Sobotní výjezd do Sezimova Ústí se v mnohém podobal tomu do Čáslavi. Na fotbal se totiž společně vydalo velké množství zelenobílých fanatiků, avšak stejně jako před čtrnácti dny se příliš povedeného výkonů hráčů na hřišti nedočkali.

Celý vlakový zájezd byl organizován již od počátku týdne. Domluvený vagón navíc, vyjednaná výjimečná zastávka rychlíku v Sezimově Ústí, krásné počasí a víra v kvalitní výkon a dobrý výsledek přivedlo na Vršovické nádraží okolo sto dvaceti klokanů. Extra vagón tedy i tak kapacitně nestačil, všichni se však dobře bavili a cesta utekla poměrně rychle.

Jestli jsme během druholigových výjezdů navštívili již několik vesnic, Sezimovo Ústí je opravdu díra. Vlak nám zastavil uprostřed pole, odkud nás těžkooděnci vedli nejprve jakousi čtvrtí, jež silně připomínala zahrádkářskou kolonii, do lesa, kde se nachází stadion domácích. Ačkoliv není nejmodernější, jeho atmosféra, férová cena vstupného (50 Kč) a chutná klobása nám bohatě stačí. Cestu na fotbal si našlo celkem 1367 diváků. Z Prahy, ať už vlakem či auty, se sem sjely zhruba tři stovky fandů, což je opět velmi solidní počet. Jen tak dál!

Zápas pro nás začal ledovou sprchou. Hned v první (!) minutě si Radek Sňozík hodil balón do brány a tým Táborska se ujal vedení 1-0. Tento fakt nám při fandění zrovna nepomohl. Dalším pomyslným zářezem byla indispozice tradičního speakera, který pravděpodobně po cestě lehce přebral a po několika minutách zoufalé snahy se odebral do ústraní. Jeho místo spontánně převzal jeden z přítomných a nutno dodat, že si nevedl špatně. Snažil se, ale měl to velmi obtížné, jelikož většina lidí byla vývojem utkání silně rozladěna. Bohemka se po obdrženém gólu marně snažila vytvořit si nějakou vážnou šanci, kdežto domácí se soustředili zejména na defenzívu a uhájení výsledku. Obraz utkání se nezměnil ani ve druhém poločase. Fanoušci Bohemky si tak dlouhou chvíli krátili pivem, pyrem, menšími diskuzemi se security či přecházením z vyhrazeného sektoru na vedlejší tribunu, kterou z velké části okupovali také Bohemáci a která byla bez problému přístupná. Pozitivem po fanouškovské stránce je jedině nový chorál Kluci z Bohemky, který se velmi dobře uchytil. Ještě by bylo potřeba ho minimálně stejně dobře rozezpívat i v Ďolíčku a dostat ho tak do širšího povědomí. V devadesáté minutě, když už nikdo nevěřil, že si dneska zakřičíme gól, překvapil David Bartek, který protlačil balón do soupeřovy sítě a zajistil tak Bohemce alespoň bod.

Cesta lesem zpátky na zastávku proběhla opět v klidu. Nikdo si výsledkem nedělal příliš velkou hlavu. Úsměvy nám však lehce zamrzly, když se náš domluvený rychlík prohnal zastávkou a za veselého houkání pokračoval směr Tábor bez nás. Po krátkém vyjednávání s PČR jsme odváděni na autobusovou zastávku, odkud máme být odvezeni do Tábora na nádraží. Čekání na bus si někteří krátí u blízkého stánku, ne na všechny se však dostává. Cesta busem je po fanouškovské stránce rozhodně vrcholem dne. Napěchovaný autobus fandí jak o život, nastoupit do busu je nemožné. Dokonce i těžkooděnci rezignují na náš bezprostřední doprovod a pouze nás zpovzdálí sledují ze svých antonů.

Kdo se nestihl občerstvit u stánku v Sezimově Ústí se na táborském nádraží najedl a napil do sytosti (pozdrav Jirkovi Lálovi). Vlak tentokrát naštěstí zastavil a tak rychle nasedáme do dvou vyhrazených vagónů. Policajti neprudí a cesta probíhá bez problému. Do Prahy se dostáváme pouze o hodinu později, než bylo plánováno, což je nakonec vcelku dobrý výsledek na to, jak bezvýchodně celá situace zpočátku vypadala.

Příští týden přijede Baník Most, což bude dobrá příležitost ukázat se před ambiciózními fanoušky z Podkrušnohoří. Snad se předvedeme v lepším světle. A to jak  v hledišti, tak na hřišti. Oboje totiž v posledních dvou zápasech nestálo za nic.

Fotogalerie: ZDE