V sobotu jsme se, po dlouhé době, dočkali i my našeho prvoligového derby. Očekávání byla vysoká, přípravy se konaly již několik dní dopředu. Ač to byl televizní zápas, sobota 20:15, tak tento čas ještě patří k těm lepším. Byl to den mnoha emocí a zážitků. Ale vše popořadě.
Již tradičně jsme se na Letnou rozhodli dorazit všichni společně, pochodem z Náměstí Republiky, jak tomu bylo zvykem i minulé roky. Sraz byl určen poměrně dlouho dopředu, v 17:45. Má očekávání byla vysoká, proto jsem byl trochu zaskočen, když jsem po příjezdu viděl sice zelenobílé, ale zdaleka ne tak zaplněné náměstí jak bych si představoval. Kromě tedy příslušníků PČR, těch bylo jako vždy dostatek. Přibližně v 18:10 jsme se rozhodli, že je čas. Mé předešlé obavy byly zbytečné. Ze všech stran, laviček, trafik a Bůh ví odkud ještě se vyrojil zelenobílý roj, který se vydal společně směr Letná. Celkem se tu sešlo okolo 300 klokanů, kteří následovali transparent „Zelenobílá invaze“.
Ihned se začalo také fandit, a nutno říct že ne úplně špatně. Akustika Revoluční ulice také pomohla, a téměř okamžitě jsme se stali slušnou turistickou atrakcí. Je dost možné, že za několik týdnů si nás doma budou pouštět některé japonské rodiny.. : -)

Přechod přes Štefánikův most byl však o mnoho „nudnější“, než bývalo zvykem. Jelikož se jednalo o čistě policejní akci, bylo nám ještě před začátkem pochodu zakázáno pyro s tím, že v případě odpálení ihned zasáhnou. Asi i kvůli této pohrůžce si nikdo nechtěl nic moc dovolit, a jediný žlutý oheň byl odpálen až na nábřeží. Škoda, mohla to být docela show. ACAB!
Další změna následovala, když jsme nešli přes „Štrosmajerák“ a ulicí M. Horákové, ale vydali jsme se dřívější, souběžnou uličkou. Cesta do kopce byla úmorná, a tak jsme z ničeho nic místo odbočení doprava – směr Sparta, odbočili doleva – směr jakýsi stánek s pivem a jídlem. Času bylo dost, zbývalo okolo hodiny a půl do výkopu, takže posilnění před zápasem bylo nakonec velmi vítané. Nutno říct, že takový kšeft místní dlouho neměli. (Když si to tak vezmu, tak vlastně pomáháme zvednout tržby mnoha hospodám v republice a udržujeme jejich výdělečnost. Nemáte zač! : -))

Zde se k nám také připojili mladí z Berserku, o jejichž uvítání se málem postarala jízdní garda PČR. Vidina blížící se neoznačené skupiny je asi vylekala, proto vyhlásili menší pohotovost. Až když jsme jim s úsměvem vysvětlili, že se jedná o naše, tak jen velmi neradi uvolnili cestu.
O chvíli později se pochodovalo dál. Transparent „Zelenobílá invaze“ vystřídala vlajka Berserk a mohlo se pokračovat. Na křižovatce došlo také k prvnímu incidentu, kdy si malá skupinka rudých zřejmě moc vyskakovala, reakcí tomu bylo vyskočení klokanů zase jejich směrem. Všudypřítomná policie však za pomocí „donucovacích prostředků“ zadržela prvního z nás. Mínus jeden. Za několik okamžiků jsme dorazili ke stadionu. Už jsme tu zase, pomyslel jsem si. Nevím jak u ostatních, ale kontrola u vchodu nebyla nijak strašná, naopak poměrně svižná. Příjemná změna oproti předešlým rokům.
K samotnému zápasu, no, viděli jsme to všichni. Naši borci nastoupili ve velmi (pro nás) sympatické sestavě, obzvlášť nasazení trojice Mustapha – Nerad – Hora nás vskutku potěšila. Již ve 12. minutě se zásluhou Honzy Moravce ujímáme vedení a fanatismus v kotli nabírá obrátek. Jestli se před tím fandilo dobře, tak nyní jedeme všichni na 120%. Díky velmi dobrému a zároveň bojovnému výkonu borců v zelenobílém naše nálada neupadá, ba naopak. Do druhé půle letenští zvýšili svůj nápor, ale i přes to měli zelenobílí několik velmi slibných šancí. Kdyby Mustapha vsítil v 60. Minutě své ukázkové nůžky zpoza hranice vápna, mohl by s klidným svědomím pověsit kopačky na hřebík. Nestalo se tak, a Sparta přidala na obrátkách. Důsledkem toho byly dvě branky Bednáře a Lafaty (pro změnu z malého vápna). V samotném závěru se ještě několikrát musel vyznamenat domácí brankář Vaclík, ale sparťanští si vítězství již dokázali pohlídat. Rozhodně se není za co stydět, i prohrát se dá se ctí a i když by si kluci za předvedený výkon zasloužili minimálně bod, po sobotě není potřeba věšet hlavy. Tak se nám to líbí, jen tak dál! Slovácko rozmetem…!

V průběhu zápasu byla vytažena také dvě chorea, jedno na každé straně. No, zkrátka jsme museli vyjádřit vzájemné sympatie : -). Využiju příležitosti a musim si rejpnout do toho sparťanského. Nejde ani tak o jeho obsah, to vůbec, ale za tu dobu než se roztáhlo bych si stihnul dojít pro pivo a zpátky. U nějakého velkého celosektorového bych to třeba pochopil, ale jeden nápis a shození větší plachty z ochozu dolů.. Pardón, ale na mě to působilo až jako groteska…

O událostech, které následovaly po zápase toho bylo řečeno a napsáno mnoho. I když zdaleka ne tolik, kolik se čekalo. Čím to asi bude? Zkusím ve zkratce přiblížit jak se události děly.
Po skončení utkání jsme byli tradičně drženi ve svém sektoru, než se nejbližší sparťané rozejdou do svých domovů. Nic zvláštního, na to jsme, dá se říct, zvyklí. Pár jedinců vylezlo na bránu/plot a začalo pokřikovat na nastoupený kordon acabů. To taky není žádná tragédie. Čekání se však prodlužovalo, a jelikož kotel Sparty se (prý) ještě nějakou dobu zdravil s hráči, chtěli jsme i my jít do svých domovů. Poté došlo k otevření (prolomení) brány, na to reagovali acabové náběhem a obušky. Následovalo jejich stažení pod ochoz, což bylo pro ně trochu nešťastné, dostali to chlapci z obou stran. Zepředu od vycházejících klokanů, a seshora na ně lítali piva. Neuděláš nic. V tu dobu ale bylo vosí hnízdo už rozdmýcháno, a většina klokanů procházejících kolem kosmonautů se snažila vylít si svou zlost. Je jasné, že pro dvacítku chlapů obklíčených se všech stran rozvášněným davem nic příjemného, ale i tak situaci řešili dost nešťastně. Respektive ji nezvládli vůbec. Když přišel na řadu další zásah doprovázený množstvím stroboskopů, nikdo pořádně nevěděl co se děje. Část fanoušků již byla ze stadionu venku, většina však byla stále uvězněna v útrobách a díky řádění čertíků nemohla ven. To však nebyl konec. Z druhé strany od ulice dorazila královská garda na koních. Vždycky jsem přemýšlel, jak že by vypadal zásah koňské jízdy. Po sobotní noci už to vím a hned tak na to nezapomenu. Především jedna aktivní dvojice koňomrdů šířila zmatek ve svém okolí a ještě dál. Odpovědí byly dva kontejnery, popelnice a dopravní značka letící jejich směrem. Po vleklých provokací, obštrukcí, utíkání, křiku, slz, krve a několik modřin od obušků se snad všichni dostali ven.
„A bit of the old ultra-violence“ chce se mi až říct…

Byla to noc, o které se nebude moc mluvit. Tuto akci nejspíš neuvidíte jako skandální řádění fotbalových chuligánů ve všech médiích. To protože chyba byla jinde. A o tom přece nikdo nemluví. Závěrem vzkaz na FAČR a jiným orgánům: Proč myslíte že lidi nechoděj na zápasy? Že na šlágr kola přijde 9000? Všichni házíte vinu na fanoušky, na chuligány, na pyrotechniku. Mecenášové a mocipáni, přijďte se někdy podívat do kotle, stoupněte si vedle nás, ať vidíte jak to chodí. Provokace ze strany usmlouvaných security, vynucené policejní zásahy aby vynaložené prostředky nepřišli na zmar. TO je kámen úrazu! Čim víc bude v okolí policajtů, tim větší budou problémy, tak to bylo, je a bude. Náš svět nezničíte!!!

Ale zpátky k fotbalovým radovánkám. V pondělí (další televizní zápas) nás čeká v Ďolíčku 1. FC Slovácko, fotbalově kvalitní soupeř se slušnou fanouškovskou základnou. Přijďte všichni na druhý domácí zápas do našeho svatostánku nasát prvoligovou atmosféru. Bohemka do toho!

Fotogalerie ze zápasu ZDE!