Další páteční termín (již třetí na jaře) nás zavedl na Vysočinu. Vzpomínky z postupových oslav v Jihlavě z roku 2009, které se váží k místnímu stadionu, probudily v mnoha z nás vlnu nostalgie, a tak se společně s výkonem našich hráčů v minulém kole, který byl plný bojovnosti a nasazení, dal čekat bodový zisk. V současné situaci potřebujeme body jako sůl a nemůžeme se ohlížet na postavení soupeře v tabulce. A právě to dokázal minulý zápas, kdy jsme byli schopní přehrát soupeře, který hraje o pohárové příčky.

Po společném srazu a tradičním doplnění zásob vyrážíme ve dvou autech o trochu déle, než jsme plánovali. Cesta vzhledem k dopravní situaci neutíká a tak se bavíme tradičně po svém – chorály a popěvky, a to jak tradičního, tak spontánního charakteru. Na D1 probíhá první zastávka, ale vzhledem k časové tísni nemá dlouhého trvání. V zúžených úsecích se dostáváme do kolony, a tak zbývá dost času na seznámení ostatních účastníků provozu s naší klubovou příslušností a dobrou náladou. Ve většině případů se samozřejmě setkáváme s „kladnou odezvou“ :) . S přibývajícím zdržením na dálnici ubývá času, takže ke stadionu se dostáváme až necelých 10 minut před výkopem. Místní security v outfitech klonů z hvězdných válek (v černém provedení) zřejmě čeká intergalaktickou invazi, tudíž se po důkladných prohlídkách, prokázání se OP a natočení na kameru (takže formálně opsání) dostáváme po čtvrt hodině do sektoru. ASAB, ACAB !!!

Jak jsme později zjistili, na začátku jsme se prezentovali „modlícím“ choreem „DNES VĚŘÍME VE 3 BODY“  z dílny Wallabies (klokani z Vysočiny), za což jim patří uznání. Náš sektor čítá zhruba 200 hlav. Dále se prezentujeme jednou mávačkou.

Nedlouho po našem příchodu skórují domácí, konkrétně Masopust. I přes obdrženou branku držíme support na svém současném standardu. Okolo 30. minuty se do nadějné pozice dostává Hora, bohužel místo přihrávky volí zakončení, které končí jen na boční síti. Naši hráči se čím dál víc dostávají do hry a po chvíli přichází zasloužená odměna. V 39. minutě se Jakub Rada nádherně uvolňuje, vysílá „pumelici“ z nějakých 20-ti metrů, která  končí na břevně. Odražený balon se dostává k Ivanovi, který už nemá problém zavěsit – 1:1 ! Radost je veliká, po druhé za sebou jsme dokázali do poločasu srovnat krok.

Druhý poločas je z naší strany ještě lepší než ten první. Na hřišti jsme lepší než Jihlava, bohužel nedotáhneme nadějné akce do gólového zakončení. To se málem povedlo domácím, Harba v úplném závěru trefil naštěstí pouze tyč.

V sektoru se celý druhý poločas náležitě bavíme. Support má vzestupnou tendenci. Střídáme klasické pokřiky se zpěvnými chorály, které dosahují opravdu dlouhého trvání. Vrchol přichází někdy okolo 70. minuty, kdy se snad 10 minut v kuse jede „Horto“ a nekonečná překřikovačka stojí zato. Dle našeho soudu to bylo naše nejlepší provedení tohoto chorálu vůbec, i díky hecování speakera a dalších lidí. Jen více takového fanatismu!! Na konci se prezentujeme několika dýmy.

Domácí kotel tvoří 120-150 osob. Prezentují se choreografií, která je doplněna stroboskopy. Během zápasu jsou několikrát slyšet jejich skandovačky, nic víc jsme však nezaznamenali. Udaná návštěva 3348 se zdála reálná.

Po závěrečném hvizdu probíhá děkovačka. Security je možná až překvapivě v klidu a nebrání nám v bezprostředním opuštění sektoru. Míříme k autům, ještě naposledy dáváme Jihlavě poslechnout klubovou hymnu, a vyrážíme v dobrém rozpoložení směr Praha.

V neděli nás čeká klíčový zápas v boji o udržení. Vršovické derby se „záchranářskou“ příchutí bude mít určitě grády. Pojďme všichni společně ukázat, kdo hraje ve Vršovicích první housle a náležitě podpořit náš milovaný klub Bohemians Praha 1905! Při cestě za vítězstvím bude každý hlas potřeba! Nezapomeňte – neděle, 27.4.2014, 20:15, Ďolíček.