Nadstavbu jsme zahájili pátečním utkáním na Dukle a navzdory očekáváním to nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Naopak zápas zaváněl pořádnou ostudou, kterou odvrátil až v závěru utkání vyrovnávací brankou Hůlka. I tak se nedá hodnotit zápas jinak, než že remíza je zatraceně málo a na Julisce jsme ztratili zbytečně další 2 body do tabulky. Snad nás nebudou na konci sezóny mrzet.

Po vyčerpávajícím týdnu, během kterého jsme stihli 3 zápasy včetně dvou velmi náročných výjezdů do Vítkovic a na Slovácko, si dáváme v týdnu oraz a scházíme se až den před zápasem, abychom narychlo přichystali alespoň malou prezentaci na zahajovací zápas skupiny o záchranu. Tou jsou transparenty ve znění „KRÁLEM STŘELCŮ KONEČNĚ KLOKAN!“ a „BARTEK>ŠKODA“, které dávají připomenout, že Barťas díky dvěma trefám z posledních dvou zápasů přeskočil v historické tabulce prvoligových střelců Bohemians v rámci samostatné české ligy právě slávistu Škodu a primát tak už opět drží čistokrevný klokan.

Už na zpáteční cestě ze Slovácka se po zjištění rozpisu zápasů domlouváme, že první kolo nadstavby na Dukle nepůjdeme jako vždy do hostujícího sektoru, ale uděláme kotel na hlavní tribuně. Celý týden tak hecujeme společné fandění v sektoru „F“, kdy ještě po poledni v den zápasu se jedna naše skupinka vydává dopředu na Julisku, aby „vyzdobila“ okolí hostující sektoru plakáty s nápisem „Kotel na hlavní, sraz na tribuně „F“!“.

Celá akce se daří dobře, a tak se se začátkem zápasu na „efku“ schází přes 400 klokanů, kteří vytvářejí Bohemce důstojný kotel. Přesto se našlo cca 20 klokanů, kteří se nechali dobrovolně zavřít do klece a byli zbytečně odříznuti od zbytku fanoušků. Pokud k tomu došlo z nevědomosti, určitě šlo najít řešení v podobě domluvy s místními pořadateli o otevření brány a puštění k ostatním fanouškům zelenobílých. Pokud to byl záměr dotyčných, tak jde čistě o jejich blbost a škodu pro Bohemku, která přišla o 20 kotelníků. Drtivá většina bohemáků držela při sobě, a tak by to mělo být vždy a všude!

Na samotný stadion si našlo cestu údajně 2714 diváků, nicméně toto číslo se nám při pohledu na hlavní moc nezdá. Spíše to vypadá na počet do maximálně dvou tisíc fanoušků (spíše méně), kdy určitě 75% stadionu ctilo zelenobílé barvy. To bylo znát i na supportu, kdy Bohemka měla na Julisce domácí prostředí a support měl po většinu zápasu slušnou úroveň. Místy měl dokonce doping opravdu velké grády kupříkladu při chorálech „Gól klokan gól“ a „Ať žije Bohemka naše“ nebo při odpovídačce se zbytkem stadionu „ZELENÁ-BÍLÁ“. Dobře se dařil držet i pořád pro někoho ještě nový chorál „A my jsme Bohemians“, který jsme jeli nejlépe za posledních několik zápasů. Stejně jako na Baníku nebo posledně na Slovácku pomohla i tentokrát střecha, která sama o sobě náš support dokáže v porovnání s domácími zápasy pozvednout úplně na jiný level. Snad se jí v Ďolíčku nad kotlem taky jednou dočkáme a potom chceme vidět natřískaný dvoutisícový kotel, jak spustí všichni do jednoho „Navždy věrní“. Krásná představa!

V prvním poločase se kromě vytrvalého supportu prezentujeme právě nápisy reagujícími na Barťasovo rekord a stihneme provětrat i zelenobílé šály. V tom druhém už je to z naší strany o něco horší a na vině je z velké části výkon našeho týmu, který je plný nepřesností a mizerného zakončování vypracovaných šancí. Když se poté dostává Dukla v 68.minutě do vedení, naprosto po právu kotel spouští pokřik „Ostudu nechceme!“, který zazní ještě několikrát do konce zápasu. Prohra s nejhorším týmem ligy Duklou je nepřípustná, čehož si jsou vědomí i hráči, kterým se zásluhou spolupráce na trase Krch-Yusuf-Hůlka daří v 83.minutě vyrovnat a naděje na výhru v tu chvíli ještě žije. Tu ale trestuhodně zahazuje Záviška, který ani jeden ze dvou svých brejků na konci zápasu nepřetavuje ve vítězný gól a zápas tak končí remízou 1:1. Vzhledem ke statistikám, kdy v aspektech střelby, držení míče a úspěšnosti přihrávek byla lepší Dukla, a naopak ve vyhraných soubojích a větších šancích na vstřelení gólu my, asi zasloužená plichta. Což je však pro nás silně na pováženou. Týmy jako Dukla musí Bohemka prostě porážet!

Po zápase se sice místy ozývá potlesk, ale děkovačka jako taková neprobíhá. Pouze si pro sebe zařveme tradiční „Navždy věrní“ s následným hoši bojovat a porazit Slovácko a neúspěch v podobě remízy s posledním jdeme spláchnout na pivo.

Právě Slovácko bude naším dalším soupeřem ve skupině o záchranu a zopakujeme si tak náš nedávný souboj, tentokrát však na našem hřišti. Zápas v Ďolíčku začíná v sobotu (11. května) od 15:00 a už to chce po třech venkovních neúspěších v řadě (když počítáme i vypadnutí z poháru s Baníkem) opět radost z vítězství.

Záchrana není ani z daleka jistá, proto všichni v sobotu do Ďolíčku a fandit z plných plic!