Výjezd do Příbrami nás příliš nemotivoval, všichni totiž máme ještě v živé paměti, co všechno se ve Starkově království může stát. Proto už po cestě tam krotíme vášně i očekávání a pomalu se smiřujeme s nějakým tím „zářezem“. A vskutku! Sudí si nás opět vychutnali, ale i tak jsme z Příbrami přivezli tři body, což je paráda. Jak to celé ale probíhalo?

Vzhledem k již zmíněným okolnostem se domlouváme až na poslední chvíli a jako způsob dopravy volíme tu, která se jevila jako nejjednodušší – linkový bus (auto nebylo k dispozici).
Krátce po obědě s scházíme na Andělu a čekání na ostatní si krátíme v jedné z místních náleven. Po druhé hodině už sedíme v buse. Času máme dost a tak nás spíše tlačí plné močové měchýře – zlatý vlak! Po příjezdu močáky ihned vyprazdňujeme do nejbližšího křoví, okolo projíždějící hlídka nás nechává být. Po krátkém zorientování vyrážíme do nedaleké hospody, kde nad pivem strávíme další hodinu. Putyka se pomalu plní a hodinu před výkopem už jsou všude vidět jen zelenobílé barvy. Na stadion pak vyrážíme s předstihem, abychom se vyhnuli klasickým příbramským frontám u pokladny a zdlouhavým šacovačkám. Nutno podotknout, že tentokráte vše probíhá bez problému. V hostujícím sektoru se nás nakonec schází zhruba 200, což není propadák, ale žádná sláva také ne. Sice chybí speaker, ale bubnů se jako při zápase s Jihlavou ujímá V., což je záruka kvalitního hudebního doprovodu.

První půle se dá pojmenovat jediným slovem – tragédie. Domácí po většinu času kontrolují hru, výkon klokanů je zoufalý a to se odráží i v našem supportu. Vrchol této agónie přichází ve třiadvacáté minutě, kdy dlouhý Nevesův aut nasměroval do branky Fillo. Již v prvním poločase se také „vyznamenali“ páni sudí. Ta plešatá bečka na lajně snad mávala všechno, co jí Jarda řekl do sluchátka, hlavní zase s klidným srdcem ignoroval jasný penaltový faul na Mosqueru krátce po úvodní brance.

Po přestávce se situace na hřišti velice změnila. Ještě před výkopem se hráči semkli do kolečka, aby si dodali odvahy a rozdali poslední pokyny – na Bohemku nevídané. Tento rituál však evidentně zapůsobil, poněvadž naši borci přidali na aktivitě, hezky kombinovali a dostávali se i do šancí. Za tuto snahu pak byli odměnění vyrovnávací brankou, kterou dal po Mikušově pasu ze strany Mosquera. Příbramští znervózněli, začali sbírat žluté karty a Bohemka se mezitím nadále drala kupředu. K obratu zavelel výborný Honza Moravec – dostal se do brejku, nespadl při kontaktu s protihráčem a nakonec využil zaváhání brankáře a poslal kolem něj balón do sítě. 1-2! Příbramští však také bojovali a několikrát byli blízko ke vstřelení branky. Ještě pře Zipovým gólem se z přímáku trefil do břevna Zeman a poté měli několik slibných šancí Fillo a Slepička. Otevřené hry domácích v 89. minutě využil Rada, který vyslal do brejku Ivana Lietavu, ten nezpanikařil, rozhlédl se a naservíroval míč dobíhajícímu Brabcovi, pro něhož už zakončení nebyl problém. Vítězství bylo na dosah a euforie na tribunách tak byla veliká. Naději pro Příbramské vzápětí (po nepotrestaném zpracování rukou!) vykřesal Švancara, žádná další branka už ale nepadla a k překvapení velké částí zelenobílých si tak Bohemka odvezla Z PŘÍBRAMI tři body!

Velkou pochvalu si zaslouží zejména Zip – nejen za skvělý výkon a jednu branku, ale také za oslavu s kotlem. Takové srdcaře mámě rádi! Honzo, ať se daří i nadále. Velmi dobře hrál také Jhon Mosquera. Smíšené pocity pak opět mám z představení Milana Švengra. První gól byl podle mého názoru přinejmenším zčásti jeho. Proč si pro ten míč nedošel? A jak to, že to o pět minut později při prakticky stejně situací udělal? Nevím… Titul „hovado utkání“ pak výjimečně nedostává Petr Švancara, ale Fernando Neves. Jeho výkon byl sice hoden uznání, za provokace vůči našemu kotli před Mosquerovým gólem by si však zasloužil alespoň měsíc nucených prací v příbramských dolech. O výkonech sudích už škoda mluvit. Normální měřítka by snesl pouze čárový proti hlavní tribuně (asi dostal nejmíň), zbylí dva pánové byli na facku.

K fandění – náš výkon byl proměnlivý. První půle špatná, druhá lepší, ale žádné terno. Během přestávky byl také roztažen nápis „There’s only one Bohemka“. „Neodpustili“ jsme se ani několik konfet a stroboskopů. Domácí kotel zřejmě neexistoval, nejhlučnějším podporovatelem domcích tak byl postarší pán kousek od našeho sektoru. Celková návštěva činila oficiálně 2678 diváků, reálně zhruba polovinu.

Po utkání v poklidu odcházíme ke svým dopravním prostředkům. Místní frustrovaná mládež však nedrží nervy na uzdě a napadá jedno z aut. Tím rozproudí krev v policejních žilách a začínají padat první dávky z pepřáku a rány obuškem. Bohužel to kromě příbramské omladiny odnáší i několik nevinných Bohemáků. Výsledkem je několik zadržených fans na obou stranách – je přeci potřeba vykázat nějakou činnost, že páni strážnici? Hnus!

Nemá cenu si však kazit náladu. Vezeme nečekané a velmi důležité tři body z Příbrami. Ani ostatní statistiky nejsou špatné. Dvě výhry z venku, v každém utkání jsme vstřelili branku a celkově jsme zatím třetím nejproduktivnějším manšaftem. Jen tak dál! Jediné, co tomu schází je domácí výhra. Dosavadní soupeři byli přeci jenom z trochu jiné kategorie, příští týden nás však čeká Hradec, což by mohla být ideální příležitost předvést se před domácím publikem a zajistit si další body. A proto všichni hurá v sobotu do Ďolíčku! Bohemians forever!