Olomoucké deja vu a další utkání, na které budeme dlouho vzpomínat. Utkání rozhodl v poslední minutě dlouholetý a pravověrný klokan – David Bartek. Kvůli takovým momentů stojí za to chodit na fotbal a fandit Bohemce. Není jich, pravda, mnoho, ale když přijdou, jsou o to silnější. Ještě nyní v sobě cítím tu euforii z 94. minuty…

K zápasu se však scházíme zcela klidní. Kvůli přípravám na Slavii nás tentokrát nečekají žádné větší práce, takže jen v poklidu vybavujeme trafačku a balíčkujeme nejnovější sérii nálepek. První vzrušení však přichází hned v úvodu utkání. Klokani tlačí soupeře, který se sotva dostává přes polovinu hřiště. Jak už to ovšem většinou bývá, první gól dostává Bohemka. Navíc tak zbytečný! Fryšty si shazuje slabý centr ze strany do vlastní brány a svojí chybou posílá Olomouc do vedení. Druhý gól pak Sigma přidává po pauze z velmi těžce obhájitelné penalty. Vážně nepochopitelné, že takovýto zákrok vyhodnotí rozhodčí jako zakázaný i po ověření na videu.

Přesto přese všechno žene slušně zaplněný Ďolíček (konkrétně 5375 diváků) klokany kupředu. První odměna za věrnost přichází vzápětí po druhé brance Hanáků. Parádní střelou zcela chladnokrevně kroutí Kuba Podaný balón do sítě a Bohemka rázem snižuje na 2:1. Deset minut na to pak další krásnou brankou (navíc z rohu, což se zrovna nám příliš nestává) srovnává Lukáš Hůlka na 2:2. Support v tu chvíli zesiluje. Každý ví, co se stalo loni na Andrově stadionu a navíc každý vidí, že zelenobílí jsou po celou dobu utkání lepším týmem. Do fandění se tak dobře daří zapojovat i hlavní tribunu.

Euforie a odměna nejsladší přichází ve čtvrté minutě nastavení. Míč se trochu krkolomně dostává k Barťasovi, který přes brankáře a obránce hostí dostává míč do sítě a v Ďolíčku vypuká bouře podobná závěru loňské sezóny. Třešničkou na dortu navíc je, že velmi důležitý gól opět vstřelil zelenobílý srdcař, tentokrát David Bartek. Ačkoliv si to on, ani Pepa Jindříšek nepřipouští (viz nedávné novinové rozhovory s oběma), už dávno jsou oba dva skutečnými legendami klubu, na které se ve Vršovicích nikdy nezapomene! A jestli se Pepovi říká „vršovický Gattuso“, pak je Barťas naším vršovickým Tottim! Dvě legendy – bez debat!

Fanoušků Sigmy dorazilo 53 ks. V sektoru A5 na hlavní tribuně pak seděla zhruba dvacítka olomouckých děcek v jednotných šusťákových bundách. Smutné je, že junioři fandili mnohem lépe než jejich „velcí“ kolegové v kotli pro hosty. Ti se prezentovali jen menším dýmem po první brance.

Přes veškeré napětí v průběhu utkání tak nakonec přišel úspěch v podobě tří bodů. Trenér i hráči si rozhodně oddychli a zaslouženě si užili děkovačku. Její závěr zároveň vystihoval i poselství do tohoto týdne – derby je naše! V sobotu hrajeme na Slavii a nesmíme vůbec připustit, aby nás někdo stavěl do role outsidera. Půjdeme spolu na stadion, ukážeme společné odhodlání a poženeme naše borce k vítězství. Odhodlané zelenobílé srdce je mocnější než miliardy čínských jüanů!

DERBY JE NAŠE!