Nasranost klokanů z ostudného výkonu proti Příbrami dávala tušit, že sobotní výjezd do daleké Karviné může početně skončit solidním fiaskem. Ani z nejužšího jádra tradičních výjezďáků neměl před zápasem takřka nikdo chuť a vlastně už ani energii po náročné sezóně vyjet na konec světa, a tak možnost ostudy v podobě prázdného kotle nabírala na síle. Přesto se na poslední chvíli alespoň 2 posádky hecly a vyjely do Moravskoslezského kraje hájit zelenobílé barvy. A nakonec nelitovaly, protože společně se zbytkem nejotrlejších a nejoddanějších bohemáků přítomných v hostujícím sektoru přivezly domů vítězství 1:0.

Samotný výjezd začíná už před dvanáctou hodinou, kdy si naše 2 auta dávají sraz a v počtu 9 kusů vyjíždějí směr Karviná. Cesta ubíhá vcelku bez problémů. Kromě malé nehody v podobě odnesení kloboučku větrem při zdravení druhé posádky z okýnka na dálnici se nic závratnějšího neděje. Po pár nucených pauzách na občerstvení, vyprázdnění a návratu pro klobouček jsme těsně před výkopem u stadionu Karviné, a tak na nic nečekáme a ženeme si to do sektoru, abychom stihli začátek zápasu. Zároveň jsme hodně zvědaví na to, s kým a jestli vůbec s někým se na stadionu potkáme. Několik známých tváří nezklamalo, a tak se úplná ostuda nekoná. Přesto je počet 27 fanatiků v sektoru slaboučký, ale vlastně se mu nelze ani moc divit. Čemu se však divíme, je absence pana K., který je s Bohemkou vždy a všude. Určitě se na nás ale kouká v TV, takže hned společně spouštíme chorál, kterým ho zdravíme na dálku.

Do Karviné jsme se přijeli především bavit, a tak je to od začátku i přes nízký počet v našem podání slušný fanatismus/primitivizmus, který korunujeme rozdělením se v kotli na kraje (pro nás v ten den až moc velkého sektoru) a následným Zelená – Bílá. Část kotelníků následně sundává svršky a po zbytek zápasů fandí do půl těla. K nejlepším našim chorálům patří tradičně „Gól klokan gól“ a zároveň také „A my jsme Bohemians!“. Zajímavé, že na výjezdu jde tento chorál vždy dobře a při domácím zápase drhne.

Jedním respektive jednou z těch, kdo nezklamal, je bubenice A., která neváhala vyjet a jen díky ní má náš kotlík jakous takous organizaci. Klobouk dolů před tebou! Respekt a uznání však zaslouží všichni klokani, kteří v ten den dorazili do Karviné. Obětovat celý volný den, vysolit nemalou částku spojenou s výjezdem, strávit bezmála 8 hodin cestováním a nemít ani trochu páru o tom, co hráči na hřišti po průserech s Duklou, Slováckem, Příbramí zase vyvedou – to je obrovský důkaz lásky k Bohemce!

Domácích se v jejich kotli sešel standardní počet. Od počátku fandili vcelku dobře, nicméně po našem gólu jejich support šel dolů a zdálo se nám, že i jejich sektor prořídl. Nějakým způsobem však vydrželi fandit po celý zápas, takže se za sebe stydět nemusí. To neplatí o pár jednotlivcích z Karviné, kteří buranským způsobem přišli provokovat přes plot k našemu sektoru. Víc než posměch si snad ani nezasloužili. Na stadion si našlo cestu celkově 2470 fanoušků.

O zápase jako takovém se nemá smysl dlouze bavit. V součtu obou poločasů byla fotbalově lepší Karviná, gól jsme však dali my zásluhou bojovnosti Dostyho a chladnokrevného zakončení Pepy, a tak jsme, dá se říct, utrpěli vítězství. Super, tři důležité body máme, navíc Příbram prohrála v Opavě, takže v posledním zápase s SFC nám stačí neprohrát, abychom udrželi ligu. Jestli se ale chceme prezentovat těmito výkony, tak to skutečně nikam nevede a něco se už musí zásadně změnit! A jestli to někomu stačí, tak nám tedy rozhodně NE!

Tentokrát po zápase oproti úternímu utkání s Příbramí děkovačka probíhá. Hráčům v ní ale dáváme najevo, že v posledním kole nadstavby chceme vidět padnout Opavu a dočkat se doma zase jednou výhry. Ať vás ani trochu nenapadne hrát na remízu! Všichni chceme kurva domácí vítězství!

Po zápase míříme k autům a vydáváme se zpět do matičky měst. K našemu překvapení se nás hned chytá několik policejních aut, které nás doprovázejí notný kus cesty. Těžko si nepřipadat jako důležitá vládní delegace, když kvůli vašim dvěma autům zastavují veškeré křižovatky a je zaručen naprosto plynulý průjezd až za hranice Ostravy. Na jedné z benzínek také střetáváme hráče, ale žádné „juchání“ neprobíhá. Ve zbytku cesty se nám o zábavu stará slečna M., kterou tímto rovněž zdravíme a těsně před půlnocí vysedáme v Praze a ukončujeme povedený výjezd.

BHS