Sobotní výjezd do Ústí nad Labem se nám všem vryje do paměti několika výraznými momenty. Pro některé to může být poměrně nepříznivý čas utkání či ohromná zima, vítr a sníh. Pro jiné zase skvělý výkon Petra Nerada či rohové kopy domácích. A pro někoho možná vůbec nic. Některým z nás se však při vzpomínce na Ústí vybaví úplně jiné věci než špatný výkon našich borců či zima jako v Rusku, a proto i tento report místy sklouzne k několika individuálním zážitkům. Snad to nebude na škodu a naopak vám to čtení trochu oživí.

Desátá dopolední je čas, který všechny spáče a páteční pařany doslova děsí. Někteří bohemáci tak na výjezd do Ústí rovnou rezignují. Jiní se přemáhají a v pátek večer si dávají o pár piv méně, aby ráno byli schopni vstát a vyrazit směr severozápad. Mladí fanatici se však nehodlají vzdát ani fotbalu ani pití a vyrážejí do Ústí již v pátek odpoledne. První skupina vyráží před pátou z Prahy. Jejich plán v Ústí je následující – nakoupit v Kauflandu, vyrazit směr studentské koleje, propašovat se přes vrátnici a na černo přespat v samotném centru studentského života. Vše se daří bez výrazných komplikací a v osm večer zvesela popíjíme na chodbě devátého patra koleje K1. Poté se přesouváme do jednoho z pokojů a program se protahuje do čtvrté hodiny ranní. Tímto děkujeme Mamině, Kačce a Evě z pokoje č. 9/1 za jejich vstřícnost a pohostinnost :). Ve večerních hodinách však přijíždí do Ústí i druhá skupina mladých, aby zkontrolovala kvalitu místních diskoték a nonstopů. Dá se tedy říct, že již večer před zápasem se po městě pohybuje okolo dvaceti bohemáků.

Ranní výhled z okna není příliš pozitivní. Mlha, hustě prší (sněží) a teplota se pohybuje kolem nuly. Již hodinu před výkopem se před stadionem pohybují skupinky zelenobílých příznivců, ať už oněch výše zmíněných nebo i těch, kteří si opravdu brzy přivstali a dorazili s řádným předstihem. Okolní hospody jsou však zavřené, a proto nezbývá, než se rovnou odebrat do sektoru hostí. Lístky za pade, velmi nedbalá kontrola, občerstvení nepřipravené… Vyvěšují se tak alespoň první vlajky a čeká na další příchozí. Sektor se plní poměrně rychle (rozhodně rychleji než zbytek stadionu) a vyvěšené vlajky se táhnou po celé jeho šíři. Nakonec se nás v Ústí schází téměř tři sta, což je velmi slušný počet s ohledem na čas utkání a počasí. Co však chybí je speaker a buben. Bez bubnu je fandění poloviční. A bez speakera si každý křičí, co se mu za chce. Neodpustím si zde poznámku, že pokud má někdo ambice na vedení kotle, měl by počítat s tím, že se u něj předpokládá vysoká (osobně si troufám říci téměř stoprocentní) účast na zápasech Bohemky. Trochu zklamání po předchozích dvou (poměrně slušných) výkonech…

Co se týče fotbalové stránky výjezdu. Po nemastných neslaných úvodních minutách se dostáváme zásluhou Petra Nerada do vedení. Katastrofální obrana však dovoluje domácím zápas otočit a do kabin se odchází za stavu 2-1. V padesáté páté minutě Nerad srovnává. Zelenobílý kotel v tu chvíli fandí asi nejlépe. Bohužel přichází řada opravdu nebezpečných rohů domácích a nakonec i gól v síti Radka Sňozíka, který dal mimochodem některými svými včerejšími zákroky silné argumenty jak do rukou jeho odpůrců, tak do rukou jeho sympatizantů. Nálada a atmosféra po obdržené brance opět upadá a většina lidí se snaží zabavit alespoň spekulacemi nad pohlavím pomezní(ho) rozhodčí(ho). Utkání končí, domácí vyhrávají poměrem 3:2 a klokani tak jedou z Ústí bez bodů. V průběhu druhé půle byly odpáleny dva ohně. Ohlášená návštěva je 947 diváků. Pro mě osobně se jedná o číslo vycucané z prstu a můj odhad činí zhruba 600 lidí, z nichž polovinu tvoří sympatizanti zelenobílých. Kotel domácích čítá okolo dvaceti členů. Prezentují se čtyřmi vlajkami na plotě a občasným skandováním.

Ohledně cesty domů musím opět lehce odbočit k zážitku několika jedinců. Většina fandů Bohemky, ve snaze rychle zapomenout na předvedený výkon hráčů a uniknout opravdu velké zimě, rychle odjíždí. Menší skupina se však v Ústí ještě zdržuje a na nádraží se dostává až ve dvě hodiny. Předpokládaný příjezd do Prahy – půl čtvrtá. Počasí a akceschopnost Českých drah nám však zhruba sedmdesátiminutovou cestu écéčkem protáhly na šest hodin. Z hlášení dispečinku jsme se dozvěděli, že průjezd mezi Nelahozevsí a Kralupami blokují popadané stromy. Souprava se vrací se do Ústí, aby se směr Praha vydala po druhé straně Labe. Litoměřice. Mělník. Všetaty. Vřísy. Vřísy. Vřísy… Ano, když už celá situace vypadala nadějně, vlak na zhruba dvě hodiny zůstal stát v polích uprostřed ničeho. Krajina za okýnkem se halí do tmy. Čas se táhne. Minuta se zdá jako věčnost. Nakonec se šnečím tempem dostáváme do Lysé nad Labem. Je nám oznámeno, že cestující do Prahy si mají vystoupit a dopravit se do hlavní města osobákem či jakkoliv jinak. Řada cestujících, zejména německého původů, neskrývá své rozhořčení – unglaublich!!! V Lysé akutně doplňujeme tekutiny (kilo za Krušovice v jídelňáku jsme prostě odmítali dát a kamarád Jirka se ztratil někde v Ústí) a čekáme na vlak. Na Hlavní nádraží přijíždíme před devátou večer. Našich třicet hodin je téměř završeno.

Byl to zajímavý výjezd. Jak už jsem psal, určitě se některým fandům vryje do paměti. Nám rozhodně! Dokonce jsme spekulovali nad tím, zda by měla Bohemka postoupit, jelikož výjezd do Ústí by si několik z nás rádo zopakovalo. A že ty největší zážitky nejsou spjaty s fotbalem? No a co! Fotbal je přeci jenom záminka. :)

Žít se má ale přítomností, nikoliv vzpomínkami, a proto teď všichni zmobilizujte své kamarády, připravte své hlasivky a koukejte přijít v neděli do Ďolíčku. Od tří (!) hodin nás totiž čeká derby s rivalem ze Žižkova. Na hřišti se bude hrát o vedoucí pozice, v hledišti zase o fanouškovskou prestiž. Prokázat svoji převahu na tribuně by neměl být problém, přesto však nesmíme nic podcenit a Viktoriány musíme přejet rozdílem třídy!

Fotogalerie ZDE.