Po reprezentační přestávce nás čekal v neděli mnohými neoblíbený výjezd do Karviné. Už během týdne se dá dopředu tušit, že moc klokanů na městský stadion karvinských nezavítá, a to se o pár dní později bohužel potvrzuje. Mizerný fotbal, sektor alá „výběh zvěře v ZOO“ nebo nekonečně dlouhou trasu může zlepšit (a taky se tak děje) pouze dobrá zábava na cestě nebo náš slušný support, který (troufáme si říct) takřka po celý zápas vydatně přispívá k celkové atmosféře na stadionu.

Sraz na výjezd máme okolo půl desáté. Vyzvedáváme buben a vyrážíme na více než 4 hodinovou cestu, která naštěstí díky dávce rumu (dokonce se objevil i fajnšmekr s lahvinkou vína), kvalitnímu hudebnímu doprovodu a zastávkami ve fastfoodech vcelku rychle utíká. Z Prahy jsme vyrazili ve 3 autech a potkáváme se na tradiční zastávce u Devíti křížů. Zde se jdeme nejdříve občerstvit, následně dokupujeme tekutý proviant (tentokrát jsme nechali Jirku Lálu doma) a probíráme následující program. Vzhledem k tomu, že ve stejný čas jako náš klub hraje Sparta ve Zlíně, potkáváme jednotlivce v barvách rumunské trikolóry, avšak kromě několika zlých pohledů k ničemu nedochází.

Jelikož nám nezbývá moc času, tak už po cestě zastavujeme pouze na rychlou, nezbytnou potřebu a i díky tomu dorážíme na stadion s alespoň krátkým předstihem. Zhruba ve 14:45 se, po bezvýznamné prohlídce od místní security, dostáváme za brány stadionu a jdeme si pochutnat na vytouženém točeném Radegastu. Klobásu zkouší jen jeden z nás a poté, co vidíme kus nedopečeného buřta, si všichni ostatní necháváme zajít chuť.

Hostující sektor vylepšujeme o solidní množství zelenobílých stickerek, žhavíme hlasivky a už přichází na řadu výkop utkání, které si ve výsledku snad ani nezaslouží komentář. Jak jsme se dozvěděli po utkání, tak prý nebylo nakropeno, tudíž to ani jinak než úplnou holomajznou dopadnout nemohlo. Kdyby to člověk věděl předem, tak by se alespoň nemusel v naději prvních venkovních bodů táhnout marně přes celou republiku. I tak bychom to ale pro Bohemku udělali, protože my jsme s ní všude!

Support byl, jak už bylo zmíněno výše, na náš počet (43 fanatiků) vcelku kvalitní. Bavíme se urážkami místních klobáskožroutů, kteří utíkají ještě před koncem zápasu, nejspíš aby stihli metro… Na plotě, který byl pravděpodobně původně postaven pro účely věznice se zvýšenou ostrahou, visí protentokrát pouze vlajka Young Division.

Nejzajímavějším momentem zápasu je paradoxně chvíle, kdy Tomáš Fryšták zachraňuje útočnou situaci soupeře odkopem na tribunu, tím rozbíjí reflektor a ten tak padá na zmíněné karvinské křupany.

Po zápase spouštíme „Navždy věrní!“ a motivujeme hráče do dalších bojů, které nebudou rozhodně jednoduché. Ze sektoru hostí jsme puštěni ihned, což je jeden z mála plusů tohoto výletu. Dáváme se tak na dlouhou zpáteční cestu, kterou si okořeníme opět několika pit-stopy v občerstvovacích zařízeních na dálnici. V autech vládne zklamaná a unavená nálada, všichni už se těší na návrat do matičky měst. Ten přichází na řadu v 23:00, a tak po bezmála 14 hodinách můžeme ukončit nejnáročnější výjezd sezóny.

Vždycky jsme s váma!