propašovat výbornou domácí slivovičku, jejíž chuť nám i přes nepříliš působivý výkon klokanů na hřišti zlepšila náladu. :) Také zelenobílé rodince v těsné blizkosti našeho sektoru, která se příležitostně přidávala k fandění, patří pomyslné ocenění. Přítomné vlajky: U. R. E., Piš-Piš Klan, Greenhorns.

Celková návštěva 3 963 diváků se zdála být trochu nadhodnocená. Domácí kotel zklamal početně, kvalitou supportu byl lehce nadprůměrný. Ocenit musíme domácí(ho) bubeníka/-ky, kteří váleli a kolikrát vyhecovali upadající support domácích do výšin.

Stručně k fotbalu: krom prvních pár minut (10-15), kdy naši hráči skvěle napadali a dostupovali (ano, tak se se 2 útočníky musí hrát, jinak je to při pouhých 2 středních halvech cesta do pekel) byl první poločas absolutně vypuštěný. Vše umocněno strkanicí Akulinina s Mosquerou ve vlastním vápně před rohovým kopem. K rohům si také neodpustíme poznámku. Rohové kopy zónově v 11 lidech nebrání snad ani na Marsu. „Vyzdvihnout“ musíme Akulinina, který vyjma těch prvních pár minut nebyl v pohybu, nechodil do soubojů a do hlaviček, no prostě tragédie! Druhý poločas se kluci snaží, opticky držíme balon, nikoliv však v prostorech nebezpečných pro svatyni domácích. Chybí nápad, odvaha a zakončení. Kolikrát místo 1 na 1 volíme zbrždění akce, která ve výsledku vede ke ztrátě míče. Oživení přinesl příchod Čížka, kdy jsme paradoxně s jedním místo se dvěma hroty více aktivní směrem dopředu. Velká pochvala pro Michala Hubínka, který po příchodu oživil naši hru a jen škoda, že mu nevyšlo zakončení po Schickově přihrávce nebo v úplném závěru při střele z voleje. Radši on v základu, jako odchovanec a bojovník, než některé známé „primadony“.

Po závěrečném hvizdu někteří tleskají alespoň za jakous takous snahu ve druhém poločase, někteří míří k plotu vysvětlit hráčům, že takhle teda ne a že chceme vidět BOJOVNOST!

Cestou zpátky potkáváme na D1 autobus s hráči. Co se v tu dobu ozývalo z našeho auta by si hoši asi za rámeček nedali.. Ale možná je to škoda. Třeba by je to vyhecovalo podobně jako otočka kotle v Olomouci před dvěma lety, kdy se pak v dalším zápasem vyhrálo nad Teplicemi. Teď nás čeká pro změnu jiný severočeský celek z Liberce, tak uvidíme, jestli se naši hráči dokáží namotivovat alespoň proti účastníkovi EL a budou od první do poslední minuty dřít, makat, no prostě bojovat na hranici sebeobětování. Doporučili bychom jako motivační video záběry z probíhajícího MS v rugby… Ostatně vzpomeňme na poslední zápas v Liberci, kdy jsme vyválčili bod za remízu 1-1. I když se toho od té doby relativně dost změnilo – pojďme podpořit Bohemku do Liberce v co největším počtu.

BOHEMKA JE A BUDE A MY JSME S NÍ VŠUDE!