Devatenáctý srpen byl den pro fotbal přímo stvořený. Neděle, Ďolíček, pěkné počasí (možná až moc), jen výkony mužstva z předchozích zápasů nechávaly zelenobílé fanoušky lehce na pochybách.

Do tradičního stánku všech klokaních příznivců začali první nedočkavci přicházet dříve jak hodinu před výkopem. Pivko, klobáska, vyvěsit vlajku, trochu se opálit a pokecat s kamarády. Nepříliš atraktivní soupeř z Podkrušnohoří, Baník Sokolov, byl v tabulce na osmém místě s jednou výhrou, jednou prohrou a skórem 2:2 – tedy před námi. Fanoušci Sokolova nedorazili žádní, nebo byli řádně schovaní před zraky ostatních.

Výkop zápasu byl „ozdoben“ zeleným a bílým dýmem v kotli. Atmosféra byla zpočátku výborná. Vůbec nevadilo, že se hraje druhá liga, ani že klokani zatím nevyhráli a dokonce nevstřelili branku. Důvodem, podle mého osobního názoru, byla velmi slušná zorganizovanost kotle a také pouze jeden bubeník, který si mohl sám udávat rytmus.

Do zápasu Bohemka nastoupila aktivněji a ve dvacáté třetí minutě se jí s podporou kotle podařilo dotlačit Moravcovu střelu za brankovou čáru.
Fotbalisté v zelenobílých dresech nepolevovali. Odměnou jim byla střela Davida Bartka ze šestatřicáté minuty, jež se odrazila od tyče do brány a následný gól Pavla Vyhnala krátce před odchodem do kabin.

Vedení 3:0 po poločase pozdvihlo sebevědomí hráčům na hřišti i náladu všem divákům v ochozech. Ti si poločasovou přestávku zkrátili nevšedním osvěžením. Kromě piva ze stánků kývli totiž na nabídku přítomných hasičů a za pokřiků „Co jste hasiči…“, „Tak jsme mokrý, no a co?“, „Prosíme vás, pokropte nás.“, „ Stříkej, stříkej!“, či „Hoši, děkujem!“ si užívali studenou sprchu a pohled na promáčená trička a tílka dámské poloviny publika. Celá tato akce vzešla z iniciativy skupiny Kangaroo Boys a technického ředitele klubu Milana Boubína. Ještě jednou děkujeme!

S druhým poločasem a pohodlným vedením opadla aktivita našich hráčů i fanoušků. Za zmínku tak stojí pouze vyloučení hostujícího Dvořáka v 63. minutě a domácího Bartka o deset minut později. Zbytek druhé půle byl více vyrovnaný, i domácí si vypracovali drobné šance, ale zápas se víceméně dohrával. Na utkání si podle oficiálního hlášení našlo cestu 3213 diváků. Stejně jako při zápase se Střížkovem se mi však toto číslo zdá trochu podhodnocené. V závěru  se kotel rozloučil s hráči klasickou děkovačkou, několika ohni, stroboskopy a černou, bílou a netradiční červenou dýmovnicí. V kotli dnes nebylo k vidění žádné choreo. Novinkou mezi vlajkami je zbrusu nová vlajka milovníků třetích poločasů. Ať slouží!

Informace na závěr: dnešnímu zápasu, podle našich zdrojů, přihlížel i předseda Desítky pro domácí a zarytý slávista, který byl velmi nadšený domácí atmosférou v Ďolíčku. Je vidět, že i bez první ligy, moderního stadionu a drahé reprosoustavy to jde. Jen tak dál, klokani, jen tak dál!

Na viděnou ve Zlíně!

Foto ze zápasu ZDE a sestřih fandění ZDE.