Po vítězném zápase s Opavou nás čekalo sobotní derby se Spartou. Pro nové trenérské duo Klusáček/Brabec první skutečně velká zkouška, pro fanoušky další z celé řady zápasů na Spartě, ve kterém jsme doufali, že už bychom konečně po dlouhých letech mohli v Generali Aréně zvítězit. A i přesto, že se na to směrem dopředu dalo dívat, tak naše defenziva absolutně neobstála, výsledkem čehož je utržený debakl. Po „čtyřce“ na Slavii jsme tak i u druhého pražského „S“ dostali 4 kusy a mohlo se zdát, že Letnou opustíme v tichosti jako zpráskaní psi. Přítomní klokani však byli důrazně proti!

Na začátku týdne probíhají diskuze, jak letos na Letnou vyrazíme. Nejpravděpodobněji se jeví varianta zopakování cesty z minulé sezóny, která však následně padá kvůli víkendovým opravám na trase metra „C“. Posouváme tedy sraz na Náměstí Míru, o kterém urychleně informujeme zelenobílé a sami jsme v očekávání, kolik nás tentokrát vyrazí.

V den zápasu dáváme spicha v jedné z hospod v blízkosti „Míráku“, důkladně se občerstvujeme a úderem 14té hodiny se pomalu přesouváme na hlavní sraz všech klokanů. Zde už jsou k vidění roztroušené skupinky bohemáků, ale také značný počet antonů s čerty uvnitř. Další fanoušci postupem času přicházejí, a tak se po svolání k sobě a krátkém fandění, kterým dáváme vědět, kdo že je nejlepší v Praze, vydáváme před třetí hodinou v počtu přibližně 200 ks na Letnou. Po cestě občas něco zafandíme, kdy hlavně v metru to má slušné grády, ale jak bylo řečeno už dopředu a zopakováno speakrem před pochodem, maximální výkon musíme podat především na stadionu, což si všichni vzali k srdci a skutečně tomu tak bylo. Ale nepředbíhejme.

V metru se k nám přidávají další klokani včetně větší skupiny přímo na Hradčanské, a tak z díry v zemi vycházíme už v mnohem solidnějším počtu, pohybujícím se okolo 300 klokanů, což je takový náš pochodový standard. Na místě spatřujeme ve větším počtu už i rudochy, kteří popíjejí pivo před Dejvickou Sokolovnou. Vzájemně si vyměňujeme lichotky a můžeme se vydat pěšky na necelé 2 km dlouhou cestu k hostujícímu sektoru. K němu dorážíme s dostatečným časovým předstihem, ani kontroly až na výjimky (zouvání bot už i v Generali Aréně?) netrvají nijak dlouho, a tak zbývá dostatek času se posilnit a připravit na zápas. Sparta dostála svému slibu a otevřela pro nás 2 stánky s občerstvením, za což jí patří palec nahoru.

S blížícím se časem výkopu (18:00) míří klokani do hlediště. Většina volí horní sektor, kdy bylo dopředu avizováno, že právě zde bude hlavní jádro kotle. Nahoře se tak doslova tlačí přes 400 klokanů, dalších přibližně 250 okupuje dolní část sektoru. Ano, počítáte správně. Z Ďolíčku dorazilo na Letnou pouhých 650 fanoušků, což je náš nejhorší počet na Spartě od sezóny 2011/2012, ve které jsme sestoupili. Jak už bylo ale k tomuto tématu řečeno, kvantita se automaticky nerovná kvalita, což jsme i následně předvedli v praxi. Přesto s tímto číslem nemůžeme být ani trochu spokojeni a příští návštěva rudého území z naší strany musí být o mnoho lepší!

S úvodním hvizdem se pouštíme do prezentování připravené choreografie. Na Spartě jsme nezvítězili dlouhých 23 let, a tak motivační choreo v podobě sebevědomého klokana s textem, že právě „klokan bude žrát první“, bylo zcela na místě. Nezbývá než opět vyseknout poklonu našim mladým malířům, kteří se choreo od chorea zlepšují a už se neostýchají si vzít na svoje bedra i tak náročnou věc, jako je právě důležitá derby prezentace. Velká úleva pro zkušenější z našich řad a zároveň hrdost na mladou krev!

Po prezentaci, která i díky spolupráci přítomných bohemáků v sektoru proběhla úspěšně, spouštíme support, který (bez nadsázky!) nekončí ani po závěrečném hvizdu. Fandí se ještě po zápase před stadionem, než nás pčr pouští do ulic. Celkově nás sice nebylo tolik, kolik by se slušelo z naší strany na derby, za to dorazili skutečně klokani, kteří chtěli fandit, což bylo znát od začátku do konce. Tentokrát vůbec nemá smysl psát, které chorály se povedly lépe než ty jiné. Horní sektor udával nonstop tempo našemu fandění, spodek se někdy méně, někdy více přidával a nezastavovaly nás ani góly v naší síti. Po čtvrté inkasované brance spouštíme společně „Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo“, což de facto kompletně dokresluje rozpoložení, v kterém jsme se v sobotu večer na Letné po celou dobu zápasu nacházeli.

Co se týče našeho soupeře, tak v jeho kotli už od úvodu visel nápis „Sparta jsme my“. Malovanou plachtu si sparťané nepřipravili, za to odpálili slušné množství pyra (dýmovnicová trikolóra, červené race) a nachystali si celou řadu nápisů proti svému majiteli. Jeden takový se objevil i v našem kotli, netřeba k němu nic víc dodávat.

Po fanouškovské stránce šlo tak o nadmíru podařené derby, na letenském pažitu to dopadlo jako obvykle a vlastně i jako vždycky na venkovním hřišti v této sezóně…

Teď nás čeká další domácí zápas, kde je to oproti minulému ročníku úplně jiná písnička. U Botiče jsme i po 14tém kole stále neporaženi. Teď k nám ale zavítá rozjeté Slovácko se třemi výhrami v řadě, což nebude žádná snadná práce.

Proto zítra v 18:00 všichni na značkách, Ďolíček musí zůstat nedobytnou pevností!

MY CHCEME VÝHRU!