V předposledním výjezdu letošního kalendářního roku čekalo na klokany město bižuterie na severu. A stejně jako v jarní části loňské sezony z toho ve výsledku žádné body pro vršovické nebyly. Pojďme si tedy uplynulé nedělní dění zrekapitulovat.

Začátkem týdne vyhlašujeme druhý letošní Sektorbus s přesvědčením, že na Střelnici vyjede plný fanatiků a pomůžeme klokanům bez svého dopravního prostředku v problematické (vlakem nelze, linkovým busem jen z „Čerňáku“) cestě na sever. Zpočátku vše vypadá normálně a ve středu (v den pohárového zápasu s Příbramí) je přihlášeno 35 osob s tím, že praxe pořádání busu nám říká, že většinou největší zájem o místa přichází až s blížícím se zápasem. Opak je však pravdou a od té doby jako by se po zelenobílých výjezďácích slehla zem. Hlásí se už sem tam pouze jednotlivci, do toho se již jiní přihlášení klokani odhlašují z důvodu nemoci nebo náhlých pracovních povinností a den před výjezdem nám je již jasné, že počtově to bude fiasko a finančně se jako Sektor pořádně prohneme. I přes to ale bus nerušíme, jak je u jiných táborů zvykem, neboť rozhodně nechceme nechat na holičkách již dlouho přihlášené fanatiky, kteří se Sektorbusem počítají. Nasranost je však velká a opravdu se zamýšlíme nad tím, jak je možné, že fanoušci Bohemians nejsou schopni zaplnit v ideální nedělní termín jeden jediný bus do ne nijak vzdálené destinace, jakou je Jablonec. A není to bohužel první případ. Vzpomeňte kupříkladu na poslední výjezd loňské sezóny do Liberce. Naprosto totožná situace! Zároveň také přemýšlíme o celkových výjezdových počtech, které letos stojí opravdu za hovno a dozajista toto téma bude jedním z bodů na řešení v zimní přestávce. V první řadě ale ať každý sáhne do svědomí sám, kolik dělá pro podporu svého milovaného klubu. Na závěr snad jen, že si příště nějaké pořádání busu opravdu vážně rozmyslíme!

V den zápasu je sraz naplánován v 11:30 na náměstíčku s tím, že v poledne vyrážíme na cestu. Přihlášená posádka se trousí do Ďolíčku, na některé opozdilce čekáme delší čas, a tak se na cestu vydáváme před půl jednou v počtu 37 účastníků zájezdu. Respekt vám všem (stejně jako těm, kteří dojeli do Jablonce po vlastní ose), že nekoukáte na to, že jsme třeba dvakrát v řadě prohráli nebo s jakým hrajeme soupeřem a tudíž jaký se „dá“ očekávat výsledek, ale jedete prostě fandit Bohemce, svému klubu, jež máte v srdci a jemuž jste věrní. Tohle se cení nejvíce a odděluje to skutečné fanoušky od pouhých příznivců/diváků, kteří koukají především na výše zmíněné věci, které pak rozhodují o jejich účasti na fotbale. Jsme opravdu zvědavi na to, jaká nastane situace, až se DEJ BOŽE dostaneme do finále poháru. To by asi problém s tím zaplnit bus (a ne jeden) nenastal.

Z počáteční nasranosti postupem času stoupá nálada a přichází první popěvky. Pár kilometrů před Jabloncem se na nás lepí nucený doprovod a zhruba půl hodiny před výkopem již čekáme u pokladny před sektorem hostí. Postupně přichází další klokani, do březnových 212 hlav však máme hodně daleko. Celkově byl přítomen mizerný počet 117 příznivců Bohemians, což je nejhorší počet za minimálně posledních 5 sezón v Jablonci z naší strany. Škoda několika desítek bohemáků, kteří upřednostnili domácí sektory. Těsně před zápasem zní z reproduktorů známý song „Carnival de Paris“, který využíváme k rozcvičce hlasivek. S nástupem hráčů rozjíždíme support, nechybí pozdrav věnovaný Mírovi. Místní hlasatel je opravdu k nezastavení, což ostatně předvádí po dobu celého zápasu. Jeho zběsilé blekotání do mikrofonu, kombinované s příležitostným řevem opravdu nezakryje téměř prázdný stadion a je jen důkazem zoufalství, které na jabloneckém stadionu panuje. Podobných pacientů se však toho času v ochozech Střelnice nachází hned několik. Místní pověstnou řehtačku jsme tentokrát překvapivě nezaznamenali, nicméně se poblíž míst jejího výskytu zjevil trumpetista, kterému pochopitelně urychleně dáváme instrukce, jak se svou trumpetou naložit. Na závěr rubriky zmíníme vandráka ve vestě „foto“, který vesele šaškuje s kamerou před naším sektorem, tváříce se kdovíjak důležitě. Ještěže jsme ty děti stihli sežrat, než se objevil!

Naši hráči jsou téměř celý první poločas pod tlakem (proč ta opakovaná připosranost z úvodu zápasu, když vyjedeme ven?), přesto po inkasované brance dokáží chvíli před poločasem zásluhou Martina Haška juniora vyrovnat. Se začátkem druhé poloviny utkání náš support graduje. TOP úroveň měl tentokrát chorál „Jdem na fotbal“, který byl opravdu hlasitý a dynamický. I naši hráči chytají slinu a postupem času se čím dál více dostávají k brance soupeře, bohužel však své šance neproměňují a domácí vzápětí zvyšují na 2:1. Naši borci nacházejí odpověď – vyrovnávací branka je ale nakonec odvolána (hra rukou při zpracování). Vše je v koncích po chybě obrany, kterou jablonečtí trestají a přidávají třetí gól. Následná frustrace se podepisuje i na fandění, které postupně upadá. Ke kotli domácích snad jen tak, že čítal okolo 50 kusů a vyvěsil jednu větší a dvě menší zástavy.

Po skončení utkání jsme tradičně drženi v útrobách ještě asi čtvrt hodiny. Hned několika způsoby apelujeme na pořadatele, ať nás vypustí, k čemuž také po pár minutách dochází. U busu ještě dochází k nesmyslnému konfliktu se švestkama, což prodlužuje náš pobyt na území Jablonce o dalších asi 15 minut. Pak již míříme směr Praha.

Přichází týdenní pauza od ligového fotbalu a po ní musíme pořádně zabrat. Je nejvyšší čas sbírat body, a to zejména doma, kde jsme z dosavadních 7 zápasů naplno bodovali pouze jednou. Dno tabulky je navíc nebezpečně blízko (pouhých 5 bodů). Proto je následující „série“ dvou domácích utkání za sebou velmi klíčová! Navíc když se v obou případech jedná o celky z chvostu tabulky (Příbram a Duklu), které musíme porážet. Cokoliv jiného než zisk 6 bodů z těchto dvou zápasů je nepřípustné!

KLOKANI, DO BOJE!