Zápas o naději. Tak by se dalo nazvat domácí utkání s Teplicemi. Scházíme se jako tradičně v dostatečném předstihu v jednom z našich oblíbených podniků, abychom se řádně občerstvili a nabrali síly na dnešní důležitý zápas. Nálada je pozitivní, očekávání ohledně výsledku utkání smíšená. Přestože dnešní soupeř z Teplic hraje o poháry, všichni se shodujeme na tom, že cokoli jiného než výhra nám sebere reálnou naději na záchranu. Domácích ztrát bylo tuto sezonu hodně a další v pořadí by byla smrtící.

Po přesunu na ochozy ladíme hlasivky a sledujeme pomalu se plnící Ďolíček. Proběhne tradiční hecování hráčů soupeře a pár popěvků proti Peltovi. Čím více se blíží úvodní hvizd, tím větší je odhodlání. S nástupem hráčů vytahují ultras choreo proti médiím s nápisem „STOP LŽÍM“.

Od začátku je náš support na dobré úrovni, zapojuje se většina kotle, který, ač to ze začátku zápasu nevypadalo, je opravdu velmi slušně zaplněn. Mezi již tradičními chorály vynikají pokřiky proti Peltovi, ke kterým se ochotně přidává i hlavní tribuna. Na hřišti jsou aktivnější Tepličtí, drží většinu času balon na svých kopačkách a vytvářejí si několik příležitostí ke vstřelení branky, avšak díky své střelecké nemohoucnosti a zákrokům tradičně skvělého Berkyho zůstává stav prozatím bezbrankový. V největší šanci hostí selhal v samostatném úniku Salami. Ve 20. minutě se objevuje v kotli transparent „PELTA JE TRUMBERA“ .

Na hřišti hrozí naši hráči spíše z protiútoků. Nebezpečná hlavička Hory z 32. minuty však mířila vedle. V 38. minutě se prosazuje po nenápadné akci Fenin, který je v té době na hřišti pouhé tři minuty. Odpověď z naší strany netrvá dlouho, o čtyři minuty později zakroutí Pepa Jindřišek přímý kop k tyči teplické svatyně a je vyrovnáno! Ochozy bouří, naše radost nezná mezí. Na konci poločasu je vytaženo další choreo „BOJ O ZÁCHRANU JIŽ ZAČAL“ s vyobrazením tikajícího budíku s časem „za pět minut dvanáct“.

Gól do šatny evidentně pomohl jak hráčům na hřišti, tak i nám na tribuně. Support má vzestupnou tendenci a díky speakerovi je jednotný. Hra se viditelně vyrovnává a postupně přebírají otěže utkání naši hráči. Šance Kaliny a Bartka ještě hosté ustojí, v 63. minutě přichází rozhodující moment utkání. Lietava vysouvá do křídla Nerada, který nekompromisně obstřeluje brankáře hostí a otáčí zápas. Celý stadion je na nohou. Support graduje a troufám si tvrdit, že dosáhnul nejlepší úrovně v této sezoně, co se domácích utkání týče. Hráči na hřišti odvádí opravdu dobrou práci, konečně je vidět pořádné nasazení a bojovnost, nebojácná snaha jít do zakončení, oproti předchozím zápasům diametrální rozdíl! Odměnou za to budiž náš třetí gól, který po krásném centru skvěle hrajícího Nerada vstřelil v 75. minutě hlavou Jakub Hora. Klokani nadále dominují a ještě si vytváří šance, stav už však zůstává nezměněn. Na konci utkání ještě odpalujeme několik ohňů.

Hostů se v sektoru sešlo kolem 60-ti. Vyvěsili vlajky a prezentovali se transparentem „PELTA NEMÁ ORGÁN, PELTA ORGÁN JE.“ Během zápasu se snažilo aktivně fandit zhruba 30 z nich, byli však slyšet jen místy.

Podle oficiálních informací si na utkání našlo cestu 3912 diváků, kteří viděli opravdu pěkný fotbal. To, co následovalo po závěrečném hvizdu, však rozhodně potřebuje komentář.

Po závěrečném hvizdu je celý stadion na nohou, všichni fanoušci jsou nadšeni z předvedeného výkonu v druhém poločase a těší se na nekončící děkovačku a sdílenou radost s hráči. Bohužel hráči zůstavají uprostřed středového kruhu, z dálky zatleskají kotli a míří do kabin. Většina fanoušků nechápe, co se děje. Nám však hned dochází, že se jedná o „odvetu“ za Olomouc a míříme tak ke střídačce vysvětlit hráčům, že tímhle gestem trestají necelé 4 tisíce fanoušků, kteří je v každém domácím zápase podporují. Proto přesně vidíme, kteří hráči mají hlavy dole a jsou z rozhodnutí nejít poděkovat zklamáni a naopak, kteří hráči gestikulují směrem k hlavní tribuně a „vyměňují si názory“. Tuto situaci nejvíce řeší Darek Jakubowicz, který vehementně posílá hráče za fanoušky ke kotli, to se mu nakonec daří a ti opravdu pak míří na děkovačku. Divná pachuť z toho všeho však zůstala…

Celá tato situace je nešťastná. Troufáme si tvrdit, že i hráče (nebo minimálně většinu z nich) to zpětně mrzí a v závalu emocí nedomysleli důsledky, které svým gestem způsobí. Přesto bychom čekali, že se na Virtuálním Ďolíčku objeví vyjádření kapitána, jako zástupce kabiny. Vyjádření trenéra Klusáčka je sice dobré, ale on rozhodně není tím, který má co vysvětlovat.

Ještě jednou a naposledy se vrátíme zpět k Olomouci. Někteří rozhodnutí fanoušků otočit se zády kvitují,  jiní třeba odsuzují. Pokusíme se vysvětlit, co nás k tomu vedlo. Víme, že to tady čtou i hráči, tak nás pak třeba lépe pochopí. Zápasem v Olomouci už pohár trpělivosti prostě přetekl a myslíme si, že ten „pohár“ byl hodně velký. Stačí si jen připomenout, že letos jsme venku vyhráli jen jednou (na Baníku) a připsali si jen dvě remízy (na Dukle a se Znojmem), vše ostatní byly prohry a častokrát i velmi kruté (5:0 v Plzni, 5:1 v Brně, 5:1 v Teplicích). Přesto jsme vždy a znovu vyrazili podpořit hráče, najeli tisíce kilometrů, utratili dost peněz a to vše rádi, protože milujeme náš klub. Pak již poněkolikáté v řadě musíme koukat na nemastný neslaný výkon, absenci bojovnosti, „jednu“ střelu za zápas. To vše vyústilo v rozhodnutí otočit se zády. Někomu se to zdá příliš, nám to přijde jako nejklidnější a nejmírnější forma projevu nespokojenosti s výkony ve venkovních utkáních. A to nemluvíme o minulých sezónách, stačí si vzpomenout na trapas se Střížkovem v Příbrami, kdy část kotle za tento výkon hráčům ještě zatleskala… Pak fanoušci dají najevo svoji nespokojenost nad výkony a výsledky a hráči se hned urazí. Kdyby přišli v Olomouci k plotu, jak byli vyzýváni, tak byla možnost si vše z očí do očí vyříkat a v pátek po zápase se mohlo pořádně slavit. Kromě Ivana Lietavy však nikdo nepřišel blíž jak na 20 metrů a všichni zmizeli v kabinách… Jenom proto se spontánně spustil hráči kritizovaný pokřik „My jsme Bohemka, vy nejste nic“. To jen na vysvětlenou. Teď očekáváme, že kabina přijde se svým vyjádřením, mohlo by případně dojít i k nějaké „pergole“ po tréninku a poté by se za tím vším udělala tlustá černá čára.

Doufejme, že páteční zisk tří bodů byl důležitým krokem k záchraně. Výkonem na hřišti hráči ukázali, že bojovnost a nasazení jim není cizí, a že umí hrát i opravdu pohledný a útočný fotbal. Věříme, že ve zbývajících šesti kolech SPOLEČNĚ zabojujeme a uděláme pro záchranu maximum, jak na hřišti, tak v hledišti.